Glosa: Ze zavřených sjezdovek se staly sáňkovací svahy

Od 27. prosince se v celém Česku zavřely lyžařské areály a vypadá to, že budou stát minimálně do 22. ledna. Celá republika totiž v neděli po Vánocích přešla do pátého stupně protiepidemického systému a žádnou vyjímku vláda střediskům neudělila. Kvůli narůstajícímu počtu nakažených covidem-19 chtěli co nejvíce omezit aktivity, při nichž se shlukuje velké množství lidí. Otázkou ale je, do jaké míry se jim to opravdu podařilo.

V rámci opatření vláda zakázala provoz lyžařských vleků a lanových drah hned po devíti dnech fungování. To mělo ale paradoxně za následek nakupení lidí v lyžařských střediscích. Několik dní o Vánocích, kdy areály byly v provozu, chtěli lyžaři co nejvíce využít, což je pochopitelné vzhledem k tomu, jak oblíbené lyžování mezi Čechy je. Ve zprávách se potom začaly objevovat fotky z mimořádně zaplněných středisek. Nařízení vlády, které mělo zamezit shlukování lidí, toto větší shromažďování vlastně způsobilo. Namísto toho, aby se lyžaři ve skiareálech prostřídali v průběhu sezóny, nakupili se v nich během devíti dnů. Došlo tedy k naprosto opačnému účinku, než s jakým vláda při uzavření počítala.

Po uzavření všech vleků by se dalo očekávat, že v prázdných střediscích bude klid. Opak se ukázal být pravdou. Lidé na svahy jezdit nepřestali. Když nemůžou využít vleky a lyžování je proto komplikované, našli si jiný způsob, jak si sníh užít. Na sjezdovky se sjíždí rodiny s dětmi, které využívají svah na sáňkování a bobování. Na běžkařské trasy míří běžkařů tolik, že v některých místech zastavují dopravu. Opatření tedy stále není účinné a lidem ve shromažďování nezabránilo.

I samotné lyžování si nakonec našlo cestu. Lyžařům a snowboardistům vyšli vstříc někteří provozovatelé skiareálů natolik, že je nahoru na kopec vozí pomocí skútrů. Potřebují totiž něčím pokrýt náklady, které vynaložili při přípravě sezóny a tímto si zajišťují alespoň minimální příjem, aniž by porušili vládní nařízení. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Je potřeba také připomenout, že když byly areály v provozu, musely dodržovat přísné hygienické podmínky, které měly zmenšit riziko nákazy. Lidé ve frontách na vlek tak museli stát v koridorech a dodržovat rozestupy, kabinky lanovek musely být větrané a ani během občerstvení se lyžaři nemohli ohřát v teple restaurací. Provoz byl díky tomu regulovaný a kontrolovaný provozovateli a vše mohlo tak fungovat bez problémů.

Zdálo se to jako opravdu dobrá cesta, jak mít situaci pod kontrolou. Teď, když jsou areály oficiálně zavřené a lidé do nich chodí sami prakticky bez omezení, je jejich pohyb na svazích nekoordinovaný a nikoho nezajímá, jaká pravidla jsou nebo nejsou dodržována. Stejně jako některá další opatření, je i toto zmatečné, a tak trochu kontraproduktivní. Je proto na zvážení, jestli by nebylo přece jen lepší lyžování umožnit za předchozích podmínek, protože jak je vidět, lidé si cestu vždycky najdou.