18.04.2020 19:00


Glosa: Přece nebudeme trčet doma, když je venku tak hezky

Autor: Radek Preis | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Máme být zavření doma a vycházet jen v akutních a oficiálně povolených případech. Tak si všichni ušijeme roušky, vykoupíme antibakteriální gely a začneme se chovat jako poslušné ovečky. Chodíme jen do práce a z práce, na nákup jednou za tři dny, čerstvého vzduchu se nadechneme tak maximálně na balkoně. Jenže jak dlouho nás tohle bude bavit?

Glosa: Přece nebudeme trčet doma, když je venku tak hezky. Zdroj: Pixabay

Moc dlouho nám to nevydrželo. Na počátku vládních nařízení jsme všichni poslechli na slovo. V tomto striktním režimu jsme vydrželi pár dnů, možná i týdnů. Jenže pak jsme sem tam zašli na (akutní) nákup, občasně navštívili své příbuzné (což bylo taky naléhavé) nebo jsme cestu z těchto neodkladných pochůzek vzali oklikou. Ale pořád jsme si samozřejmě připadali stejně zodpovědní jako předtím.

A jednoho krásného dne vysvitlo slunce a zářilo jasněji, než zářilo předchozí dny. Bylo tepleji, vzduch byl čistější, květiny voňavější, příroda barevnější, přibývalo rozkvetlých pampelišek a ubývalo neuklizených psích hovínek. Pobyt v přírodě byl povolený, takže jsme si zašli na procházku. Zdravotní procházku. A jen jednu. Výjimečně. Protože vzduch doma už nás dusí. Ta druhá byla taky výjimečná, jelikož ta první nám náramně prospěla. A ta třetí? No musíme nějak trénovat, když máme v úmyslu začít běhat. Jinak by za dobu tohoto (polo)dobrovolného domácího vězení ochably svaly, přibyly tuky a doma se přece cvičit ani nedá.

Jenomže je to nuda, chodit běhat sám. Tak proč bychom nemohli jít běhat s kamarádem z vedlejšího vchodu. Nebo jít na výšlap. Pořád jsme dva, to nic neporušujeme. A když po cestě potkáme kamarádku, která se k nám přidá, tak tři je jen o jednoho víc než dva, a to už nikoho nezabije. Přece poznáme příznaky nějakého koronaviru. S lekcí zdravovědy z autoškoly už jsme skoro certifikovaní zdravotníci.

Ale co si budeme, běhání je nuda. Brusle nebo kolo už zní lákavěji. A v přírodě už ani roušku mít nemusíme a kolem cyklostezky jsou stromy. Dva. Ale jsou to stromy, a stromy značí přírodu, takže si tu roušku sundáme a vesele na bruslích svištíme dál. A začneme zpívat. Kolem nás poletují kapénky tělesných tekutin jako ptáčci z disneyovek a na koho dopadnou, ten začne zpívat taky. A tak utvoříme uprostřed cyklostezky velký kruh, jásáme, tančíme, z lesa vyběhnou srnky, medvědi, veverky a stojí okolo nás a radují se s námi.

Není ti dobře? Ani mně moc ne. Ale to nic nebude. A i kdyby, za to muzikálové vystoupení na bruslích to stálo, ne?

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.