24.05.2011 22:23


Jak vypadá opera v metalu aneb Bacha na prasklé ušní bubínky

Autor: Zuzana Holubová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Výběr z bobulí

Do doby, než se objevili na světové hudební scéně Nightwish, byl klasický zpěv pouze záležitostí operních představení v divadlech. Od té doby vznikla celá řáda amatérských kapel, které se pokoušely o napodobení tohoto metalového stylu. Málokterá z nich měla ovšem natolik kvalitní zpěvačku, aby zvládla utáhnout sílu metalové hudby. Inka Juřičková, osmnáctiletá studentka uměleckého gymnázia, jí rozhodně je. Studuje klasický zpěv, hru na klavír a výtvarnou výchovu, nicméně její vášní je především hraní s kapelou. Oficiálně v polovině dubna nahradila dlouholetého zpěváka open-metalové kapely Hysteria Richarda Mastila. Já jsem byla u jedné z jejich posledních zkoušek před velkým výročním koncertem, který měl být jejich prvním společným vystoupením.

Autor: Zuzana Holubová

Na autobusové nádraží ve Veselí nad Moravou přijíždí menší zelená dodávka, ze které na mě ze zadního sedadla mává usměvavá tmavovláska. Zaparkuje kousek ode mě, abych mohla nastoupit. Tmavovláska má mezi nohama obrovské pouzdro na kytaru a na klíně se jí válí láhev likéru ve tvaru Eiffelovy věže. Před pár dny se Inka „Inge“ Juřičková vrátila z výletu v Paříži a právě má namířeno na jednu z posledních zkoušek před výročním koncertem open-metalové kapely Hysteria, jejíž členkou se Inge stala oficiálně v polovině dubna, když nahradila dlouholetého zpěváka kapely Richarda Mastila.
Jak jsem zjistila chvíli nato, zkušebna metalové kapely má jisté neopomenutelné charakteristiky, bez kterých by pravděpodobně nebylo možné metal provozovat. V chabém osvětlení jsem rozpoznala obaly od vajíček na stropě a plakáty nahých slečen na dveřích od záchodu. V malé místnůstce se v podstatě nedalo hnout. Uprostřed měly své místo bicí, které z mého pohledu zaujímaly téměř výsostné postavení. Kolem nich byly rozestaveny stojany s mikrofony. Člověk se mohl snažit vyhnout se změti drátů na zemi, ale pokud toužil udělat fotografii z normálního úhlu, musel se až po kotníky ponořit do chuchvalce kabelů.
Hned po příjezdu mi byla nabídnuta láhev Myslivecké, která kolovala mezi členy kapely a manažerem. Atmosféra se zdála být více než uvolněná, i když jsem na Inge pozorovala známky nervozity, když se domlouvala s bývalým zpěvákem kapely na několika duetech, které si mají na výročním koncertě „střihnout“. Když se domluvili na první písni, poslušně jsem si stoupla do koutku, odkud jsem pozorovala dění. V prvních sekundách jsem měla pocit, že mi praskají ušní bubínky, nicméně na to jsem si časem zvykla. Horší byly zalehlé uši po odehrání a odzpívání první písně. Krátce nato si jeden z kytaristů stěžuje, že Inge vůbec neslyšel zpívat. Následuje tedy krátká technická přestávka a seřizování nástrojů.
Po chvíli se nesměle zeptám, jestli si můžu stoupnout do koutku před zesilovač kvůli vhodnému úhlu k focení a natáčení. Kytarista se pousměje a dostávám svolení. Při prvních tónech další písně chápu jeho úšklebek. Pod silou zvukových vln ze zesilovače se mi roztřásly nohy jak na chůdách. Nasadila jsem nicméně kamenný výraz a při natáčení jsem spoléhala na kamerový stabilizátor. Poté jsem koutek u zesilovače opustila a raději si našla jiné místečko, ze kterého jsem měla rovněž obstojné záběry.
Během přestávek mezi jednotlivými písněmi Inge provozovala něco, co znělo jako kočičí mňoukání, kterým se snažila „dostat hlas z krku do nosu“. Tato finta, kterou mimo jiné velmi dobře ovládají italští operní pěvci, umožňuje zpívat čistě velmi vysoké tóny, které by téměř nebylo možné odzpívat „krkem“. Inge totiž studuje na umělecké škole klasický zpěv, který dodává metalové hudbě jistou mystičnost. Alespoň tak na mě její zpěv doprovázený i mystickými texty působí.
Po půlhodince strávené ve zkušebně cítím stále sílící tlak na své ušní bubínky. Beru si proto krátkou pauzu, kterou trávím na chodbě s Ríšou Mastilem. Tento věčně veselý chlápek dělá tzv. kamerový pohled, když mu namířím objektiv přímo do obličeje – vyvrátí oči v sloup a dělá, že tu vlastně vůbec není. Inge za dveřmi právě odzpívává píseň, kterou má Richard moc rád, nicméně si ji také původně napsal pro svůj hlas. Tváří se proto poněkud kriticky: „Musí to být pro ni těžké odzpívat něco, co je dělané na mužský hlas. Inge je ale opravdu dobrá. Myslím, že až si bude skládat vlastní písně, bude to bomba.“
Když se vracíme do malinké zkušebny, oznamují Richardovi, že je načase vyzkoušet si jeden z duetů, které na koncertě zazní. Píseň Stmívání aneb Sága mrtvých očí je bonusová nahrávka k poslední desce kapely. Není původně dělaná jako duet, proto se Inge s Richardem domlouvají, jak se o text podělí. Nakonec z toho vzniká velmi krásná píseň, ze které mi naskakuje husí kůže. Po chvíli následuje rychlá verze písně, ve které se bubeník opře do bicích a Inge dodá svému opernímu hlasu skutečné grády, což bude pro mě pomyslný vrchol celé zkoušky.
Po dvou hodinách strávených ve společnosti dlouhovlasých chlápků s kytarami a zpěváků s úžasně silným a působivým hlasem se cítím zcela kulturně uspokojena. Členové kapely už plánují další zkoušku, která musí být v kompletní sestavě bohužel až příští víkend, jelikož Inge studuje v Brně a má svůj každodenní plán nabitý od rána do večera. Takový je totiž život studentky umělecké školy, která je denně od osmi do šesti ve škole a večer je ráda, že má chvíli jen pro sebe. Jak ovšem sama říká, vždy se na víkendy strávené s kapelou opravdu těší, protože to je právě to, co ji na hudbě, kterou dělá, skutečně baví.

Klíčová slova: Inka Juřičková, Hysteria, metal, klasický zpěv

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.