04.05.2015 13:35


Jak se mi rozsvítilo, aneb Noční běh pro Světlušku

Autor: Bazgierová Pavla | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Obyčejný člověk nedokáže nevidomým vrátit zrak. Podporou však lidé mohou světlo do životů slepých lidí částečně přivést. Prostřednictvím Nočního běhu pro Světlušku přispělo handicapovaným v Brně téměř šest stovek závodníků nejen penězi, ale také solidaritou. 


Pavla Bazgierová (foto: Lubomír Dohnal)S příchodem jara se ve mně vždy probouzí touha trávit co nejvíce času v přírodě. Sluneční paprsky pro mě byly i letos motivací k zahájení běžecké sezóny. Ideálním prostředkem ke zhodnocení mé fyzičky se zdál být Noční běh pro Světlušku na brněnské Riviéře, od kterého jsem si slibovala pohodový tříapůlkilometrový závod. Pravda, měla jsem trochu obavy, zda se do běhu nepřihlásí profesionální atleti. Utěšovala jsem se však faktem, že se akce letos koná v Brně poprvé a moc lidí se o ní ještě nedoslechlo.

Musím se přiznat, že ani já jsem přesně nevěděla, proč se závod koná. Světlušku jsem měla spojenou spíše s její dnes už bývalou patronkou Anetou Langerovou než s nevidomými lidmi. Nočního běhu jsem se nakonec zúčastnila, ale jiným způsobem. Pomáhala jsem s jeho přípravou a organizací.

Počasí běžcům přálo. V prosluněném areálu Koupaliště Riviéra se od šesti hodin začali scházet první závodníci. S narůstajícím počtem účastníků se stupňoval i můj úžas nad tím, kolik lidí se rozhodlo zakoupením vstupenky podpořit handicapované. Přicházeli stále další, nepřestávala jsem se divit. Neměla jsem možnost celkový počet odhadnout, jelikož jsme s dalšími třiceti dobrovolníky vyrazili označit běžcům trasu.

Rozlomit a zavěsit na stromy. Tyčinkami, které se po aktivování vždy rozzářily fosforeskující barvou, jsme olemovali celou běžeckou trať. Když jsem došla na své stanoviště, šero už se snášelo nad hlavy všech Brňanů a kolem osmé hodiny se setmělo docela. Světýlka rozmístěná po celé délce dráhy mi připomněla ty, pro něž organizátoři celou akci uspořádali. Slepí lidé. Začalo mi docházet, že tuhle krásu oni jediní nespatří.

Zničehonic mě obklopilo zvláštní ticho. Kamarádi na vedlejších stanovištích napjatě čekali. Pokojnou chvíli narušil až hlas linoucí se z vysílačky, kterou jsme dříve dostali. Už vybíhají, ozvalo se z ní. Rozlomila jsem poslední tyčinku, uvázala si ji na ruku a naslouchala pozorněji.

Nejprve jsem uslyšela dusot nohou, potom kolem mě proběhl vedoucí účastník závodu. To, co jsem viděla pak, mě ochromilo. Ze zatáčky se vynořil obrovský chumel lidí s rozsvícenými čelovkami na hlavách. Připadalo mi, že je jich snad tisíc. Vzdálené oddychování se stále přibližovalo a s ním i běžci. Okolo mého stanoviště prosvištěla první i druhá vlna nejrychlejších závodníků. Postupně probíhali i rodiče držící za ruku své děti či páry s propletenými prsty. Některým lidem došly síly a kolem mě už jen procházeli.

Dívej mami, další světluška, slyšela jsem vykřikovat asi pětiletého chlapce. Rychle jsem se rozhodla a vtiskla klukovi do ruky svítící tyčinku. Nadšení v jeho očích mi udělalo radost. Vrátila jsem se na stanoviště a očekávala poslední závodníky.

A pak jsem je zahlédla. Směrem ke mně se přibližovali nevidomí běžci se svými traséry, kteří po jejich boku absolvovali celý závod. Když mě míjeli, mávali na pokyn traséra a já jsem pozdrav opětovala. Bylo mi jasné, že se o něm dozví pouze z úst svého vodiče. Slepí běžci se usmívali směrem k místu, na kterém jsem stála. Tehdy mi došlo, proč se tyto charitativní akce pořádají. Pro ulehčení životů lidí, kteří třebaže žijí ve tmě, dokáží světlo a teplo vnímat pomocí přátelské atmosféry na podobných akcích. Příští rok běžím s nimi.

Klíčová slova: Noční běh pro Světlušku, nevidomí, slepota, Brno, koupaliště Riviéra

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.