12.05.2017 14:41


Jak brněnští strážníci bojují s kouřením na zastávkách

Autor: Tomáš Trkan | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Trafika

Kouřit či nekouřit na zastávce? Otázka, kterou si pokládají kuřáci i nekuřáci. Současný tabákový zákon účinný do konce května 2017 zakazuje kouření v přístřešcích zastávek a nástupišť veřejné dopravy. Pokud má tedy zastávka stříšku, kouřit se zde nesmí. Dodržování zákona kontroluje také obecní či městská policie. Kdo zákon nerespektuje, dopouští se přestupku.

Autor: Tomáš Trkan

Podle mluvčího brněnských strážníků Jakuba Ghanema přistihli strážníci v minulém roce 384 lidí, kteří kouřili na zakázaných místech. Jednalo se zejména o zastávky. Oproti roku 2015 (493 případů) počet přistižených kuřáků poklesl. Strážníci mohou přestupek řešit několika způsoby. Domluvou, blokovou pokutou nebo v závažnějších případech, u opakovaných prohřešků a v případě nesouhlasu podezřelého s přestupkem, postoupením ke správnímu řízení. Více než polovina provinilců (195) si odnesla minulý rok ze setkání se strážníky blokovou pokutu v průměrné výši 677 korun, u 40 (157) procent stačila domluva a 32 případů skončilo ve správním řízení. S porušováním pravidel v oddělených prostorách restaurací se strážníci prakticky nesetkávají, ani s účinností nového protikuřáckého zákona neočekávají významnější nárůst počtu případů.

Rozhodl jsem se získané teoretické poznatky ověřit v praxi. Domluvil jsem se, že se zúčastním pochůzky strážníků v lokalitě, kde lidé nejčastěji kouří na zakázaných místech. V Brně řešila nejčastěji městská policie v minulém roce nedovolené kouření v přestupních uzlech, konkrétně v Nádražní ulici, spadající pod revír Střed, a na Staré osadě v revíru Východ (Brno je rozděleno do osmi revírů, v každém se nachází alespoň jedna městská část). V obou lokalitách se jednalo shodně o 94 přestupků, čili je zde statisticky každý čtvrtý den přistižen jeden pachatel. Volba nakonec připadla na okolí brněnského hlavního nádraží.

Se strážníky se setkávám před jejich služebnou na Křenové o půl desáté dopoledne. Pochůzku absolvuji s dvoučlennou autohlídkou a mluvčím Městské policie Brno (MP Brno) Pavlem Šobou. Strážníci Emil a Vladimír jsou oblečení v tzv. čerňácích, nikoliv v signálně žluté uniformě, ve které často vídáme hlídkující strážníky. Uniforma odpovídá konkrétnímu počasí, revíru, úkolům autohlídky a časté nutnosti rychlého zásahu. Činnost autohlídky se neomezuje na „pouhé“ hlídkování v autě a výjezdy podle pokynů dispečinku, součástí jejich práce je i pochůzková činnost. V revíru Střed pak v oblasti hlavního nádraží. Autohlídka může za směnu ujít i kolem deseti kilometrů. Strážník Emil působí u MP Brno 11 let, a to celou dobu v revíru Střed, strážník Vladimír tři roky.

Od služebny míříme po Dornychu, při pochůzce nebudeme procházet nástupiště Českých drah, kouření zde většinou neřeší městská policie, ale železniční policie. Poté míjíme zastávky tramvaje číslo 12, Úzká. „Kdo kouří na zastávce městské hromadné dopravy tohoto typu, kde není přístřešek, ničeho se nedopouští,“ ukazuje mi strážník Emil. „Jsou lidé, kteří zde kouří úmyslně, chtějí se schovat před deštěm, někteří lidé si to naopak neuvědomují,“ dodává. „Strážník má uniformu, je vidět,“ upozorňuje strážník na preventivní funkci strážců zákona. Lidé se po zahlédnutí strážníků snaží poodstoupit pár kroků od zastávky, schovat cigaretu, některým je to úplně jedno. Do poslední kategorie bych téměř automaticky zařadil bezdomovce. Jaká je ale realita? Jak mě upozorňuje mluvčí Pavel Šoba, nelze zcela paušalizovat, s lidmi bez domova nebývají v případě kouření na nedovolených místech větší potíže. „Lidé bez domova spíše cigarety schovávají. Často s nimi přicházíme do styku, takže vědí o zákazu kouření na zastávkách s přístřeškem i o požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství,“ říká strážník Emil.

Procházíme podloubím kolem obchodního domu Tesco. Zajímá mě, jak lidé reagují, když je strážníci přistihnou s cigaretou v místech, kde se kouřit nesmí. Jaké případné výmluvy nejčastěji volí. „Většinou každý řekne - já jsem nevěděl, já jsem si to neuvědomil a podobně, nebo promiňte, já to už neudělám,“ sděluje strážník Emil. Někteří lidé raději naopak zapírají a snaží se využít toho, že stihli opustit zastávku nebo schovat cigaretu, než k nim strážníci dorazí. Takový přístup se však nemusí vyplatit. „Určitý důkazní prostředek představují minikamerky, které mají strážníci u sebe,“ upozorňuje mluvčí Šoba.

Strážníci mají více možností, jak řešit případný přestupek. „Vždy se případ posuzuje individuálně, je důležité zohlednit všechny souvislosti a co se na místě dělo. Rozhodně to není tak, že by každý, kdo kouřil poprvé, dostal pokutu,“ říká mluvčí Šoba. Konkrétní případ z praxe - záleží, zda člověk kouří na zastávce, kde se nachází také maminka s malými dětmi, nebo stojí na zastávce sám. Ne každý platil pokutu sám za sebe. Mluvčí si vzpomíná na kuriózní případ, kdy za ženu, která od strážníků dostala za kouření na zastávce s přístřeškem pokutu, zaplatil gentlemansky cizí muž. A to se nejednalo o zcela symbolickou částku, ale o tisíc korun. Žena u sebe sama hotovost neměla a galantnosti se nebránila, proto mohl být případ uzavřen.

Před krytými autobusovými zastávkami Úzká se zastavujeme. Jsou tu hned čtyři přístřešky. Jedná se o místo, kde se strážníci se zakázaným kouřením často setkávají, teď tady však žádného hříšníka nenalézáme.

 

Jak se strážníci o kouření na kryté zastávce dozvědí? Většinou vlastní pochůzkovou činností. I přes dojezdovou dobu strážníků, pohybující se obvykle mezi dvěma a třemi minutami od oznámení, nelze logicky vždy předpokládat, že dotyčný provinilec bude kouřit na zastávce i po příjezdu hlídky, možná se na ní ani nebude nalézat on sám. Lidé si totiž často zkracují kouřením čekání na jednotlivé spoje.

Po zhruba půlhodině dorážíme na Nádražní ulici. „Tady jsme na místě, kde k přestupkům dochází nejčastěji,“ zastavuje se strážník Emil. Upozorňuje mě, že zde dochází k dalšímu přestupku souvisejícímu s kouřením, a to znečištění veřejného prostranství. Nedopalky v okolí jsou mu smutným svědkem. Strážníci se pouštějí do kontroly zastřešených zastávek. Většina cestujících čeká na tramvaje mimo zastřešené zastávky, hrstka z nich pouze uvnitř, nikdo z nich nekouří. Není se čemu divit, vzhledem k počasí nemají důvod schovávat se před deštěm, ani ostrým sluncem. 

Po desáté hodině dopolední hlavní nádraží nezažívá takový nápor, možná i proto jsme žádného provinilce nezastihli. Strážníci to potvrzují. Pokračujeme podchodem k eskalátorům. U eskalátorů se ptá turista s kufrem strážníků na cestu. Po vyjetí nahoru na terasu, vedoucí až k hornímu vstupu do Vaňkovky, připomínají strážníci, že i zde dochází ke znečišťování veřejného prostranství nedopalky. Z terasy mi ukazuje strážník Emil dvě zastávky Úzká (o jejich protějších „sousedkách“ jsem se již zmiňoval), vzdálené od sebe jen desítky metrů, obě se nacházejí před hlavním vchodem do Vaňkovky. Jedna z nich patří k problémovým, druhá naopak k bezproblémovým.

 

Zde se po zhruba hodinové pochůzce se strážníky loučíme. Vracejí se ke služebně a vydávají se služebním vozem plnit další úkoly. A já se ze zvyku budu minimálně ještě několik dní ohlížet za každou zastřešenou zastávkou, zda v ní někdo nekouří.

Klíčová slova: Brno, cigarety, kouření, městská policie, pokuta, policie, protikuřácký zákon, zákaz kouření, zákon, zastávka

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.