21.03.2017 12:20


Izrael je celkem normální země, jen jiná než ta naše, říká Martin Zelinka

Autor: Tomáš Sůsa | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vášnivý cestovatel Martin Zelinka se vydal do Izraele a tvrdí, že mediální obraz a realita se liší. Izrael je podle něj od České republiky rozdílný například v kultuře nebo přístupu k bezpečnosti. Rozhodně to ale není místo, kde by na každém rohu stál voják. „Hlavně musíte umět dobře smlouvat na tržišti,“ směje se Zelinka, který do Izraele vyrazil na pět dní a byl se zážitky velmi spokojen. 

Proč jste si vybral zrovna Izrael?
Bylo to dané hlavně příležitostí, organizoval to stejný člověk, který dělá Albánskou výzvu (o Albánské výzvě s Martinem Zelinkou čtěte ZDE – pozn. red.). Nabídl mi tu příležitost, a jelikož mě Izrael dlouhodobě zajímá, nemohl jsem odmítnout. Měli jsme předem naplánovaný seznam zajímavých míst, která stojí za to navštívit – Eilat, Rudé moře, Mrtvé moře, Negevská poušť, Jeruzalém a Betlém. Zároveň to zařídil za studentsky příjemnou cenu, s normální cestovkou bych se tam asi nepodíval.

Jak se do Izraele cestuje?

Poměrně dobře, letěli jsme z Bratislavy na polovojenské letiště jménem Ovda, kde jsme si pak i půjčili auta na cestování po Izraeli. Zajímavý byl poměrně přísný proces vstupu do země. Všech se ptají, na jak dlouho tam jede, s kým, proč a jaký je detailní plán cesty. Vyptávají se každého člena výpravy a úzkostlivě porovnávají odpovědi. Například já jsem si do detailu nepamatoval náš harmonogram a uvedl jsem, že jedeme jen do Jeruzaléma. Okamžitě jsem byl konfrontován s tím, že moji kamarádi ale jedou ještě někam a jak to, že já jedu jen do Jeruzaléma. Naštěstí se vše podařilo vysvětlit. (směje se)

Martin Zelinka v Izraeli Foto:Martin Zelinka

Jaký byl váš nejlepší zážitek z celé cesty?
Bylo pro mě úžasné vidět celkově tu zemi. Je to tavící kotlík všech možných kultur i náboženství. Setkávají se tam nejrůznější lidé všech ras a barev kůže. Mísí se židé, křesťané i muslimové. A nějak spolu vždy musí vyjít . Někdy lépe, někdy hůře. Ale zvládají tam společně žít a to je z pohledu Středoevropana fascinující.

Stalo se něco, co vás naopak nepříjemně překvapilo?

Bude to znít paradoxně, ale úplně nejnepříjemnější část celé naší cesty byla letištní kontrola v Bratislavě. Velmi důkladně prohrabali všechny batohy a kufry, zpřeházeli věci. Zažil jsem v Izraeli leccos, ale skutečně nejhůř vzpomínám na bratislavské letiště. Pokud bych měl jmenovat něco přímo ze země, tak to byl náboženský dozor v okolí Omarovy mešity. Postávali tam lidé, kteří dohlíželi, aby holky měly něco přes hlavu, aby se páry nedržely za ruce a podobně. Kamarádka byla napomenutá za příliš upnuté kalhoty a musela si ovázat bundu kolem pasu. To bylo nepříjemné a podle mě i zbytečné. Určitě viděli, že jsme turisté.

Momentálně se věnujete Bezpečnostním studiím na FSS. Co na první pohled zaujalo studenta bezpečnosti?

Mám trochu mrazivý zážitek z Betléma. Byli jsme na nějakém náměstíčku a z ničeho nic přijeli ve dvou jeepech ozbrojení muži v palestinských uniformách, vyskákali z auta a člověk úplně nevěděl, co se děje. Dodatečně jsme zjistili, že to bylo pouze zvýšené bezpečnostní opatření kvůli návštěvě bosenského prezidenta. Také je zajímavé, že například ve většině obchodů člověk prochází detekčním rámem. Na to u nás nejsme zvyklí. Z bezpečnostního hlediska je také pozoruhodné i soužití Palestinců a Izraelců. Palestina není souvislé území, jak by si člověk představoval, ale jedná se asi o padesát měst, z nichž je každé obehnané zdí. Každý, kdo chce dovnitř i ven, prochází kontrolou.

Naplnila cesta vaše očekávání?

Asi ano. Můj hlavní cíl bylo zjistit, jak Izrael doopravdy vypadá. Všichni známe takový ten mediální obraz země, ve které každých pět minut člověku spadne na hlavu raketa a na každém rohu vidí vojáka. Ve skutečnosti, ačkoliv jsou bezpečnostní opatření poměrně přísná například oproti České republice, je to vlastně celkem normální země, jen jiná než ta naše.

V čem je Izrael na první pohled jiný než Česká republika?

Určitě v obchodní kultuře. Kromě toho, že tam člověk narazí na některé netradiční potraviny – například jako ovoce se běžně jedí různé odrůdy kaktusu – je naprosto klíčové smlouvání. Většina cen na tržišti je zhruba dvojnásobkem, za které je obchodník ochoten prodat. Já jsem to nevěděl, a kdyby mi to kamarád neřekl, měl bych o hodně dražší výlet. Navíc je úplně běžné v obchodě ochutnávat, včetně supermarketu. Třeba je tam na výběr z deseti druhů různě nakládaných oliv a zákazník si každou zdarma ochutná, aby věděl, které si chce koupit. To je úplně běžné. Ještě, že tam nejezdí moc českých výprav, už by to dávno zrušili. (směje se)

Kde a jak jste v Izraeli bydlel?

Dvě noci jsme spali v mládežnickém hostelu, který byl na úrovni průměrné české koleje. Zbylé dvě noci jsme spali normálně na zemi v poušti. Někdo ve stanu, já jen ve spacáku. Byla trochu zima a moc dobře jsem se nevyspal, ale noc v izraelské poušti jsem přežil.  

Podle čeho vybíráte svoje cílové destinace a kam se chystáte příště?

Já si rád vybírám takové netradiční země, kde člověk nepotká davy turistů a zážitek je skutečně autentický. Ne předpřipravený pro turistu. Byl jsem například v albánských a rumunských horách, což byl neopakovatelný zážitek. Jednou bych se určitě rád vrátil právě do Izraele, protože jsem tam byl na pět dní, a ačkoliv jsem toho viděl mnoho, zdaleka to nebylo všechno, co země nabízí. Další favorit je Gruzie, opět do hor…projít se po Kavkaze, poznat místní lidi. Už se nemůžu dočkat příští cesty.

Autor: Tomáš Sůsa

 

 

 

 

Martin Zelinka (24) je studentem Historie a Bezpečnostních a strategických studií na brněnské Masarykově univerzitě. Právě cestování patří mezi jeho největší záliby. V každé zemi, kterou navštíví, se zajímá především o její nedávnou minulost a bezpečnostní specifika.

Klíčová slova: Izrael, rozhovor, Martin Zelinka

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.