09.05.2017 14:55


Je dobrý pocit usínat večer s myšlenkou, že jsem v jednom dni zachránil dvě stě životů, říká Petr Dobrý z organizace Slepice v nouzi

Autor: Marie Mrázová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Slepice v nouzi je nezisková organizace, která vznikla před třemi lety. V současné době je v organizaci osm lidí, kteří se aktivně věnují záchraně slepic z velkochovů tím, že slepice vykoupí a za adopční příspěvek je prodávají zájemcům. Díky nim mají slepice druhou šanci na život. Nejen o tom, v jakých podmínkách žijí slepice ve velkochovech, jsme se bavili s Petrem Dobrým.

Petr Dobrý. FOTO: Archiv Petra Dobrého.
Brno - Iniciativa Slepice v nouzi se snaží pomáhat dvojím způsobem, jednak vykupovat slepice a prodávat je zájemcům, ale také šířit osvětu o tom, v jakých podmínkách žijí slepice ve velkochovech. Jejich snahou je vysvětlit, že i slepice je inteligentní tvor. Také propagují domácí chov slepic. Pokud si lidé nemůžou dovolit chovat slepici, mohou přispět tím, že nebudou kupovat vejce pocházející z velkochovů.

Co bylo hlavním podnětem k založení organizace Slepice v nouzi?

Mám spoustu přátel, kteří se věnují ochraně přírody, zachraňují různá zvířata a zjistil jsem, že jsou schopni zachránit každou sýkorku, ale statisíce slepic, které jsou ve velkochovech, neřeší a ani je nezajímají. Tak jsem si řekl, že by se o ně někdo měl začít zajímat, ze začátku to byla především moje iniciativa. Tak vznikly Slepice v nouzi.

Kolik je v České republice velkochovů pro chov slepic/nosnic?

Přesné číslo nevím, ale určitě to jsou desítky těch velkých, kde v halách buď v klecích, nebo na podestýlkách jsou desetitisíce slepic. Pak je spousta menších. Ročně jde na jatka okolo 4 milionů slepic.

Bývají ve velkochovech i kohouti?

Samozřejmě, že ne. Pro velkochovy je neefektivní krmit „něco“, co nepotřebují. Existují společnosti, které vyrábí kuřata. Malá kuřátka pak přivezou do velkochovu, tam je prohlédnou, co mají za pohlaví. Pokud je to samička, jde snášet, pokud je to kohout, jde ve věku jednoho dne života do mlýnku na maso, kde ho semelou a dají do kafilérie. Pohlaví kuřat se rodí v poměru 1: 1, takže jich zahyne stejný počet jako slepic. V Německu už mají pokročilejší technologie, díky kterým jsou schopni poznat, o jaké pohlaví se jedná, když je zárodek ještě ve vajíčku. Pokud je to kohout, tak ho ani nenechají vylíhnout.

Kolik slepic zachráníte v jednom výjezdu?

To je různé. Jsme limitováni velikostí našeho auta, do kterého se vejde maximálně dvě stě slepic. Zakládáme si ale na tom, že naše iniciativa není o počtu slepic, které zachráníme, ale také o tom, dát lidem informaci, že pro slepice si do velkochovu můžou dojet sami. Především chceme propagovat návrat slepic, tam kam původně patří, to znamená na zahrady u rodinných domů ve městech i na venkově. Když budou mít lidi vlastní slepice, budou mít i vlastní vejce, a tím pádem nebudou mít potřebu kupovat ta z velkochovů.

Jak funguje komunikace s velkochovy ohledně odkoupení slepic?

Když jsem s tím začínal, měl jsem naivní představu, že zavolám do velkochovu a jeho pracovníci budou nadšení, že chce slepice někdo zachránit a nepůjdou na jatka. Realita je ovšem jiná. Reakce byla taková, že se divili, koho vůbec slepice zajímají. Když jsem se zeptal, kolik slepic jim zbyde, odpověděli moc ne. Zeptal jsem se znovu kolik a oni řekli, že tak deset tisíc. Lépe se určitě spolupracuje s menšími chovy. 

Nemyslíte si, že když slepice vykoupíte z velkochovu, tak je tím podporujete?

Tuhle otázku dostávám často, a ne, není tomu tak. Velkochov dostane za slepici zaplaceno tak jak tak, nehledě na to, jestli jde na jatka, nebo ji naše organizace přijde odkoupit. Pro velkochovy je však mnohem jednodušší poslat slepici na jatka.

Můžete popsat, jak vypadá den, ve kterém odkoupíte slepice a pak je prodáváte zájemcům?

Předchází tomu větší proces. Na stránkách máme formulář, kde se zájemci o adopci mohou registrovat. Ve chvíli, kdy máme něco domluveného, naplánujeme trasu a předávací místa a zájemcům to oznámíme. Lidé pak mají možnost zaškrtnout, kolik chtějí slepic a kde si je mohou vyzvednout. Pak teprve můžeme jet do velkochovu a odkoupit slepice. Zní to jednoduše, ale vše to závisí na domluvě sedmdesáti lidí a jejich dodržení slova. Večer jsme všichni ztrhaní, ale zároveň máme dobrý pocit, že jsme zachránili dvě stě životů. Nejvíce nás těší zájem lidí, bez nich by to nešlo.

Kolik slepic se vám za dobu fungování už podařilo zachránit?

Organizace funguje od roku 2014. Nejprve jsem chtěl udělat osvětový web, kde bych vysvětloval, jak jsou značená vejce a v jakých podmínkách žijí slepice ve velkochovech. Rozhodl jsem se však, že chceme lidem ukázat především tu pozitivní stránku věci, to znamená nefotit jen zubožené slepice, když je vyzvedneme z velkochovu, ale ukázat, jak se jim daří a jak se spravily. Dnes jsme skupina osmi lidí, kteří se tomu věnují po práci a zadarmo. Slepic se nám podařilo zachránit již přes deset tisíc, hodně lidí si do velkochovu zajede i samo.

Máte nějaké slepice z velkochovu i vy?

Většina lidí, kteří jsou v iniciativě, slepice z velkochovu doma má. Já je nemám. Naproti tomu jsem dlouholetý chovatel kachen indických běžců, které jsem zachránil z různých podmínek.

Co doporučujete zájemcům, kteří si chtějí adoptovat slepici z velkochovu?

Nejprve si něco přečíst o chovu slepic a zjistit, zda na to mají čas a podmínky. Nicméně není třeba se toho bát. Nečíst zkušenosti lidí, kteří měli tři slepice na 2 metrech čtverečních, divících se, že jim vše zničily. Pokud máte slepici na zahradě, není to na škodu. Slepice naopak vybírá škůdce a hnojí ji. Pokud se rozhodnete, že chcete mít slepici, tak zvážit, zda chcete mít běžnou nebo tu z velkochovu – což vřele doporučuji. Ty slepice mohou ještě několik let žít a snášet.

Co byste poradil někomu, kdo už má doma slepice, přidá k nim slepice z velkochovu a nastane mezi nimi nějaká rozepře?

Rozepře většinou nastane na začátku, to je naprosto běžné, na webu máme i rady, jak postupovat. Doporučuji je mít týden od sebe oddělené, aby na sebe viděly přes pletivo a pak je dát dohromady pod dozorem. Většinou se spor za pár týdnů srovná a přijmou je pak mezi sebe. Pokud mají lidé kohouta, tak tento problém vůbec nemusí řešit. Ten si sjedná pořádek a i slepice z velkochovu přijme hned za své, je zajímavé to pozorovat.

Čím jsou slepice krmeny ve velkochovech a v jakých žijí podmínkách?

Pokud se budeme bavit o těch nejhorších, to znamená obohacených klecových, tak zde nosnice (slepice, které snáší vejce ve velkochovu – pozn. redakce) žijí v klecích s životním prostorem velikosti přibližně jednoho A4 papíru. Klece jsou pak uloženy minimálně ve třech patrech nad sebou v dlouhých řadách. Na nosnice svítí velmi silné světlo, protože to podporuje snášení vajec, až 17 hodin denně. Krmí se medikovanými krmnými směsmi, za celý život nespatří přirozené světlo či trávu. Nemají možnost rozvíjet žádnou ze svých přirozených potřeb, jako je přepeřování, hrabání, klování, hnízdění nebo čištění peří. Slepice pošlou na jatka ve chvíli, kdy jsou junioři, je jim tedy zhruba rok. Začnou přepeřovat a nikomu se nechce je měsíc krmit s nižší snáškou, tak je raději vymění za nové. Naštěstí na nátlak veřejnosti se to trochu mění k lepšímu. Některé české řetězce se zavázaly, že do roku 2025 nebudou prodávat vejce z klecového chovu.

Jaké životní podmínky by slepice ideálně měla mít?

Slepička není zas tak náročný tvor, bohatě jí stačí kvalitní kurník, kde bude v noci v bezpečí, aby ji nezakousla kuna nebo liška, a deset až patnáct metrů čtverečních na zahradě, kde může pobíhat. Samozřejmě slepice, která byla ve velkochovu, bude šťastná i za dva metry čtvereční.

Do jakého věku se dožila nejstarší slepice z velkochovu?

Samozřejmě je to o štěstí. Může se stát, že slepici něco zakousne nebo je nemocná, a tak umře brzy. Průměr zachráněných slepic z velkochovu je jeden až tři roky, ale slyšel jsem o slepicích, které se dožily i deseti let.

Myslíte si, že lidé někdy přestanou kupovat maso a vejce pocházející z velkochovu?

To si nemyslím. Spousta lidí ve městech nemá možnost chovat vlastní slepičky, ale věřím tomu, že dřív nebo později bude maso a vejce v obchodech od slepic z volného chovu. Existuje velkochov, kde slepice snáší pouze ráno, poté vyjdou ven z haly, mohou se celý den procházet, a večer zase jdou zpátky do haly. Na tomto modelu bych viděl budoucnost, ale je k tomu ještě dlouhá cesta.

Jaký máte názor na trend, že maso se má jíst každý den?

Jsem toho názoru, že lidi byli daleko zdravější, když jedli maso občas. Myslím si, že tohle přejídání rozhodně lidem neprospívá. Určitě jíst méně masa a více zeleniny pomůže nejen člověku, ale i planetě a zvířatům.

Je nějaká šance, že se velkochovy někdy v budoucnu úplně zruší?

Myslím si, že dobrý základ je v tom, aby lidé věděli, v jakých podmínkách zvíře žilo a rozhodnou se, zda to maso chtějí či nechtějí jíst. Trend je takový, že konzumace masa bude rozhodně klesat. Jestli se někdy velkochovy úplně zruší, s jistotou říct nedokážu. Určitě to nebude rychle, ale byl bych za to rád.

Klíčová slova: Slepice v nouzi, velkochovy, Petr Dobrý

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Petr Dobrý | 19. 05. 2017, 20:39
pro ctenarku. Když už něco nazýváte koko.inou, bylo by fajn si nejdříve něco o tom pořádně zjistit. Tím, že vykoupíme slepice velkochov nijak nepodporujeme, protože ten když je neprodá lidem, kteří jí dají druhou šanci na lepší život, je prodá na jatka, kde se zpracovávají do konzerv pro zvířata nebo separátů. Možná byste si měla zkusit stoupnout před tu slepici v kleci, pro kterou jste jedinou nadějí a říci ji, je to kokot.na, klidně ať tě zabijou.... Pěkný den Petr Dobrý
Ctenarka | 11. 05. 2017, 13:56
Takova koko.ina. Slepice podporite, kdyz je od nich nebudete kupovat. Jinak si hned opatri nove. A maji navic od vas zisk, ktery by jinak nemeli...
čtenářka | 10. 05. 2017, 09:53
až po přečtení článku jsem si uvědomila, jakou výhodu mají naše slepice. Běhají si po zahradě, kterou my díky jim nemusíme kosit. Navečer už čekají na otevření kurníku, kde tráví noc. Odměnou jsou nám vejce, která nemají žloudky žluté barvy, ale až pomerančové. Nedovedu si představit, že by slepice měla vyčleněný prostor v centimetrech čtverečních. To musí být stresující.