Jaké zvuky dělá Panda: zvukový průvodce brněnským barem

Je po desáté večer a moje kamarádka poprvé v očekávání mačká tlačítko zvonku za pruhovaným závěsem na Šilingrově náměstí. Jak se za chvíli dozvídáme, tenhle zvuk nikdo neslyší. Pro hosty by byl rušivý, a tak zvonek vytváří signály v tichosti. Doorman nás provádí skrz závěs za vstupními dveřmi a vysvětluje: „I náš závěs je udělaný tak, aby byl tichý.“ Pak nám podá skleničku s čajem na uvítanou a usazuje nás na sedačku vedle starého herního automatu. Musíme počkat až se pro nás v samotném baru uvolní místo, a tak si krátíme čekání testovací hrou. Zvuk retro arkádovek se nám nakonec ani nechce opouštět. (Nalaď zvuk!)

Po pár minutách ale už dupeme nahoru do vrzajících dřevěných schodů. (Nalaď zvuk!) Schodiště je úzké a vymalované načerno, nejde zrovna o ráj pro klaustrofobiky. Nahoře se nám otvírá pohled do celého baru, také stísněného. Hudba stimuluje společně s pestrými obrazy na zdech a barovým ruchem naše smysly (Nalaď zvuk!) a doorman, který nás stále ještě provází, začíná vysvětlovat, co se bude dít dál: „Celý náš bar je hodně hravý, a tak si teď svůj dnešní drink můžete vybrat na tomhle kole štěstí. Drink vám popíšu a pokud se vám nebude líbit, můžete si z našeho menu vybrat něco jiného. Jdeme na to?“

Za chvíli už sedíme tváří v tvář barmanovi a točíme ve svých drincích dokonale osekanou kostkou ledu. (Nalaď zvuk!) Na baru nás zvuky charakteristické pro bar doslova zahlcují. Každý z experimentálně laděných nápojů se připravuje samozřejmě jinak a my máme možnost všechny kroky slyšet na vlastní uši. (Nalaď zvuk!) Po chvíli se neubráníme nutkání doplnit naše drinky cigaretou a scházíme tedy znovu dolů, abychom využili červeně nasvíceného kuřáckého dvorečku. Uklidňující ticho za chvíli přerušuje hlasité vrčení větráku, (Nalaď zvuk!) a tak se rychle zase vracíme. Po cestě se ještě zaposloucháme do manželské konverzace v některém z asijských jazyků, která hraje jako podkres na toaletách.

Odkládáme prázdné skleničky a barman se nás hned žoviálně ptá: „Negroni… bylo v pořádku?“ Spokojeně si říkáme o účet a znovu děkujeme. Když se konečně propleteme stísněnými prostory zpět za pruhovaný závěs, je to jako probudit se ze sna. Už jsme zase v Brně, šapitó se za námi zavřelo. (Nalaď zvuk!)