24.03.2015 10:24


Jak se jen Češi můžou bavit?

Autor: Burger Tadeáš | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Fejeton o výrostcích, podvodech a atomové válce, aneb zápisky médii poznamenaného člověka z návštěvy poutě.

„Copak se Češi ještě dokážou bavit?“ podivuji se, když v davu vplouvám branou městské pouti vstříc pestrobarevným atrakcím. Jak by také ne? Před chvíli jsem si přečetl na internetu nejnovější zprávy z domova i zahraničí a prognózy vůbec nevypadají dobře. Ranní headline dokonce hlásal, že jsme jadernému konfliktu blíže než za studené války! Přítomnost desítek smějících se tváří si tedy dokážu vysvětlit pouze tím, že nejsem sám, kdo po vyslechnutí temných předpovědí zatoužil po posledním soustu cukrové vaty před smrtí.

Hned zkraje si povšimnu omladiny, která se kolem roztodivných atrakcí kupí. Hned si vybavím nedávnou zprávu o gangu znuděných patnáctiletých holobrádků, kteří okrádali seniory, a na plejádu podobných incidentů, kdy výrostci z rozmaru útočili na bezbranné kolemjdoucí.

„Vole, ti to naložím, to uvidíš,“ zahrozí mladík vedle mě.

Srdce mi poskočí a já úzkostí málem upustím svou cukrovou vatu. Média mě varovala a já neposlouchal! Nadešla má chvíle! Odevzdaně očekávám nejhorší.

Vzápětí však zjišťuji, že výhružka nebyla mířená na mě, ba nebyla dokonce ani výhružkou. Jednalo se o pouhý lingvistický obrat, jímž si dvojice jinochů krátila čekání ve frontě.

„To tě chci vidět, vole, bych tě sundal,“ argumentuje jeho druh a šermuje přitom cigaretou před očima vedle stojícího osmiletého děvčátka. Všichni tři stojí ve frontě na lochnesku.

S myšlenkami na upadající mravy mládeže se raději vzdaluji a zaříkám se, že si musím od teď dávat větší pozor, abych neskončil zbitý, oloupený a ve zprávách.

„Mamí, kup mi to!“ lamentuje růžolící se děvčátko směrem k bramborovému špízu a její mamince se protáčí oči při pohledu na cenovku.

„Nevím Milenko, nechceš radši další cukrovou vatu?“ ptá se a nenápadně tlačí dcerušku z dosahu vůně smažených brambor. A já jí musím dát za pravdu, neboť je zde opravdu draho. Chci říct – šedesát korun za malý gyros? Vždyť to je učiněná zlodějina!

Nelze se však divit, vždyť zlodějinám se v Česku daří! Nedá mi to si nevzpomenout na poslední zprávy z tunelu Blanka, či taškařici okolo křečků na silnici R49, o které jsem se nedávno dočetl v novinách. To si někdo namastil kapsy! Snad ještě důkladněji, než kdyby se v nich snažil propašovat několik kradených bramborových špízů.

Ano, podvody a křivárny. Ale kdo by se jich dnes bál? Vždyť jsem zrovna nedávno ve zprávách slyšel o Janouškově spokojené kariéře vězeňského knihovníka. A dokonce i bídák typu Radovana Krejčíře si prý v Africe kope s Oscarem Pistoriusem. Tedy nejen že si privátně sportuje a jeho špinavé peníze na něj jistě někde čekají, ale ještě si vybral sparing partnera, nad nímž má výhodu přesně dvou dolních končetin. Jestli podobná zpráva nepřiživí ego aspirujících kriminálních živlů, tak už nevím!

Zamítnutý gyros si vybírá svou daň a já pociťuji hlad. Naštěstí jsem náležitě vyzbrojen poctivými domácími rohlíky se salámem. Vlastnoručně připravenému jídlu se nic nevyrovná - koneckonců to nemůže být ani měsíc, co se na webu znovu objevily šokující obrázky ze špinavých kuchyní některých indických restaurací. Nebo snad byly čínské? Však to ale máte jedno, kebab a gyros, to je skoro to samé! Kdoví, v jakých podmínkách ten můj zamítnutý, předražený gyros vznikal!

Poklidně přežvykuji, spokojen s tím, jak mi má informovanost pomohla vyhnout se zapeklité situaci, když v tom se musím zamyslet. Prsty, jimiž jsem nedávno svíral držadlo v tramvaji teď objímají můj rohlík – a já ztuhnu strachem!

„Jak jsem jen mohl zapomenout na ebolu?!“

Zírám na své ruce jako na zkrvavené nože – vždyť se možná právě staly mými sebevražednými zbraněmi - a vyrovnávám s tím, že je mi smrťák možná v patách. Třeba už brzy skončím na vozíčku pod igelitovou plachtou, jak mě poplašení policisté budou tlačit skrze nádražní halu do nouzové karantény. Blednu, dokud si neuvědomím, jak dávno se tohle všechno stalo.

„To už přeci není aktuální,“ utěším se šeptem a baštím dál.

Ani mezi lahodnými sousty se však neschovám před pochmurným důvodem své zdejší návštěvy. Myšlenkami zabloudím zpět k vyhrocené rivalitě Východu a Západu a k nadcházející nukleární zimě, která byla dnes ráno předpovězena na internetu. Rozhlížeje se kolem pocítím lítost nad všemi těmi usměvavými, veselými, bavícími se návštěvníky. Cožpak si neuvědomují, že na lochnesce před jaderným spadem neujedou? Jak se jen můžou bavit?

Zármutek mi zoškliví dokonce i chuť salámu v ústech a já sklíčeně zamířím k východu. Je čas připravit se na nevyhnutelné. Ale co je tohle? Poctivý český bramborák za třicet korun? Porce je to solidní – a cena tedy také. A jak je dobrý!

Sedě u stánku s občerstvením si plním břich již druhou vydatnou porcí a přemýšlím, jestli můj žaludek ustojí i výlet na řetízkový kolotoč. Žijeme přece jen jednou a ten dětský smích, který se tam odtud ozývá, působí tak bezstarostně! Zeptám se prodavačky, zda by mi nemohla zbylou půlku bramboráku zabalit s sebou, a ona souhlasně přitaká. Ani se nenaději a už ji úhledně balí do titulní strany včerejších novin.

Klíčová slova: fejeton pouť vliv médií zábava

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.