17.05.2013 11:52


I lidé se slabou němčinou si mohou odnést zajímavý zážitek, myslí si organizátorka divadelního festivalu

Autor: Radka Kůřilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Šestý ročník festivalu studentských spolků hrajících v němčině se uskuteční v průběhu třetího květnového týdne. Do divadla Barka se sjedou spolky z Česka, Německa, Rakouska i Maďarska. Kromě divadelních představení se diváci mohou těšit i na hudební zážitek v podobě koncertu.

Přehrát audio

Audio

Autor: Radka Kůřilová

Brno -  Studentský festival divadel Drehbühne Brno, se uskuteční od 15. do 18. května v bezbariérovém divadle Barka. Právě o něm povyprávěla organizátorka Milena Kubátová. Ta je zároveň i vedoucí divadelního spolku Gruppe07 z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, jenž se festivalu také účastní.

Váš festival mohou navštívit pouze lidé, kteří ovládají němčinu?

Pro mě by byla hrozně zajímavá zpětná vazba od lidí, kteří německy neumí. Jestli je to zaujalo, jestli pochopili linii příběhu. Bohužel takovou zpětnou vazbu nedostáváme, protože je pravda, že když už přijdou hosté, tak mluví německy. Ostatní nepřichází asi právě z obavy, že mají slabou němčinu a nebudou rozumět. Což mě někdy osobně mrzí. Možná by si mohli odnést pěkný zážitek i diváci, kteří nerozumějí. Němci jsou více avantgardní než my, mají velmi zajímavou scénografii. Třeba loni si vyžádali kolečko, ve kterém se běžně vozí písek na stavbě, a hráli s kolečkem. Letos například budou hrát s přepravkami od piv.

 

Je těžké pořádat festival německých divadel v českém prostředí?

Určitě je. Myslím si, že nejtěžší je to právě kvůli publiku. My v první řadě oslovujeme studenty filozofické a pedagogické fakulty a studenty různých jazykových škol. To je naše prioritní cílová skupina. Samozřejmě oslovujeme i ostatní Brňany, kteří umí německy. Přesto ale studenti tvoří menšinu diváků. Netuším proč. Tohle je ojedinělá akce. Diváci mohou vidět skupiny z Německa, z Maďarska, z Rakouska. Kdyby jeli za divadlem tam, měli by daleko větší náklady. My jim ho naservírujeme téměř pod nos, obrazně řečeno, a přesto nemají zájem. Nevím, jestli problém tkví v tom, že není zájem o divadlo a kulturu celkově. Nebo jsou lidé málo informovaní. Doufám, že ne, protože se snažíme dát reklamu všude. Možná je to jen lenost a nezájem. Organizování je těžké. I když už bojujeme šestým rokem. To znamená, že nějaké publikum pořád je. Ale moje vlastní představa je dvojnásobná návštěvnost. Moc by mě to potěšilo.

 

Chodí každý rok více diváků, nebo počet zůstává stejný?

Návštěvnost se zvyšuje. Když si vzpomenu na první ročníky, tak přišli jen známí známých nebo přátelé organizátorů. A nyní už na festival zajde i člověk, co se o Drehbühne dozvěděl například z médií. Je příjemné vidět a vnímat, že se zájem zvyšuje, ale stále by mohl být větší.

 

Odkud se vzal nápad pořádat tento festival?

Já v divadle působím od druhého ročníku studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Sama jsem se začínala zajímat o divadlo a s rakouskou lektorkou Katharinou Wessely, která tehdy v Brně žila a pracovala, jsme přišly na myšlenku založit festival. Cílem je, aby studenti hrající německé divadlo měli možnost navázat kontakty s ostatními studenty, kteří hrají v němčině, ať už jako rodném či cizím jazyce.

 

Jak probíhala organizace prvního ročníku?

Šly jsme na školení za ředitelkou divadla Barka. Poprosily jsme ji o radu, jak začít. A pustily jsme se do organizování. Netušily jsme, co na nás číhá, ale šly jsme do toho. Úžasná byla právě zpětná vazbastudentů, ať už místních nebo těch, co přijeli. Konečně mohli navázat kontakty, poseděli a popovídali si s rodilým mluvčím o divadle. Většina našich herců totiž hraje divadlo, protože je baví, ne proto, že ho studují. To je důležitá věc. My nejsme profesionálové, jsme amatéři. Byla to tedy skvělá zkušenost. Rok od roku se snažíme pro všechny účastníky vymýšlet nový pestrý program. Začínali jsme s workshopy a přednáškami. Poté došlo na prohlídky města i divadla. Nyní nabízíme taky společné sportovní vyžití. Festival tedy není jen odehrání divadla, ale navíc příležitost zažít něco nového, poznat nové lidi.

 

Na svých stránkách píšete, že navazujete na tradici německého divadla v Brně před druhou světovou válkou. Byl to jeden z důvodů, proč jste s festivalem začali, nebo jste tento fakt dozvěděli až v průběhu?

Věděli jsem to už předtím. Rakouská lektorka, která se mnou festival zakládala, studovala divadelní vědu. Zaměřovala se na divadlo v Brně, takže o této tradici věděla. Právě ona navrhla, abychom na tradici navázali, i když jen ve studentské formě. V roce 2008, kdy se konal první ročník, jsme si připomněli sedmdesátileté výročí období, kdy demokratické německé divadlo bylo donuceno skončit v Brně i ostatních českých městech. Byla to tedy jedna z prvních myšlenek, proč s festivalem začít.

 

Jaký je letošní program, kromě divadelních představení?

Letos je na programu prohlídka města Brna i divadla Barka. Plánujeme znovu i sportovní zážitek – plážový volejbal. Loni účastníci festivalu navštěvovali workshop, při kterém nazkoušeli vlastní krátké divadelní představení. Tato myšlenka se nám hrozně líbila a byla zajímavá i pro studenty, protože spolu hráli Maďaři, Češi, Němci a Slováci. V nynějším šestém ročníku chceme uspořádat něco obdobného, ale se zaměřením na hudbu jako divadelní prvek. Práci z asi čtyřhodinového workshopu by měli studenti prezentovat v sobotu při závěrečném koncertu, který bude v režii divadelního tria Jana und die Piraten (Jana a Piráti). Workshop je jen pro účastníky, ale koncert i pro veřejnost. Kdyby se výsledek workshopu divákům líbil a oslovil je, pak bychom ho příští rok prodloužili a otevřeli i pro veřejnost. Sobotním koncertem bychom pak chtěli oficiálně ukončit šestý ročník.

 

Co účastníkům v Brně ukazujete při prohlídkách?

V jednom ročníku jsme pořádali literární toulky Brnem. Šli jsme po stopách autorů, kteří působili v Brně a psali německy. Jindy jsme se zaměřili na architekturu. Tento rok máme v plánu čistě prohlídku s průvodkyní, takže se zřejmě nejvíce dozvíme o historickém středu Brna. Také jim ukazujeme noční život. Každý večer po představení se snažíme s celou skupinou zajít do hospůdky, posedět, popovídat si. Takový klasický studentský život, protože všichni účastníci jsou studenti vysokých škol. Samozřejmě mají dostatek volného času, takže si mohou projít Špilberk nebo Petrov. Dostanou mapy města, aby se lépe orientovali.

 

Jezdí na festival nějaké spolky častěji či pravidelně?

Jezdí. Dokonce spolek Cammerspiele z Lipska přijede už po šesté, je tedy s námi už od začátku. Každý rok přijede z tohoto spolku jiná skupina studentů i režisérů. Loni nás pozvali do Lipska, hráli jsme tedy i my u nich. Každoročně také na festivalu vystupují naši kolegové z pedagogické fakulty. Ostatní skupiny si nechají třeba rok pauzu a přijedou znovu. Všechny soubory, které jsou letos na programu, už tady dříve byly. Proto je také pro nás výzvou vymýšlet novou náplň volného času účastníků, abychom jim nenabízeli pořád to samé.

 

Oslovujete i nové spolky?

Shánění jiných nových spolků je hrozně těžké. Vytáhnout z internetu kontakty na studentská divadla a zjistit, co je ještě studentské divadlo a co už spadá pod profesionální, je velmi obtížné. Snažíme se stále aktualizovat naši databázi. Každý rok rozesíláme pozvánky všem souborům. S každým ročníkem nám v databázi přibudou nové spolky, které chtějí spolupracovat. Samozřejmě stane se, že nemohou přijet nebo že zrovna nemají na programu hru, ale už jsou u nás zapsáni a opětovně je zveme. Nejideálnější by bylo, kdyby se soubory samy hlásily, měly by zájem přijet. Ale myslím si, že to je zatím otázkou času. Facebook je všemocný.

 

Drehbühne Brno je jediný festival svého druhu v České republice?

Dovolila bych si tvrdit, že je jediný. Každoročně se sice na podzim koná festival německého divadla v Praze, ale tam hrají jen profesionálové. A festival Encounter, který pořádá JAMU, je v podstatě poloprofesionální, protože herci jsou zároveň studenty herectví. My jsme jediný amatérský festival, který se zaměřuje na hry v německém jazyce. Možná i proto je těžké sehnat diváky. Nemusí vůbec tušit, o co vlastně jde. Každý si pod studentskou divadelní skupinou může představit něco jiného. Kdybych se dozvěděla, že nejsme ojedinělí, byla bych moc ráda.

Více o festivalu se můžete dozvědět na jeho facebookových stránkách nebo na stránkách munimedia.

 

Úvodní foto: Drehbühne Brno

Klíčová slova: festival, divadlo, němčina, studenti, Brno

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.