02.11.2014 12:30


Jak jsme byli na tripu

Autor: Tereza Ondráčková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Koho kdy nenapadlo vzít auto, pár kamarádů a vydat se naslepo na výlet po Evropě? Jako záminka k takovému tripu nám posloužila kamarádka, která odjela na semestr studovat do Gentu. Dali jsme hlavy dohromady a jednomyslně se shodli, že ji nemůžeme nechat samotnou všemu belgickému pivu napospas a vydali jsme se jí pomoci v boji s chmelovým nápojem, hranolky a pralinkami. Ano, jsme obětaví přátelé.

První zádrhel však přišel už na cestě. Protože nejsme žádná másla, usoudili jsme, že těch tisíc kilometrů zvládneme ujet bez navigace, pouze s načtenou Google mapou v mobilu. Nezvládli. Výjezdy na německých dálnicích jsou matoucí, stejně tak jako objezdy belgických měst. V jednu chvíli jste na dálnici a v druhou chvíli bloudíte uličkami města Liege v ranní dopravní špičce a marně se snažíte vymotat z centra. To je zhola nemožné, když jeden váš spolujezdec nevidí dál než na dva metry a naviguje vás pouze orientačním smyslem, který je opravdu špatný (ač si to sám nechce přiznat) a druhý si plete levou a pravou stranu.  

O několik hodin, hádek a spoustě slov, které slušný člověk nevypustí z úst, později jsme se však přece jen dostali do vysněného Gentu, který jsme si jali užívat oslavným půldenním spánkem. Poté jsme vnesli trošku toho štěstíčka do nové domácnosti naší kamarádky, když jsme z kufru vynosili všechen alkohol, který je v Belgii po čertech drahý. Ona nás na oplátku vzala do stánku s tradičními hranolky, které chutnají jako jakékoliv jiné hranolky, s tradiční omáčkou z vepřových žebírek, která chutná jako guláš. Po exkurzi po městě sestávající z tak vyčerpávajících informací jako: „Tenhle barák je fakt starý.“ nebo „Tady mají celkem levné pivo.“, jsme tento den završili sladkou tečkou - vaflí s teplým banánem.

Jako správní cestovatelé-dobrodruzi jsme se vydali prozkoumávat okolí Gentu. Vyjeli jsme do Brugg, které mi v paměti utkvělo zejména jako město cukráren, vzájemně se předhánějících v tom, která bude mít k prodeji více čokoládových přirození. V Oostende jsme pak, místo plánovaného skotačení ve vodě, kvůli zimě alespoň smočili nohy v moři, čímž jsme splnili svou morální povinnost. Čas na cestách se nám krátil, a proto jsme se vraceli s přesvědčením, že brzy ráno vyjedeme do další lákavé destinace – Amsterdamu.

Snad by se nám to i podařilo, kdyby se jeden člen naší výpravy neseznámil s pár belgickými domorodci, u kterých se rozhodl přespat, a následujícího rána se nevypravil do kostelu, zazpívat si s gospelovým sborem. Pak již však nic nebránilo cestě do města drog, prostituce a neomalených cyklistů, bez pudu sebezáchovy (samozřejmě s klasickým blouděním, bez kterého by nám cesta špatně ubíhala).

Amsterdam je krásné město. Není nad romantickou noční procházku úzkými uličkami, zaplavenými červeným světlem z výloh nevěstinců či nad přátelským popovídáním s místními: „Hey, man, wanna some coke?“. Když ale zaplujete do některého z místních podniků, uchvátí vás ta uvolněná atmosféra a přátelskost. Co na tom, že spousta z těch přívětivých lidí drží v ruce podivnou cigaretu.

Náš výlet byl u konce. Se slzou v oku jsme nasedli do auta a vyrazili vstříc realitě. Domov nás přivítal hustou mlhou a mrazy. Vraceli jsme se smutní, avšak s jedním, životně důležitým ponaučením: Google mapy nestačí. 

Klíčová slova: trip, studenti, Belgie, Amsterdam

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.