27.04.2019 23:25


Hollywood Undead pošesté v Praze. Předvedli fantastickou show, tentokrát bez masek

Autor: Kateřina Vajsová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Kalifornská rap rocková skupina Hollywood Undead ohromila pražskou Tipsport arénu. Po roce se osmnáctého dubna vrátila na Evropský kontinent. Už pošesté. Tento rok koncertují bez charakteristických masek. Z vnitrozemské Evropy skupina míří do Anglie, dnes koncertují v Liverpoolu. Na hudební scéně Hollywoodi působí od roku 2005. Debutovali albem Swan Songs v roce 2008. Nejnovějším počinem je žánrově pestré album PSALMS.

Autor: Hollywood Undead

„Hollywood!“ ozve se osamocený hlas ze šumícího moře. „Undead!“ odpoví o několik hlav dál jiný hlas. Osamocené pokřikování se v okamžiku mění v mohutné skandování. Po chvíli dav utichá. Na hodinách 21.03 a napětí roste. Tipsport aréna ztmavne a krátká chvilka napětí se v momentě mění v řev, potlesk a pískot. Několik tisíc hlasů vítá na stage členy skupiny Hollywood Undead. Ozývají se první beaty songu Whatever It Takes a dav šílí.

Koncert začíná v osm. Cesta trvá přibližně dvě a půl hodiny, přesto směr Praha vyrážíme o několik hodin dřív. Google maps rudě svítí a my už tušíme, že na cestách to nebude vypadat růžově. Zasekaná Praha i D1. Po té by se dobrovolně vydal jen blázen. I přes veškerou snahu přijíždíme k Tipsport aréně hodinu před začátkem koncertu, čas navíc spotřebovala okružní jízda Prahou. Když přicházíme na místo, zjišťujeme, že hodina bude tak akorát na vystání fronty. „Kterým vstupem máme jít? Já to z toho plánku nepoznám. Kde je vstup dvacet sedm?“ ozve se za námi hlas. Rádi bychom pomohli, ale řešíme stejný problém. Nakonec se však dovnitř dostávám.

Po vstupu do haly mě okamžitě udeří do nosu strašný zápach. Mám pocit, že procházím veřejnými záchodky. Smrad moči a zpocených lidí se line ze všech stran. Fronty se tvoří na všech možných místech, takže je někdy těžké rozeznat, na co vlastně jsou. Čekáte na záchod a vynoříte se u stánku s klobásami. A pak vám je líto to vystáté místo zahodit, tak si rovnou dáte buřt. Se záchodem ale klobása moc nepomůže. To možná vysvětluje všudypřítomný zápach moči, napadá mě.

Spěcháme najít naše místa. Času máme dost, ale stále netušíme, ve kterém sektoru se nacházíme. Ani mapa moc nepomohla. Protože aréna je do oválu, půjdeme prostě dál, než to najdeme. Klidně i dokola. Míjíme třetí stánek s pivem a klobásami, stánek s merchem a jeden nákupní košík zaparkovaný na kraji uličky.

Nakonec máme víc štěstí než orientačního smyslu. Druhé schody, které potkáváme, vedou do sektoru 117. Pak už jen stačí v bludišti najít správná sedadla. Usedáme a cosi lepkavého věstí, že už neodejdeme. Kvůli všudypřítomnému smradu moči se modlím, aby to byla vylitá limonáda. Prosím ať je to limonáda! Lepí se zem, lepí se sedačky a na zábradlí raději nesahám. V tuhle chvíli závidím lidem, kteří nají lístek na stání a jsou přímo u pódia.

Za předskokana si Hollywood Undead vybrali československou skupinu John Wolfhooker. Ti udělali čtyřiceti minutovou show před koncertem jak v Čechách, tak předchozí den v Bratislavě. Nejsou špatní, ale dav se skupinou nekomunikuje jak by si přáli. Hlavní zpěvák na mě působí arogantním dojmem. Jeho neustálé odplivování a prohrabávání vlasů rukou mi vyloženě vadí. Ale když se nedívám a jen poslouchám, hudba mi nepřijde tak zlá. Je to směsice rocku a metalu. Hodně hlasitého metalu.

Hlasitá hudba nijak neruší podřimujícího pána v řadě nad námi. Pravým okem občas zkontroluje, jestli dívka, která je nejspíše něho dcerou stále sedí na sedačce vedle něj a pak znovu usne. Hudba je dobrá, ale v přestávkách mezi skladbami se fanoušci dožadují skupiny, kvůli které přišli. Po předskokanovi přichází chvíle ticha, ve které se přestavuje pódium. „Nechtěl bych, aby se na mě lidi při práci dívali,“ pronáší jeden z diváků v řadě před námi. Jeho soused souhlasně kývne a dál se věnují sledování asi deseti mužů, kteří nosí věci a kulisy sem a tam. Objevuje se nápis HOLLYWOOD UNDEAD a červená bicí souprava. Technici přinášejí mikrofony a kytary. Ještě vodu ke každému z nich a vše je připraveno. Bedňák skupiny zkouší jejich zvuk. Odchází a nastává krátká chvíle napětí.

V davu šumí netrpělivé hlasy. Aréna ztmavne. Napětí se zvyšuje. V tom se ozývají první tóny jednoho z novějších songů Whatever It Takes z alba Five. Na scénu nabíhají členové skupiny. Charlie Scene, J-Dog, Johny3Tears, Funny Man a Danny. Jindy vystupují v maskách. Pro toto turné je ale odložili. 

První sólo patří Charliemu Sceneovi. „I do whatever it takes to make it. Break through anything I‘m face to face it. It‘s true you gon‘ make me lose my patience. This victory is mine and I’m ma take it,“ rozléhá se sálem. Tisíce hlasů, jako ozvěna vracejí slova zpět na pódium.

Skladby střídají v rychlém sledu. Směsice rapu, metalu a rocku v kombinaci s ohňovou show a neuvěřitelnou energií zpěváků na pódiu vytváří  senzační kombinaci. Lidé v sále křičí, pískají a zpívají s kapelou. Uprostřed kotle sedí na ramenou chlapce slečna s krátkými blond vlasy. Ruce má zdvižené vysoko nad hlavou a zpívá snad každé slovo z každé písně.

Asi po tři čtvrtě hodině koncertu vybere Charlie Scene jednoho fanouška z davu a nechá ho zahrát s nimi na pódiu. „What‘s your name? Can you play the guitar?“ ptá se ho. „Daniel, I play ten years,“ odpovídá a za chvíli už drží v rukou kytaru. „If you fuck this up, our bodyguard will kick your fuckni‘ ass, Daniel,“ povzbudí Scene několika slovy proti nervozitě a jde se na věc. Daniel hraje v pohodě, dokonce si střihne malé sólo a po písničce odchází z pódia nadšený a bez doprovodu bodyguardů.

Střídají se písničky ze všech šesti alb. Největší ohlasy od diváků získává písnička Everywhere I Go. „Everywhere I Go, Bitches always know that Charlie Scene has got a weenie that he loves to show (bitch!),“ zní arénou. Z nového alba Palms se objevuje píseň Bloody Nose. I ten znají diváci nazpaměť. Znějí ale i pecky ze starších alb jako Undead, Hear Me Now nebo Bullet.

Celý koncert po hodině a půl končí písničkou Day of The Dead. Když dohrají, bubeník hází své paličky do davu. Definitivní tečka za koncertem. Poslední zamávání a Hollywood Undead odchází z pódia. Nedočkala jsem se svých oblíbených písniček Another Level a We Are. Přesto si z koncertu odnáším skvělý zážitek. Odlepujeme se od sedaček a co nejrychleji mizíme z Tipsport arény. Vyrážíme domů, ale v uších nám dál zní dunění koncertu.

Klíčová slova: Hollywood Undead, John Wolfhooker, koncert, Tipsport aréna, Praha, reportáž

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Rosetta | 05. 05. 2019, 18:59
I will immediately snatch your rss feed as I can’t to find your email subscription link or e-newsletter service. Do you have any? Please permit me realize so that I may subscribe. Thanks. Howdy! This article could not be written much better! Looking at this article reminds me of my previous roommate! He continually kept preaching about this. I'll send this post to him. Fairly certain he'll have a great read. Thanks for sharing! I am sure this piece of writing has touched all the internet people, its really really nice paragraph on building up new blog. http://Foxnews.net/