11.12.2018 20:01


Je náročné vidět lidi přicházet a odcházet, říká zakladatel spolku Rolling a larpový autor David František Wagner

Autor: Sabina Žilková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

David František Wagner je jedním ze tří zakladatelů larpového spolku Rolling, který má v současnosti již dvacet členů a na kontě deset velkých her a další projekty. V současnosti je jeho generálním ředitelem. Rolling je skupina nadšenců organizující zážitkové akce a larpy, které lidem umožní zkusit si něco, co se v běžném životě zažít nedá. Mezi jejich hry patří například Legie, kde se hráči stanou československými legionáři na Sibiři, či  Zpěvy rytířské, u kterých se snaží propojit esenci rytířské historie s rekvizitami příznačnými moderní době

David František Wagner na Legiích

Praha - David František Wagner je spoluautorem většiny her sdružení Rolling a dohromady napsal třicet devět larpů. V současnosti také pracuje jako poradce dvou poslanců Pirátů (Mikuláše Peksy a Lenky Kozlové), mimo larpy miluje divadlo, filmy, literaturu a žije se čtyřmi kočkami. Projekty, kterým se v Rollingu věnuje, jsou např. De la Bête, Requiem Reichskinder či nejnovější larp Čára, na kterém jeho autoři spolupracovali s Ústavem pro výzkum totalitních režimů. Na hry od Rollingu se může přihlásit opravdu každý, i když nemá předchozí larpové zkušenosti. 

Jaký byl první larp, kterého jste se kdy zúčastnil?

Myslím si, že to byl Kamelot v roce 2002, na zámečku Karlov u Smetanovy Lhoty. Měl jsem černé prostěradlo s dírou na hlavu, bílou košili co nosí ministranti, šaškovskou čepici a jekorovou sekyru. Bylo to hodně bizarní, ale dobré.

Kdyby vás něco hypoteticky donutilo přestat dělat larp, co by to znamenalo pro váš život?

Asi bych začal bojovat proti těm nacistům, co mi to zakázali. Myslím si, že larpy se dají dělat v jakékoliv životní situaci. Kdyby mě k tomu ale něco opravdu přimělo, nejspíše bych se věnoval více historii a didaktické vědě.

Co je vaším celoživotním larpovým snem, který byste chtěl uskutečnit nebo zažít?

Moje cíle jsou o tom, že chci nadále zprostředkovávat larpy lidem. Rád bych skrz larpy pomohl lidi pobavit a poskytnout jim nějakou kulturu. Také bychom s Rollingem rádi obnovili alespoň zčásti nemocnici v Terezíně. To je takový konkrétní cíl z kamení a slz, který chceme dotáhnout.

Kdy jste spolek Rolling založili? Jak vznikla myšlenka ho založit?

Byl založen před pěti lety. Už předtím jsme s Adamem Peštou a Slavenem Elčičem měli motivaci začít dělat něco většího, a tak jsme založili Rolling. Naše první velká hra byla De la Bete.

Co všechno obnáší řídit a provozovat takový spolek, co je podle Vás nejnáročnější?

Nejnáročnější je určitě velká časová investice a velká emoční náročnost – řídit a koordinovat dobrovolníky znamená, že je musíš neustále kontrolovat a motivovat. Taky je určitě náročné vidět ty lidi přicházet a odcházet, protože se prostě během let přirozeně střídají a je to svým způsobem emočně složité.

Co si musí člověk přivézt na vaše hry za vybavení?

Záleží na konkrétní hře. Na larp Konec dějin vám stačí společenské oblečení, na Legie teplé spodní prádlo a boty. Jinak všechno poskytujeme.

Jaký je časový průběh, struktura vašich her? Jak jsou dlouhé?

Záleží na konkrétní hře. Nejdelší jsou De la Bete a Cave Canem, od středy večera do neděle. Nejkratší jsou několikahodinové komorní hry, které uvádíme třeba v rámci akce Live Action Pride.

Daly by se historické larpové hry využít jako výuková pomůcka v dějepise na základních a středních školách?

Ano, a už se to děje. Existují třeba workshopy se silnými larpovými prvky To neprojde a Den, kdy se mlčelo. Larp je ale ideální jako doplněk výuky a musí se používat kvalitně. K tématu her ve výuce jsem měl seminář, možná ho budu opakovat.

Jak si stojí česká larpová scéna v porovnání se zahraničím?

Stojíme si dobře. Jsme výrazně levnější a děláme hodně obsahové věci. Také sem dokážeme přitáhnout i zahraniční autory, např. Harem son Saat je hra francouzské autorky, která se uvádí v Česku, kooperovat s německými autory a naše hry se celkem dost dobře plní. Legie každý rok najdou sto zahraničních hráčů z celého světa, De la Bete dalších sto, když se zrovna uvádí. Teď jsme přeložili Requiem: Reichskinder, úspěch měly Mirrors of England... I jiní autoři se dokázali prosadit, třeba autoři her kombinující larp a tanec, jako jsou Danse Macabre a Valley of Shadows.

Co člověk musí udělat, když se chce přihlásit na některý z vašich larpů?
Kouknout na stránky, přečíst si podmínky, vyplnit formulář a přijet. To je vše.

Kolik průměrně stojí vaše hry? Pokud nemám dost peněz, lze to nějak řešit?

Dá se účastnit zdarma jako představitel krátkodobých rolí, dá se odpracovat si poplatek klidně z domova, je možné leccos. Jinak víkendové larpy vychází od patnácti set po dva tisíce osm set korun, přičemž cena je včetně jídla, ubytování a všech potřebných věcí.

Chystáte v současné době nějaké nové, zatím nevedené hry?

V tuhle chvíli pracujeme jako spolek na několika nových projektech, který se mi zdají hodně zajímavé. Představovat je budeme v sobotu v rámci pětileté výroční párty a je se myslím na co těšit. Stalinské čistky, ponorky i absinthové fantazie a opravdu hodně pestrá škála forem larpu.

Klíčová slova: larp, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.