06.12.2019 13:19


Hranici se Čechoslováci snažili překonat i v obrněném voze, říká kurátor výstavy o železné oponě

Autor: Agáta Paličková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

V půlce listopadu byla v brněnském Technickém muzeu otevřena výstava s názvem Železná opona 1948–1989. Výstava představuje nejenom historii ostrahy státních hranic, ale také výzbroj pohraniční stráže a způsoby, jakými se překonávaly hranice bývalého Československa. O dalších zajímavostech, které mají návštěvníci možnost vidět, mluví kurátor výstavy Roman Řezníček.

Jakými způsoby se tedy lidé pokoušeli hranici překonat?

Pokusů bylo samozřejmě velké množství a nedaly se zpracovat všechny. Vybrali jsme hlavně ty případy, kde byly použity nějaké technické prostředky. Jeden člověk se například neúspěšně pokusil překonat hranici v podomácku vyrobeném obrněném voze. Jiný zase několikrát překonal Dunaj v potápěčském obleku. V dalším případě se lidé pokusili pomocí vrtulníku přeletět hranici. Došlo i k překonání drátů pomocí malého žebříku.

Jaký způsob překonání hranice byl nejtypičtější?

Nejobyčejnější byl pokus o prolezení mezi dráty nebo podhrabání hranice a potom dále utíkat.

Když se člověku podařilo utéct, jaký byl život českého uprchlíka?

Uprchlíci nejdříve zůstali v uprchlickém táboře, kde nebyly úplně dobré podmínky. Jednalo se pouze o dřevěné domy s deseti až dvanácti postelemi. Tam museli nějakou dobu vytrvat, než proběhlo řízení uprchlíků a než mohli pokračovat do jiné země. Mnozí lidé se v uprchlických táborech zapojili do výborů a spolků. Probíhala tam výuka i kulturní život. Tito lidé potom v exilu mnohdy ve spolcích pokračovali. Hodně lidí odešlo do Ameriky či Austrálie, kde byla větší poptávka po pracovní síle.

Odkud jste příběhy útěků zjišťovali?

Tyto případy jsou zpracovány z archivů bezpečnostních složek v Kanicích a v Praze. Pohraniční stráž případy pokusů o překonání vyšetřovala a každý neúspěšný pokus dokumentovala. 

Většinou se zabýváme pouze českým pohledem na železnou oponu, výstava však popisuje i pohled Rakušanů. Jak vznikla myšlenka dát prostor i rakouské straně?

Výstava je projekt dvou států – Česka a Rakouska. Od začátku jsme ji tedy realizovali tak, že část výstavy dostanou kolegové z Rakouska a popíšou pohled rakouských obyvatel na státní hranici. Železná opona ovlivnila i jejich životy. Spousta z nich měla pozemky, které byly příhraniční, ale kvůli hraničním zátarasům k nim už nemohli. Z tohoto důvodu jsme dali prostor i rakouské straně, aby i toto téma mohlo být zpracováno a představeno u nás.

Jak tedy Rakušané oponu vnímali?

Oni žili ve svobodném státě. To, co bylo z jejich pohledu na severu, pro ně byla neznámá země. Málokdo měl kontakty v příhraničí. Železná opona je zpřetrhala. Netušili, co se tady přesně odehrávalo. Pouze něco málo se k nim dostalo skrze noviny.

Co by tedy mělo návštěvníky na této výstavě nejvíce zaujmout?

Nejzajímavější jsou konkrétní osudy lidí, kteří se státní hranici pokusili překonat – ať už úspěšně či neúspěšně. Tato část výstavy s lidskými příběhy tvoří protiklad historické linii, kde je popsán vznik a fungování železné opony. Také jsme se snažili zmapovat cestování, a to hlavně to, jaké problémy obyvatelům socialistických států přinášelo. Výstava představuje komplexnější pohled na dobu trvání železné opony.

Výstava nekončí rokem 1989, ale až rokem 2007. Proč?

Nechtěli jsme výstavu ukončit pádem opony, tedy rokem 1989. Tak jsme ji protáhli dál, protože ochrana hranic pokračovala. Akorát to nedělaly pohraniční stráže, ale policie. Až se vstupem do schengenského prostoru (sdružení 26 evropských států, pozn. red.) ochrana hranice skončila. To byl mezník ukončení ochrany státních hranic.

Rozhovor s Romanem Řezníčkem je součástí mediální spolupráce mezi redakcí Stisku a Technickým muzeem Brno.

Klíčová slova: Technikcé muzeum Brno, Železná opona 1948 - 1989, výstava

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.