21.12.2015 19:29


Holanďan, který zakotvil v Brně nebo bizarní Angličan z Itálie. Všichni jsou tak trochu blázni, říká student poskytující ubytování přes couchsurfing

Autor: Pavlína Hornová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Holanďan, pro kterého bylo cestování smyslem života, prodal své milované kolo a usadil se v Brně. Volnomyšlenkářští Lotyšové stopují do Maroka a v lednu stanují v lese u jezera. Angličan žijící v Itálii provádí turisty po vinných sklípcích a je špatným příkladem pro malé děti. Tyto příběhy poznal či pomáhal vytvářet student Fakulty sociálních studií Gregor Kaclík, a to díky tomu, že poskytuje ubytování cizincům přes službu couchsurfing. 

Gregor Kaclík, foto: Pavlína Hornová

Brno – Couchsurfing je světově nejrozšířenější síť pro zprostředkování bezplatného ubytování. Je výhodná nejen pro cestovatele, ale i pro ubytovatele, který získá spoustu nezapomenutelných zážitků nebo dokonce nevědomky nasměruje život někoho, kdo se rozhodně neplánoval usadit. „Nick u mě měl být pár dní, nakonec z toho byl měsíc. Začal chodit s mojí spolubydlící a v současnosti s ní žije v Brně víc než rok,“ vypráví student Gregor Kaclík příběh dříve nespoutaného Holanďana. 

 

Zajímavý je příběh Holanďana Nicka, který u vás místo pár dní zůstal měsíc. Jak k tomu došlo?

Jeho původní plán byl procestovat Evropu na kole. Jel z Holandska přes Německo a Českou republiku a dělal si zastávky, tak, aby mu to vyšlo akorát do Maďarska na Sziget (hudební festival, pozn. red.). Cestou zpět se zastavil u mě v Brně, a protože jsme si hodně rozuměli, tak z pár dní byl najednou týden. Potom navíc začal chodit s mojí spolubydlící Natálií a rázem z toho byl měsíc (smích). Rozhodl se, že zůstane v Brně a najde si práci. Na pohovoru ale přišla otázka, zda může zaručit, že se zase nesbalí a neodjede pryč. To jim slíbit nemohl, takže tu práci nedostal. Odjel tedy na chvíli zpět do Holandska, aby si pobral nějaké věci, a asi za dva měsíce se zase vrátil. To už tu dostal práci a našel si i byt, kde s Natálií žije. Momentálně je Nick v Brně už víc než rok. Vtipné je, že když na podzim cestoval do Holandska, musel prodat své milované kolo, protože už začala být moc zima. Koupil ho zrovna jeden z lidí, u kterých byl Nick přes couchsurfing.

Nezačalo vás postupem času otravovat, že u vás byl někdo tak dlouho?

Je pochopitelné, že člověk má někdy náladu být sám, tak to prostě funguje. To je tak ale vždycky. Ohledně Nicka jsem měl pocit, že spolu prostě nějak koexistujeme, jako by byl můj další spolubydlící. Štvalo mě to vyloženě asi jen v době, kdy jsem měl nějaké zkoušky nebo zápočty, protože bylo velmi frustrující ho vidět rozvaleného na gauči, jak nic nedělá, zatímco já se musel učit.

Kolik jste u sebe měl zatím lidí?

Celkem pět jednotlivců nebo skupin. První byl Holanďan Nick, byla u mě také skupinka Lotyšů, pohublá malá Polka, která cestuje jedině stopem nebo Angličan žijící v Itálii, co hraje naprosto skvěle na kytaru. Měl jsem ještě domluveného jednoho Francouze, ale když jsem byl doma v Bratislavě, tak jsem onemocněl a nemohl jsem přijet zpět do Brna, aby se u mě mohl ubytovat. Naštěstí se o něj mohl postarat můj brněnský spolubydlící. To bylo asi docela komické, protože můj spolubydlící moc neumí anglicky, nějak to ale nakonec zvládli. No a teď mi psal pár z Turecka, který by chtěl přijet někdy na začátku roku, tak ještě uvidím, jestli se mi zrovna bude chtít.  

Proč by se vám nemělo chtít?

Nejprve mě to bavilo, ubytovávat cizince, protože jsou to obvykle vážně super lidi. Když už jsou zapálení cestovatelé, tak nemají problém otevřeně komunikovat. Nicméně poslední dobou jsem dost žádostí zamítnul, protože na to třeba není úplně nálada. Žádosti také mnohdy chodí příliš dopředu, a to si ještě nejsem jistý, jestli se v danou dobu vůbec budu moct o toho člověka nebo skupinu postarat.

Kdo na vás z hostů na první pohled nejvíc zapůsobil?

Nejlepší dojem jsem měl z těch Lotyšů. Byla to trojice - bratr, jeho sestra a jeho přítelkyně. Taková potetovaná v pohodě partička, dost extravagantní. Ten chlápek měl dlouhé metalistické vlasy s bílým melírem a obecně byli hodně volnomyšlenkářští. Povídali mi o tom, jak stopovali v zimě z Lotyšska do Maroka a stanovali na Nový rok někde v lese u jezera. Docela blázni, ale byla s nimi opravdu sranda. Škoda, že jsem je u sebe měl zrovna přes zkouškové. Tomu učení jsem totiž ve výsledku moc nedal.

Takže se u vás vystřídali vesměs samí zcestovalí lidé.

To rozhodně. Třeba ten Angličan - Christopher, tuším. Hrozně zajímavý člověk. Muzikant, co žije v Itálii, a pracuje tam jako průvodce po vinných sklepech. Asi docela fajn práce. Christopher byl například v Jižní Koreji, Indii, Vietnamu, procestoval toho prostě strašně moc. Do Asie pochopitelně letěl, ale využíval právě i couchsurfing, což není jen o ušetření peněz. Je skvělé bydlet u někoho, kdo to konkrétní město zná a ukáže člověku místa, na která by se jako běžný turista nejspíš nepodíval. 

Takže jste dělal v podstatě i průvodce po měste?

Dá se to tak říct, ale spíš jsme chodili po hospodách. Christopher u mě byl asi tři noci, z toho dvě jsme byli pít. Byl tam s námi i jeden jeho kamarád původem z Londýna. Ten dříve bydlel na Taiwanu a momentálně žije ve Vsetíně, kde učí angličtinu. Vypadá to jako naprosto nepochopitelná změna prostředí, ale on sám říkal, že ho takové kontrasty baví.

Máte nějakou vyloženě bizarní vzpomínku spojenou s ubytováváním cizinců?

Takové vzpomínky se vážou převážně právě ke Christopherovi. Už od pohledu působil bizarně. Bylo mu kolem pětatřiceti, nosil kožené sako, upnuté kalhoty, klobouk a veliký batoh s malou kapsičkou, kde schovával všemožné tabletky, určitě drogy (smích). Jeden večer s ním byl opravdu nezapomenutelný. Probrali jsme toho strašně moc, on mezitím třikrát usnul. Potom vysypal čarovné pilulky z oné kapsičky, všechny je do sebe naházel, což mu ale stejně nepomohlo a byl odkázán na naši pomoc. Když jsme ho táhli z jednoho baru domů, potkali jsme zrovna jakousi paní s asi čtyřletou dcerkou, kterou vedla pěkně upravenou na balet. To asi nebylo úplně výchovné. 

 

Klíčová je domluva mezi cestovatelem a ubytovatelem


Jak jste se ke couchsurfingu dostal?

Poprvé jsem se s tím setkal u kamaráda. Když jsem u něj párkrát byl, měl tam ubytovaných pár cizinců. Šli jsme spolu ven, kecali jsme a já zjistil, že ti lidi byli z různých míst a většina z nich procestovala půlku světa. Bylo super si s nimi povídat, a tak mě napadlo, že bych taky mohl nabízet ubytování.  Navíc, kdybych se já sám rozhodl cestovat, kontakty po světě by se mi hodily. No, a protože teď máme velký byt v centru Brna, skutečně nebyl důvod to nevyzkoušet.

Vy jste tady v Brně na podnájmu. Nemá majitel bytu problém s tím, že u sebe ubytováváte cizí lidi?

On o tom vlastně neví. Ale prakticky je to jen návštěva, protože to většinou není nijak na dlouho. Obvykle tak tři čtyři noci, někdy jen jednu dvě, podle toho, jak dlouho chce ten konkrétní člověk v Brně být.

K využívání této služby je potřeba pouze nějaká online registrace?

Stačí si vytvořit profilovou stránku na www.couchsurfing.com, kterou majitel ve vlastním zájmu co nejdetailněji vyplní, aby v něj měli ostatní lidi důvěru. Funguje to v podstatě jako tvorba facebookového profilu. Čím lépe člověk svoji stránku vyplní, tím větší šanci má, že ho u sebe někdo ubytuje. Tahle služba funguje po celém světě, je jen na lidech, odkud se zaregistrují a co na stránkách nabídnou. Klíčová je domluva mezi cestovatelem a ubytovatelem, žádná pravidla v podstatě nejsou.

Ubytovávání lidí touto cestou je určitě značné riziko. Nemáte strach, že si k sobě někdy nevědomky pozvete nějakého psychopata?

Na to právě na stránkách fungují reference. Člověk, kterého jsem ubytoval, mi následně na stránku napíše ohlas. A já zase jemu.  Reference se takhle sbírají a dotváří důvěryhodnost každého uživatele. Člověka, kdo má téměř nevyplněný profil, a nemá reference nebo je má špatné, by asi těžko někdo ubytoval nebo u něj bydlel.

Nějak se ale začít musí.

To ano, tak jsem to měl s tím Holanďanem Nickem. Funguje to totiž i tak, že si můžu na stránkách označit, kde zrovna jsem a nabídnout ubytování lidem, kteří ho v mém okolí hledají. Zobrazil se mi seznam konkrétních jmen, tak jsem si vybral právě Nicka. Říkal jsem si, že mu asi bude divné, když mu napíše člověk bez jediné reference, že ho ubytuje, ale kupodivu s tím byl naprosto v pohodě.

Co vaše hosty přivedlo do Brna?

Většinou je toto město součástí nějakého delšího výletu, třeba cesty po Evropě. Nebo jsou lidé často ubytovaní v nějaké ze sousedních zemí a chtějí se podívat dál, tak zkoušejí vyhledat bydlení v různých blízkých městech a čekají, kdo se první ozve. Psal mi jen jediný člověk, který chtěl cíleně do Brna, protože tady měl nějakou vědeckou konferenci. Toho jsem ale zamítnul, protože jsem tuším zrovna nebyl v Brně.

Plánujete někdy také vycestovat přes couchsurfing?

Přemýšlel jsem o tom, než jsem se začal věnovat hraní na bicí. Když není důvod zůstávat, tak se na cestu vyráží dobře. K tomu je právě fajn mít známé ve světě, ke kterým se člověk případně může podívat. Takovýto plán mám s Nickem – až si pořídí auto, tak se spolu vydáme do Holandska. 

 

Gregor Kaclík má na své stránce čtyři reference. Všechny jsou pozitivní, foto: printscreen profilu Gregora Kaclíka

 

MEDAILONEK: Gregor Kaclík je dvaadvacetiletý student mediálních studií a žurnalistiky a sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Narodil se v Bratislavě, ale většinu času tráví kvůli studiím v Brně. Ubytování přes službu couchsurfing poskytuje zhruba dva roky, během nichž u něj bydlelo pět jednotlivců či skupin.  

Klíčová slova: rozhovor, couchsurfing, cizinci, cestování, ubytování

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.