12.11.2014 13:54


Jak jsme překonali taneční rekord

Autor: Klára Čápová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Stojím před velkým pódiem a masíruju si naražené koleno. Připomíná mi, že ještě před chvílí bylo prostranství uvnitř jednoho z pavilonů brněnského výstaviště přeplněné lidmi. V davu je těžké tancovat. Ještě těžší je tancovat s davem. Ale někdy stojí za to pustit se do obtížného úkolu i za cenu drobných zranění, ztracených peněženek a mírných příznaků oklofobie. Překonání tanečního rekordu je takovým případem. I když je to rekord jenom český.

Autor: Klára Čápová

Hala na brněnském výstavišti se kolem jedné hodiny začíná zaplňovat lidmi. Shromažďují se před velkým pódiem, na které zanedlouho přijde Richard "Geňa" Genzer a spolu s davem se pokusí překonat český rekord v počtu lidí tančících na stejném místě stejnou choreografii. Uchylujeme se s kamarádkou do kouta za tribunami a snažíme se vybavit jednotlivé kroky. „Ale ne, po Travoltovi je přece otočka!“ ozývá se z pootevřených dveří na záchody. Zdá se, že nejsme jediné.

Taneční nadšenci všech věkových kategorií se chystají na překonání rekordu. Foto: Jana HegerováVracíme se před pódium, kde mezitím zhoustl dav i atmosféra. Probíjíme si cestu na volnější místa u schodiště. Čím dál častěji slyším podivné klapání. Dívám se dolů a pátrám po jeho zdroji. Stepařské boty! A ne jedny! Mám pocit, že mi něco uniká.

„Začneme štepárským rekordom,“ slyším hlas slovenského moderátora. Ustupujeme stranou. Náš čas přijde až za pár minut. Halou se rozeznívá hudba a za chvíli také rytmické klapání. Stepaři jsou tak synchronizovaní, že je musím obdivovat. „Klap, klap, klapity, klap.“ Zvuk stovek stepařských bot duní celým pavilonem. Působivé.

Teď přichází na řadu hlavní taneční rekord. Znovu se probíjíme davem a u stolku si vyzvedáváme lístečky s čísly. Za hlasitého potlesku vbíhá na pódium Geňa v teplákové soupravě. Vypadá to, že je naladěn k nebývalým sportovním výkonům. Moderátor zve nahoru také taneční instruktorku, která s celým davem prochází choreografii. „Tomuhle prvku se říká Helenka Vondráčková,“ komentuje Geňa otočku s rozpřaženýma rukama. A já myslela, že letadýlko.

Richard Genzer naslouchá výsledkům rekordu. Foto: Jana HegerováCvičení je u konce. Teď na ostro. Moderátor oznamuje předběžná čísla. Vypadá to, že rekord bude překonán. Hudba zní a instruktorka odpočítává. „A jedeme!“ volá. A tak jedeme. Všude kolem mě se míhají ruce, občas do mě někdo vrazí, ale nijak zvlášť mi to nevadí. Helenku Vondráčkovou všichni trochu šidí. Přece jen, nechceme si vypíchnout oči. Travolta, otočka, Helenka. Pomalu se dostávám do rytmu. Kolem tanečního prostoru se shromažďují lidi a pozorují nás. Nevnímám je. Skoro mě až mrzí, když náhle hudba utichá. Je po všem.

Inspektor z Muzea rekordů a kuriozit potvrzuje překonání rekordu. Sedm set tanečníků. Dokázali jsme to! „Příští rok se můžeme pokusit o světový rekord. Stačí jen, aby vás přišlo o pár tisíc víc,“ vtipkuje moderátor. Ještě společná fotka, rozdání ztracených peněženek a pak už se všichni postupně rozchází. Teprve teď si všímám, že jsem si někdy v zápalu lámání rekordu narazila koleno. Nevadí, stálo to za to.

Klíčová slova: rekord, tanec, step

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.