05.05.2015 19:55


Instagramy – spamy?

Autor: Klára Galová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Budík zvoní jako na poplach. Nojo, já vím! Intuitivně sahám po telefonu. Nejen, abych utišila zvuk, který by mi po chvíli způsobil akutní neurózu, ale také proto, abych projela sociální sítě. Čerstvé ranní zpravodajství ze života mých známých. I těch neznámých, klidně. Facebook? Check, nic zásadního. Instagram? Pravidelná ranní dávka víry v úžasnost světa? Sem s ní, prosím. 

Sociální síť založená na sdílení fotek o poměru stran jedna ku jedné. Slyšet to před pár lety, mávla bych rukou. Mám přece Facebook, to je všechno, co ke své existenci v internetovém prostoru potřebuju, nebo ne?

Právě, že ne. To jsem ale začala zjišťovat až od 26. září 2012. Tehdy se začala psát moje instagramová historie, moje orbis pictus, můj svět v obrazech, jak s oblibou říkám. Už ani nevím, kdo mě k tomu přivedl, každopádně od té doby víceméně pravidelně přináším internetovému světu svědectví o tom, jak se mi vede. Na Instagramu spousta uživatelů sdílí fotky jídla. Foto: Klára GalováNěkolikrát týdně se snažím zachytit, co dělám, kde, s kým a podobně. S trochou nadsázky lze říct, že vidím ve čtvercovém formátu. To proto, aby se obrázky lehce zpracovávaly a byly co nejvíce instagram-friendly (ano, i toto slovo už používám).

Nedělám to pro kvanta "followers", nesbírám je jako pokémony. Nebudu zastírat, že i já jsem člověk ješitný a vzrůstající počet srdíček u fotek mému egu lichotí. Zároveň si však nedělám iluze o tom, že mé fotky jsou vrcholem fotografického umění. Nejsou a nejspíš nikdy ani nebudou. Chodím, cvakám, upravuju. Ale především žiju nebo se o to minimálně snažím. A následně se k mikrosvědectvím o prožitých událostech vracím. Po roce, po dvou. I když se jedná jen o oprášení vzpomínky na to, že jsem si 22. října 2012 dala ke snídani lívance. Jsem líná, proto si místo psaní deníčku věci kolem fotím. A dokud pro to na internetu bude prostor, budu v tom pokračovat. Stejně jako budu se zájmem sledovat instantní životní příběhy nejen svých blízkých, ale i těch, které osobně vůbec neznám.

Během svého působení na Instagramu jsem vypozorovala, že fotografie pocházející od lidí, které sleduju, lze zařadit do několika zásadních kategorií. Autoportréty či fotky jiných živých bytostí se nabízejí jako první kategorie. Vždyť slovo "selfie" se nyní ve společnosti skloňuje téměř na denní bázi. Kategorie číslo dvě – jídlo. Tendence fotit to, co nám zrovna přistálo na talíři, je sice často kritizována, z vlastní zkušenosti ale vím, že jídlo opravdu táhne. I mě samotnou, odebírám totiž uživatele, kteří se specializují pouze na gastronomii. Sledovat ale od svých známých fotky rohlíků s paštikou? To může být po určité době docela otravné. Třetí kategorii, která je na Instagramu poměrně častá, jsem pojmenovala "materiálno". Nové oblečení, technické vymoženosti (ideálně s logem jablka), vybavení bytu, zkrátka vše, na čem se dá ukázat, že netřete bídu s nouzí. Dále se nabízí fotky s nálepkou "zážitky". Obrázek pořízený z okénka letadla? Do toho, několik "lajků" máte jistých. Poslední dobou pozoruju velký nárůst fotek s hashtagy typu #fit #healthy #workout a podobně. S touto kategorií mám osobně docela problém. Populární jsou fotografie pořízené na cestách. Foto: Klára GalováJednu dobu jsem totiž věřila, že pro mě uživatelé sdílející fotky s touto tématikou budou motivací. To je však doba dávno minulá a v současnosti se všechny podobné příspěvky snažím ze všech sil alibisticky přehlížet. To si raději vyfotím ten roztomilý dortík, ne? 

Když už jsem zmínila hashtagy, tedy znaky pro označení klíčových slov, podle kterých lze obrázek následně vyhledat, nemůžu si odpustit jednu poznámku. Občas nabývám dojmu, že ne všichni uživatelé pochopili jejich smysl. Ano, uznávám, že i já je nepoužívám pro ty účely, pro které evidentně vznikly, a občas se u mě objevují paskvily typu #kafíčko, #nemůžusipomoct, #zátišíčko, ale i #klubzlomenýchsrdcí. Snažím se věřit v duchapřítomnost svých odběratelů, kteří mou nadsázku pochopí. Na co ale narážím, jsou uživatelé, kteří dávají hashtagy i před spojky a podobně. No a největší legraci mám z fotek, pod nimiž nacházím #like4like a #follow4follow. Tyto hashtagy značí vůli k výměně "lajků" či k vzájemnému přihlášení odběru. Výměnný obchod dvacátého prvního století.

Výhoda Instagramu a sociálních sítí obecně je to, že si samotný obraz vytváříte na míru. Můžete se stylizovat do role, která je vám příjemná a stejně tak můžete mít pod kontrolou to, jak vás vnímají ostatní. Na Instagramu sdílíte jen to, co sami chcete. Fotíte hezké lidi, hezké věci, hezká místa. Pokud chcete, aby si ostatní mysleli, že je váš život jako vystřižený z mýdlové opery. Na druhou stranu znám několik profilů, které jsou plné fotek vzniklých až v surrealistických situacích. Můžete být Jekyll, stejně jako můžete být Hyde. Jak je ctěná libost.

Úroveň příspěvků často kolísá a Instagram je denně zahlcován obrázky s na první pohled nulovou výpovědní hodnotou. Asi i na to může narážet titulek, který jsem si vypůjčila od hiphopového uskupení Kontrafakt (což je asi první a zároveň poslední věc, za kterou jim můžu s čistým svědomím poděkovat). Ale čert vem filozofování. Dokud mi bude Instagram alespoň trochu zpříjemňovat procitnutní ze spánku podobného kómatu, polechtá mi ego, ukojí mou zvědavost a zároveň si díky němu budu moct uchovávat v určité formě své zážitky, bude i nadále mou oblíbenou sociální platformou. 

Klíčová slova: Instagram, sociální sítě, internet, hashtag, fotografie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.