06.04.2019 11:03


Jan Vaverka: Špatní hráči v kasinech? Z těch mám vyloženě radost

Autor: Tomáš Brhel | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Čtyřiadvacetiletý student Masarykovy univerzity Jan Vaverka se dříve věnoval hokeji na té nejvyšší úrovní, na vysoké škole však přešel do univerzitního týmu. Tím se mu uvolnilo více času na jeho další koníček, poker. A právě v něm zaznamenává v poslední době nemalých úspěchů. Naposledy si v pondělí 25. března odnesl z Mistrovství České republiky tři sta čtyřicet tisíc korun, když v něm obsadil páté místo.

Jan Vaverka před Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. Foto: Tomáš Brhel.

Poker, hokej, do toho ještě studium. Jak to všechno dohromady stíháte?

V mládežnických kategoriích jsem hrál hokej na nejvyšší úrovni. Tehdy jsem toho volného času vážně moc neměl, nicméně to už neplatí. Teď hraji pouze za univerzitní tým, kde už není tolik tréninků ani zápasů, a tak mám více času na ostatní aktivity. Mé studium také není nijak zvlášť časově náročné, takže do toho v pohodě stíhám i poker.

Minulý týden jste se velmi dobře umístil na Mistrovství České republiky v pokeru, které organizovala síť heren Rebuy Stars. Za páté místo jste vyhrál 340 tisíc korun, co s nimi uděláte?

Nemám žádný plán, takže nic určitého. Nejspíš je budu investovat zpět do pokeru.

Mistrovství české republiky nevyhrál Čech, ale Francouz Christian Ly. V jakém smyslu je to tedy české mistrovství?

Ono to ve skutečnosti žádné mistrovství není. Je to klasický turnaj, které si každé kasino může uspořádat podle sebe. Záleží samozřejmě na prestiži konkrétního kasina, jakou má váhu.

Žádné oficiální Mistrovství České republiky tedy neexistuje?

To by postrádalo smysl, poker může hrát kdekoliv každý, kdo složí vstupní poplatek. Nemáme žádné žebříčky ani ligy pro vyvolené. Ale jelikož se pořád jedná o hazardní hru, musí být každému pochopitelně přes osmnáct let.

Byl tohle největší turnaj, kterého jste se zúčastnil?

To určitě ne. Já se zaměřuji na jiný typ pokeru než na ten turnajový, a sice na cash game. Turnajů se účastním většinou jen tehdy, když zrovna nemám co dělat. Ale i tak už jsem objel větší turnaje, než byl tento. Byl jsem třeba v Barceloně, Bruselu, Londýně i jinde, ale tam jsem se neumístil tak dobře.

Jaký je rozdíl mezi turnajem a cash game?

Do turnaje se zpravidla zapíše více hráčů a váš cíl je vydržet v něm déle než všichni ostatní. Peníze vyhrává zhruba nejlepších deset procent umístěných. V cash game přijdete ke stolu a hrajete rovnou o peníze. Můžete se ke hře kdykoliv přidat a kdykoliv odejít.

Musí pokerový hráč přizpůsobit svou strategii v závislosti na konkrétní variantě pokeru?

To rozhodně. Je v nich totiž opravdu velký rozdíl. Já to rád přirovnávám k fotbalu a futsalu. V obou sportech hráči používají stejné vybavení a mají stejný cíl – dostat míč do brány, cesta k tomu je ale zcela odlišná.

A v čem konkrétně?

V turnajovém pokeru jde zejména o to, udržet se u stolu co nejdéle, přežít. Vaše žetony v něm mají mnohem větší hodnotu, více si je chráníte a logicky tak i méně riskujete. Když v turnaji přijdete o žetony, tak jste vyřazeni a končíte. Zato v cash game jednoduše vytáhnete další peníze a bez problému pokračujete ve hře. Máte-li tedy ještě za co hrát (smích). Tahle varianta pokeru je tedy určitě akčnější, v turnajích je zase více napětí.

Zápisné na větší turnaje není úplně zanedbatelné, tohle vás vyšlo na pět a půl tisíce korun. Kde na to berete peníze?

Teď už právě z pokeru. Od dvaceti let se mu věnuji na profesionální úrovni a stále se snažím na sobě pracovat.

Jako profesionální hráč pokeru mu denně obětujete hodně času. Baví vás pak ta hra ještě?

Baví, jinak bych u toho ani nemohl tak dlouho vydržet. Už to ale není jen koníček. Takže nemůžu říct, že bych nějak vyhledával turnaje s kamarády jen tak pro zábavu, jako tomu bylo dřív. Přece jenom si od toho člověk potřebuje občas odpočinout.

Profesionálem jste od dvaceti, dřív jste se o poker nezajímal?

Ale ano, zajímal. Už asi od patnácti let jsme s kamarády hráli různě po večerech nejprve o pár drobných, později i o víc. Nějaké tři roky jsem takhle konstantně prohrával. Naštěstí jsem v té době moc peněz neměl, takže to nebyly žádné závratné výdaje. Pak jsem si ale řekl, že takhle to dál nejde. Poker mě sice bavil, ale řekl jsem si, že se musím naučit správně hrát, abych začal vyhrávat. Těch promrhaných let, kdy jsem se v podstatě plácal na místě a nikam se neposouval, teď zpětně velmi lituji.

Jak se dá poker naučit?

Já například začal koukat na různá výuková videa, četl si články na webových stránkách se zaměřením na tohle téma, bavil se o tom s lidmi, kteří tomu rozumí. Těch cest a způsobů je hodně a každému vyhovuje něco jiného. Pokud ale chcete být dobrým hráčem pokeru, musíte na sobě neustále pracovat a rozvíjet své znalosti. Nikdy nejste tak dobrý, abyste si mohli říct, že už se nepotřebujete dále zdokonalovat.

Stále je to ovšem hazardní hra. Jakou roli v ní hraje štěstí?

Z krátkodobého hlediska určitě velkou, z dlouhodobého hlediska v ní ovšem fungují určité matematické zákonitosti a pravidla pravděpodobnosti. V tom je právě kouzlo online pokeru, kde se stihne mnohem víc her než naživo, a ukáže se mnohem rychleji, jestli je dotyčný člověk dobrý, nebo špatný hráč pokeru.

Je velký rozdíl mezi hraním pokeru u opravdového stolu a za monitorem počítače?

Určitě. U online pokeru můžete hrát u více stolů zároveň, existují i programy, které umí vytvářet statistiky na konkrétní hráče. Dále pracují s pravděpodobností a usnadňují vám tak hru. U živého pokeru svou hru spíš přizpůsobujete tomu, jak na vás konkrétní člověk působí.

Jak to myslíte?

Třeba já mám hodně nastudované populační tendence jednotlivých skupin lidí. Hráče u stolu si pak do těchto skupin rozřadím a na tomto základě pak volím i styl své hry.

O jaké skupiny jde?

Celkově jich mám hodně, pro svou potřebu jsem si je označil pracovními názvy. Některé typy hráčů ale potkávám častěji než jiné. Můžu uvést třeba „Strejdy, kteří si vydělávají na důchod“. Ti hrají hlavně pro zábavu. Často se pak setkávám i s „Táty od rodiny“, které manželka pustí jednou za měsíc zahrát si poker. A pak taky „Ambiciózní mladíci“. To jsou muži zpravidla ve věku kolem dvaceti, třiceti let. Většinou si myslí, jak jsou v pokeru dobří, skutečnost je ale často jiná.

A hraje se hráčům pokeru lépe proti neznámým lidem, nebo proti těm, se kterými už mají nějakou zkušenost?

To je čistě individuální. Já mám ale proti sobě raději ty neznámé.

Proč?

Oproti průměrným hráčům u stolu mám totiž mnohem větší znalosti o téhle hře a lépe jí rozumím. Dokážu tak na rozdíl od nich spolehlivěji vyhodnotit, jak proti nim hrát.

Jaké jsou nejčastější chyby začátečníků?

Právě to, že se o hře nic neučí, akorát si sednou ke stolu a začnou hrát. Přitom vůbec nemají ponětí, co dělají. Jsou pak snadným terčem pro zkušené hráče, kteří už pokeru rozumí a snadno pak na těchto „kavkách“ zbohatnou.

A co byste jim tedy doporučil?

Aby mnohem více času věnovali teoretické přípravě na hru, než samotnému hraní. Než začnete poker hrát, je opravdu potřebné nastudovat si alespoň základy, jinak to nemá moc smysl. Viděl jsem to sám na sobě, jak se mé výsledky začaly postupně měnit s tím, jak jsem o hře získával potřebné znalosti.

 


 

Medailon Jana Vaverky (24):

Jan Vaverka je čtyřiadvacetiletý student managementu sportu na Fakultě sportovních studií na Masarykově univerzitě. V mládí hrál na nejvyšší úrovni hokej za Kometu Brno, později i v Norsku. Nyní je aktivním hráčem univerzitního týmu HC Masaryk univerzity. Od dvaceti let se také naplno věnuje pokeru, na který zaměřil i svou bakalářskou práci. V této hře zažívá v poslední době nemalé úspěchy.

Klíčová slova: poker, Jan Vaverka, turnaje, cash game

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.