07.04.2019 20:37


Inkluzivní vzdělávání umožňuje i sluchově postiženým dětem výuku v běžné škole, vše ale záleží na lidech

Autor: Marie Kolajová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Vojtovi je jedenáct let, chodí do čtvrté třídy základní školy. Ve čtrnácti měsících mu doktoři diagnostikovali praktickou hluchotu. Od mala nosí sluchadla, díky nimž je schopen vnímat řeč. Jeho rodiče se rozhodli nechat Vojtu studovat v klasické základní škole. Umožňuje to především systém inkluze, který podporuje rovné šance dětí na vzdělávání.

Děti ve škole. Foto: Marie Kolajová

Brno — Rozhovor je veden s Vojtovou maminkou. Vzhledem k tomu, že ještě studuje na škole, o které maminka mluví, nepřeje si zmiňovat žádná jména.

Jak slyší Váš syn se sluchadly?

To vlastně nikdo neví. Dá se to jen porovnávat s tím, co slyší ostatní. Ale objektivně má sluch na hranici padesáti decibel, což je běžná řeč.  Když šeptám, tak slyší sice nějaký zvuk, ale většinou tomu nerozumí. Moderní sluchadla, která nosí, potlačují šum a zvýrazňují řeč. Nicméně pořád není rozlišení na úrovni běžného sluchu. Hlavním problémem však nebývá hlasitost, ale spíše porozumění řeči. Vojta slyší, ale nerozumí, což ještě prohlubuje to, že má vzhledem ke sluchové vadě omezenou slovní zásobu.

Proč jste se rozhodla dát Vojtu do klasické základní školy?

Děti se sluchovou vadou jsou v péči Speciálního pedagogického centra pro sluchově postižené. To vám doporučuje, kam máte dítě zařadit. Problém je, že neexistuje základní škola pro nedoslýchavé, ale jen pro neslyšící. Vojta sice ze začátku znakoval, ale postupně se to odnaučil a upřednostňuje komunikaci bez znaků. Ve škole pro neslyšící by tedy brzdili rozvoj jeho řeči, protože pochopitelně znakují. Ačkoliv chodil do školky pro sluchově postižené již od dvou let, tak poté nastoupil do školky klasické. Přechod na základní školu tak byl plynulý. Předpokládáme, že se bude pohybovat ve světě slyšících a proto ho necháváme v běžné škole.

Jaký byl přístup k Vojtovi ze strany pedagogů?

Vše záleží na jednotlivcích. Vojta nastoupil do základní školy, kam spádově patří. Vzhledem k tomu, že jde o klasickou základní školu, tak jsem se rozhodla zajít nejprve za ředitelem. Řekla jsem mu, jaká je situace a zeptala jsem se ho, jestli s tím bude mít škola problém. On mi sdělil, že vše proběhne bez problémů. Tohle se událo rok předtím, než Vojta nastoupil do školy, protože měl odklad. Později jsem se však dozvěděla, že někdo z pedagogů s tím problém měl a snažil se přesvědčit i ředitele, že k nim můj syn nepatří. To už bylo ale pozdě, protože již byla krátká doba na to, abych mohla sehnat jinou školu. Nakonec, díky přístupu jeho třídní učitelky, jsem ho na škole nechala. Jak jsem již řekla, nejvíce záleží na konkrétních lidech. 

Myslíte si, že český školní systém umožňuje zařazení dětí se speciálními požadavky mezi ostatní?

Určitě. Záleží ale i na ředitelích škol, jestli mají pasivní či aktivní přístup. Buď mohou, jak se říká vytřískat ze systému co nejvíce a zažádat o různé dotace a podpory, nebo se k žákovi otočí zády a řeknou, že neumí s takovými dětmi pracovat. Když už je nějaký problém, tak není většinou v samotném systému, ale v lidech. Například teď je novela pravidel inkluze, ke které není žádná metodika a nikdo tím pádem neví, jak se má správně zavádět. Potom to schytá sám žák, nebo učitel.  Nemá totiž dostatečnou podporu od speciálního pedagogického centra, protože v tom jsou zmatky.

Setkal se někdy Vojta s negativními reakcemi ze strany spolužáků?

Doufám, že ne. Ale on mi to sám od sebe neřekne. Je pár pedagogů, u kterých vím, že mi řeknou pravdu, takže se jich občas ptám. Ve třídě ale žádné problémy zatím nebyly.

Říkala jste, že má menší slovní zásobu. Berou na to učitelé ohledy?

Záleží zase na učiteli. Vojta to má napsané v doporučení od Speciálního pedagogického centra. Ale to je jen formální podklad. Speciální pedagog prvně probere s třídním učitelem, o co jde a doporučení to jen potvrzuje papírově. Buď to učitel pochopí, nebo ne. Formálně by na to ohled brát měl. Pak už jen záleží na jazykovém citu, jestli učiteli dojde, že například slovo nejhospodárnější doopravdy nepochopí.

Jsou na to tedy nějaké normy?

Ano, žáci se speciálními podmínkami mají individuální vzdělávací plán, který obsahuje úpravy metodické výuky. Mezi nimi je i to, že učitel zohledňuje sníženou slovní zásobu.

Jak to tedy je s inkluzí dětí se sluchovou poruchou? Změnila byste něco v tomto ohledu na českém vzdělávacím systému?

Asi bych doporučila, aby se více oceňovala práce asistenta pedagoga. Děti, které mají nějaké výjimky, potřebují asistenta. Ale potřebuje ho i učitel, pokud má takové dítě ve třídě. Problém je na tuto práci někoho sehnat, protože je špatně finančně ohodnocená. Přitom je asistent, alespoň z mě vlastní zkušenosti, hodně dobrá výpomoc. Na druhou stranu se mi nelíbí, že u Vojty ve třídě je asistent a dvacet sedm dětí, přičemž ve vedlejší třídě jich je pouze devatenáct. Přijde mi to jako zneužívání asistenta. Co bych změnila, není ani tak přímo v systému, ale v jednotlivých školách. Bylo by dobré, aby ředitel či ředitelka nejdříve konzultovali s učitelem, jestli je ochoten žáka přijmout. Je totiž nesmyslné dávat žáka do třídy k učiteli, který ho tam vyloženě nechce. Z mého pohledu nejsou systémové překážky, které by nebylo možné překonat. Člověk o to ale musí mít zájem, dát si s tím práci a snažit se zajistit pro své dítě co nejlepší podmínky.

Klíčová slova: inkluze, sluchová vada, školní prostředí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.