01.12.2020 22:55


Haasovi se v Americe podařilo uspět skrze to, že jeho filmy neměly velké ambice, říká filmový historik

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Dnes je to dvaapadesát let od smrti československého herce Huga Haase, který musel před druhou světovou válkou kvůli svému původu emigrovat do Ameriky. Po deseti letech tam založil vlastní produkční společnost Hugo Haas Productions. Jedním z jeho nejúspěšnějších amerických snímků je Hlídač č. 47 z roku 1951. V tuzemsku je známý zejména pro své role například ve filmech Bílá nemoc, Život je pes či Muži v offsidu.

Hrob Huga Haase na židovském hřbitově v Brně. Autorka: Barbora Šturmová

Olomouc - Milan Hain je filmový historik působící jako pedagog Univerzity Palackého v Olomouci. Napsal knihu Hugo Haas a jeho (americké) filmy, ve které mapuje Haasovo působení v Americe.Jeho filmy se většinou hrály jako doprovodné projekce v rámci dvojprogramu, tedy jako doplněk k hlavní atrakci,“ říká Hain.

Jak vlídné, nebo nevlídné bylo prostředí amerického filmu pro imigranty, a zvláště pak pro ty židovského původu?

V průběhu války Hollywood chápal, co se děje v Evropě, takže si myslím, že se na tento fenomén díval jako na něco nevyhnutelného. Existovaly aktivity, které byly přímo určené na podporu Evropanů, kteří před nacismem utíkali do Ameriky. Myslím, že Haas z toho i profitoval. Spojil se s některými imigranty, kteří se do Hollywoodu dostali už dřív a spoléhal na jejich pomoc. To ale samozřejmě nebyla úplně univerzální reakce. Existovali lidé, kteří fenomén exilu nevnímali úplně pozitivně, mohli to brát třeba jako nevítanou konkurenci.

Ve své knize jste v souvislosti s americkým filmem zmiňoval i latentní antisemitismus…

Určitě se s něčím takovým v amerických filmech můžeme setkat, ale ono to má počátky už dávno v minulosti. Řada velkých hollywoodských studií byla založena emigranty židovského původu nebo třeba lidmi, kteří byli součástí druhé generace židovských přistěhovalců. Nějaký latentní antisemitismus tam určitě fungoval. Ale jak jsem říkal, v průběhu druhé světové války se to změnilo v tom smyslu, že většinová společnost chápala, k čemu v Evropě dochází.

Jaké byly Haasovy začátky v USA?

Byly dost složité. Neuměl moc dobře anglicky a ani neměl tolik kontaktů, které by mu pomohly k nějakým lukrativním zakázkám. Začínal u divadla na východním pobřeží. Do Hollywoodu se dostal až po několika letech, a i potom působil dlouhou dobu jako herec ve vedlejších rolích. Nikdy se z něj nestala nějaká superhvězda. I když začal produkovat a režírovat svoje filmy, byly to velice nízkorozpočtové produkce, které se nikdy nedostaly k širokému publiku.

Proč se rozhodl založit své vlastní studio?

Já si myslím, že ho úplně neuspokojovalo hrát ve filmech jiných režisérů. Těžko říct, jaký měl názor na jejich díla, ale asi chápal, že to jsou většinou žánrové produkce, kterých Hollywood vyráběl desítky ročně. Chtěl více realizovat a točit své filmy tak, jak to dělal v Československu na konci třicátých let, kdy začal psát scénáře a režírovat. Podle mě k podobnému stavu došel i v Americe.

Jak byly Haasovy filmy úspěšné?

Úspěch jeho filmů je relativní. Nemůžeme si myslet, že konkurovaly těm největším hollywoodským hvězdně obsazeným snímkům. Uspěl právě skrze to, že jeho filmy neměly velké ambice. Aby byly považovány za zdárné, stačilo, pokud oslovily relativně úzký okruh diváků. Snímky určitě nebyly v nějakých žebříčcích nejnavštěvovanějších filmů a recenze byly rozpolcené. Rané snímky byly přijaty kladněji než ty pozdější. Musíme jeho úspěch poměřovat s tím, v jakých podmínkách tvořil. Byla to extrémně nízkorozpočtová produkce. V tom případě se dá hovořit o tom, že to byl úspěch. Nemůžeme si ale představovat, že Haas přijel a dobyl Hollywood.

Takže na to, jaké měly Haasovy filmy nízké rozpočty, byly dost úspěšné…

Přesně tak. Zejména ty rané. Komerčně byl podle všeho nejúspěšnější jeho první snímek Pickup, u nás pod názvem Hlídač č. 47. Těžko se dohledávají nějaká ověřitelná čísla, ale podle všeho měl tento film vydělat desetinásobek svého rozpočtu. Ten se pohyboval kolem 85 tisíc dolarů. Takže to určitě úspěch je, ale úplně nejúspěšnější filmy v té době vydělávaly několik milionů.

Stál Haas o nějaké velké hvězdy? Existuje historka, že za ním přišla Marylin Monroe v kabátu, pod kterým nic neměla, a herec ji odmítl.

Otázka je, jestli se to skutečně stalo. To setkání mělo proběhnout v době, kdy Monroe byla na začátku kariéry. Tehdy ještě nebyla tak známá. Podle mě by o velké hvězdy stál, kdyby je mohl dostat. Ve dvou filmech na konci padesátých let, které režíroval pro jiné společnosti, pracoval s relativně známými herci a herečkami jako například s Eleanor Parker, která byla třikrát nominována na Oscara. Určitě si myslím, že kdyby měl možnost režírovat Pecka, tak by ji využil. Jeho snímky byly ale natolik nízkorozpočtové, že neměl šanci. Vytvořil si takovou dlouhodobou profesní asociaci s herečkou Cleo Moore, která hrála v jeho sedmi snímcích. Ta byla tou jeho hvězdou. Takže i ten nízkorozpočtový béčkový film měl svůj alternativní hvězdný systém herců, kteří se objevovali opakovaně.

Jeho filmy tedy patřily spíše do béčkových?

Já ten termín vnímám jako produkční kategorii. Tím myslím, že neoznačuje kvalitu, ale způsob vzniku. Béčkové filmy vznikaly v chudších podmínkách. Byly určené pro dvojprogramy jako doplněk k hlavní atrakci. Nehrály tam největší hvězdy.

Haas v jednom z dopisů psal, že chce dělat áčkové filmy za béčkové peníze…

Ano. Psal, že chce dělat raději kvalitní filmy za málo peněz než nekvalitní za hodně peněz. Ono, kdyby za ním někdo přišel a nabídl miliony dolarů, tak těžko říct, zda by dokázal odmítnout. Myslím si, že se potřeboval přesvědčit, že takhle je to správně. Je však pravda, že ty snímky s nízkými rozpočty, a zvláště v jeho vlastní nezávislé produkci, pro něj mohly být mnohem osobnější. Mohl zpracovávat taková témata, ke kterým měl blízko. Zároveň ale musel přemýšlet podnikatelsky a vnímat to, že film bude muset vydělávat. V opačném případě by zbankrotoval a neměl by z čeho žít.

 

Filmový historik a pedagog Milan Hain. Foto: Archiv Milana Haina


Hugo Haas přišel v holocaustu o svého milovaného bratra a otce. Projevuje se toto trauma v jeho tvorbě?

Já jsem přesvědčený, že ano. Ty filmy nejsou explicitně o tomto tématu, ale Haas tam vkládal náznaky. Možná spíš pro sebe než pro diváky, protože ti pravděpodobně neznali jeho životní příběh. V těch náznacích tam to trauma lze rozpoznat. Nedávno jsem napsal článek, ve kterém řeším právě dva takové snímky, kde si myslím, že jsou momenty, kdy to člověk dokáže vycítit, pokud je obeznámený s jeho osudem. Třeba ve filmech Podivné okouzlení, Dívka na mostě i v dalších se objevuje fotka jeho bratra Pavla označená černou stuhou. Ti diváci vůbec nemohli tušit, kdo to na té fotce je. Fotka je skrytá jako součást dekorace, ale Haas ji tam stejně vždycky vložil a my máme možnost to nějak interpretovat. Vnímám to jako nějaké gesto, kdy se snaží s tím vším vyrovnat, a zároveň ale nezapomenout na to, co se stalo.

V jeho filmech jsou i obrázky s Masarykem. Často také používá česká jména…

Já si myslím, že je to způsob, kterým se snažil si ty filmy ještě víc přivlastnit a udělat je osobitějšími. Příkladem toho je Žena bližního tvého, kde ve studiových kulisách rekonstruuje moravskou vesnici a pokouší se zpřítomnit onu realitu, kterou nechal daleko za sebou. Filmy obsahují dost odkazů a Haas hraje často postavy, které jsou například exulanty z Československa nebo nejsou rodilí Američani.

Mohlo to být i kvůli jeho přízvuku?

Ten přízvuk ho určitě nějakým způsobem limitoval. Nemohl hrát Američany přesvědčivě, a proto hrál ve čtyřicátých letech cizince. Možná ve svých filmech zároveň tíhnul k příběhům lidí, kteří se do Ameriky dostali vlivem historických událostí. Navíc, některé jeho postavy se necítí v Americe jako doma. Podle mě, jde o podprahové téma v řadě Haasových filmů.

Haas dostával po válce nabídky na role do československých filmů. Proč je nikdy nepřijal, i když se později přestěhoval do nedaleké Vídně?

Vyjádřil se k tomu jednou nebo dvakrát v soukromých dopisech. Už po válce měl možnost vrátit se do Československa, ale i přesto zůstal v Americe dalších zhruba patnáct let. Vysvětloval to tak, že se nedokáže vrátit domů, protože by ho na každém kroku pronásledovaly vzpomínky na to, co se stalo. Jednak ztratil rodinné příslušníky a spoustu přátel, ale řada lidí, které znal, navíc kolaborovala s nacistickým režimem. Říkal, že by všude viděl mrtvé, nebo zrádce.Také měl psychické trauma ze smrti bratra. Když už to pro něj v Hollywoodu nebylo existenčně možné, tak se rozhodl vrátit do Evropy. Ne přímo do Československa, ale do blízké Vídně. Já to vnímám tak, že cítil blízkost domova, ale zároveň nebyl přímo v centru dění, kde by to psychicky neunesl. Přesto dvakrát sebral odvahu, aby se do Československa podíval. Jednou na pozvání Národního divadla na týdenní oficiální návštěvu a jednou soukromě do Brna, to bylo krátce před jeho smrtí.

Lze srovnávat Haasovo působení ve filmu před a po válce? Najdou se tam společné aspekty?

Je to zvláštní, protože my ho známe primárně jako komediálního herce, ale v Hollywoodu komedie netočil. Občas v nich hrál, ale to třeba jen ve dvouminutových rolích. Zdánlivě tam vlastně moc podobností není. Přece jen ale jeho pozdější československé filmy trochu zvážněly, takže by se nějaké paralely daly najít. Například ve snímku Co se šeptá se pracuje s motivy, které poté opakoval v amerických filmech. Kdyby zůstal v Československu, tak by se třeba od komedie vzdálil, ale těžko říct. Československé a americké filmy, které režíroval, dělí třináct let. Mezitím prošel obrovskou osobní proměnou. To se na něm asi hodně podepsalo a velkou roli nejspíš hrál i ten jazyk.

Klíčová slova: Hugo Haas, Hollywood, film

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.