17.12.2019 11:09


Jak jsem mohl podat ruku vrahovi? Je to moje práce, říká reportér Tomáš Forró

Autor: Kateřina Neumannová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Tomáš Forró je slovenský reportér, který se zabývá krizovými situacemi a konflikty po celém světě. Píše o věcech a událostech, které ho baví a připadají mu důležité. Popisoval netradiční témata v Latinské Americe a v současné chvíli se zajímá o nepokoje na Ukrajině. Spolupracuje s novinami na Slovensku, v Česku i Polsku.

Tomáš Forró je slovenský reportér, který se zabývá krizovými situacemi a konflikty po celém světě.

Praha – Vystudovaný filosof a v současné době novinář Tomáš Forró cestuje po všech koutech světa a zaznamenává neobvyklé situace do svých reportáží. Je zpravodaj na volné noze, ale zaměřuje se především na konfliktní oblasti, ze kterých píše své pocity.  

V současné době je poměrné časté, že novináři žurnalistiku jako obor nevystudovali. Jste i vy příkladem tohoto trendu?

Celkem mi šlo psaní a i mě to bavilo, takže jsem se to nějakým způsobem snažil zužitkovat. Nestudoval jsem žurnalistiku a dokonce si i myslím, že toto studium může být pro práci kontraproduktivní. I moji kolegové, kteří to studovali, se shodli na tom, že velmi málo toho, co se učili ve škole, pak využili v práci. Já jsem studoval filozofii a to mi opravdu velmi pomohlo k přístupu k problematice. Jakým způsobem o tom přemýšlet.

Když jste tento obor nestudoval, jak jste se k psaní dostal?

Jednoduše jsem napsal nějaký svůj text na téma, které se mi zdálo důležité. Poslal jsem to novinám a ony ho publikovaly. Myslel jsem si, že mám co říct, tak jsem se to pokusil někomu ukázat.

Co si myslíte, že je na práci novináře nejdůležitější?

Myslím si, že je velice důležité lidi poslouchat bez nějakého svého předpokladu. Snažit se porozumět tomu, co říká bez morálního hodnocení. Bez toho, abychom my do toho něco vkládali. Prostě zkusit porozumět. Mnoho mých kolegů má problém, že svým způsobem hodnotí člověka, o kterém píší, s kterým dělají rozhovor. Myslím si, že toto je úloha Boha. Já tu jako novinář nejsem proto, abych člověka hodnotil. Já jsem tu, abych si s ním povídal a napsal to, jak to vnímám já. Na hodnocení má pak právo čtenář.

Ubráníte se vždy hodnocení člověka?  

Lidé se mě ptají, jak jsem se mohl potkat s masovým vrahem, jak jsem se s ním mohl bavit a podat mu ruku. Je to moje práce. Já jako člověk můžu někoho odsoudit, že je mafián, že zabíjel lidi. Ale když se s ním bavím jako novinář, moje práce je si s ním povídat jako někdo, kdo nevychází z toho, že se baví s vrahem. Je mi úplně jedno, jestli to je masový vrah nebo Matka Tereza. Důležité je porozumět, co má ten člověk v hlavě a podat to čtenáři. A čtenář si to přebere, jak potřebuje.

Takže jste se už jako novinář s vrahy setkal. Můžete mi říct nějaký konkrétní případ?

Narazil jsem na Karola Mello, to je nejhledanější Slovák, který byl obviněný z mnoha vražd. Utekl do Belize, která nemá dohodu o vzájemném vydávání. Ukrýval se v Jižní Americe už deset let. Našel jsem ho tam, zašel za ním a popovídal si. Taky jsem se bavil s lidmi, kteří jsou považováni za válečné zločince. Já si o tom můžu myslet co chci, ale když si s tím člověkem povídám a dám nějak najevo, že ho odsuzuju, tak tím jsem skončil. Dávám si na to pozor, povídám si se všemi jako s rovnocennými. A ten člověk cítí, že mě jeho názor zajímá.

Nebojíte se, když se bavíte s těmito lidmi? 

Určitě se bojím velmi často. Je to podle mě důležitá součást každého zdravého člověka, že cítí ten strach. Takový normální běžný strach člověka varuje, že je v ohrožení, že může zemřít. Strach je emoce, která zakrývá mozek a velmi vzácným způsobem ovlivňuje naše vnímání, metabolismus a tak dále. Ale my jsme schopni strach ovládat, jsme schopni ho mít pod kontrolou. A to je velmi důležité. Rozum nám pomáhá to vyvažovat, pomáhá nám přežít. Když po vás někdo střílí, je přirozené cítit strach. Je potřeba si to analyzovat. Zkusit si zjistit, jestli to je opodstatněné, nebo jestli necháváme průchod panice. Není třeba strach podceňovat. Nemusíme se tvářit, že tam není. Ale musíme se snažit násilně porozumět, čeho se tedy bojíme, a jestli ten strach je opodstatněný.

Kdy jste se reálně bál o svůj život, že zemřete?

Například když jsem před několika lety pracoval v Latinské Americe. Vydal jsem se na místa, která nejsou pod kontrolou vlády. Všichni mi říkali, že tam určitě zemřu. Do jisté míry měli pravdu. Stal jsem se tam obětí loupežného přepadení a skoro jsem zemřel. Ale na druhou stranu jsem velmi vděčný, že jsem to viděl. Jsem vděčný, že jsem si dokázal ty rizika zhodnotit, i když to nebylo lehké.

Je nějaké téma, o kterém byste nikdy nechtěl psát?

To si neumím představit. Myslím si, že kdyby to bylo nějaké těžké a nepříjemné téma, tak bych si to asi dal jako výzvu. Že je to něco, o čem chci psát, co je třeba nějakým způsobem zpracovat. Jediné co mě odrazuje je, když to jsou témata, na kterých pracuje mnoho lidí, novinářů. Pak mě velmi odrazuje tam jít. Když vím, že všichni budou mít velmi podobný materiál. Radši si chvíli počkám. Teprve až když první zájem médií opadne, tak potom se tam vydávám. To byl přesně případ Ukrajiny. Vydal jsem se tam až druhý rok války, kdy začaly hlavní média ztrácet zájem. Narazil jsem tak na témata, která vůbec nikdo neotevřel.

Klíčová slova: Rozhovor, Novinář, Krizové situace, Ukrajina

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.