20.03.2015 19:35


Jak se aktivně zbláznit

Autor: Krajčírovičová Barbora | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Studenti potřebují hlavně praxi, hlásí každou chvíli nějaké médium. V dnešní době s vysokou školou díru do světa neuděláte, a tak se studentům nabízí možnost vylepšit si svoje životopisy i jinými aktivitami mimo akademické půdy. Hlavně být aktivní a získávat zkušenosti, zní univerzální rada všech personalistů, jak se neztratit v moři absolventů. A protože jedna aktivita většinou nestačí, mnoho studentů si toho rádo nakládá na bedra více, než by jim bylo milé. 

Bez diářů bych nepřežila, tím jsem si jistá. Ten malý notes plný počáraných a poškrtaných stránek mi zachraňuje život každý den. Kolikrát jsem si díky němu na poslední chvíli vzpomněla na odevzdání úkolu do školy nebo na napsání důležitého emailu? Nespočetkrát. Když se snažíte svůj časový harmonogram rozložit mezi školu a několik plnohodnotných mimoškolních aktivit, a k tomu máte paměť jako zlatá rybka, bez podobných pomocníků se neobejdete.

Barbora Krajčírovičová Foto: Klára Galová

Studium vysoký školy, brigáda, studentský časopis a rádio. Mezi tyto čtyři věci dělím svůj čas. Anebo se o to spíše jen pokouším, protože i když se snažím sebevíc, nakonec je vždy jedna z těchto aktivit odstrčená bokem. A že je to většinou škola, o tom se není třeba zmiňovat. Občas mě napadne, jaké by to bylo, kdybych něco vypustila a stránky diáře by byly poloprázdné. To však nejde z několika důvodů. Za prvé, vždycky jsem chtěla mít pocit, že dělám něco navíc. Každý semestr jsem přibrala novou aktivitu, ať se přece nenudím, vždyť času je dost. A tak mi teď ve čtvrtém semestru přibylo do rozvrhu i studentské rádio. Druhý důvod je ten, že sama vím, že hned co bych jednu věc vzdala, začala by mi chybět. Možná kromě brigády, bez té bych však zase umřela hladem.

Jenomže takzvaný time management není mojí silnou stránkou, protože nikdy nepočítám s nepředvídatelnými událostmi. Článek napíšu za hodinu, pak skočím do školy na seminář, po něm stihnu napsat nadějným inzerentům kvůli spolupráci s časopisem a večer zajdu na poradu rádia? Kdepak, tyto idylický scénáře nikdy nefungují. Na článku se zaseknu přes dvě hodiny, do školy doběhnu s desetiminutovým zpožděním, o mailech inzerentům se mi ani nesní a na poradě jen zběsile listuji tím svým milovaným diářem se snahou zjistit, co mě čeká zase zítra. Nakonec zjistím, že uzávěrka našeho časopisu je zítra, ne za tři dny, že je potřeba do půlnoci odevzdat téma seminární práce a že mám zítra směnu v práci, takže nestihnu zadaný „úkol“ do rádia.

Slovo „nestíhám“ je už skoro taková mantra, kterou si opakuji každý den při cestě z domu a zpátky. Doma v pokoji systematicky ignoruji zhoršující se bordel a rostoucí kopy prádla, které bych už fakt měla vyprat, protože za chvíli nebudu mít žádné čisté ponožky. Jenže kdy, když doma skoro žádný čas netrávím?

A tak chodím občas spát o třetí nad ránem, protože bylo ještě potřeba udělat editaci článku a napsat pár emailů kvůli vlastním zdrojům do článků. Občas v práci trávím čas doklepáváním seminárních prací, občas se nestihnu během dne najíst, občas mě napadne, zda to za to stojí. Za tu kolonku, která možná vypoví, že jsem se snažila už během studia získat praxi v oboru. Nebo možná, velice pravděpodobně, nevypoví nic. V těchto chvílích si vzpomenu, že to nedělám kvůli personalistům v mé (možná) budoucí práci, ale kvůli sobě. Protože zapomínám na to, že je to vlastně všechno docela zábava.  

Klíčová slova: publicistika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.