30.04.2013 08:58


Genius Loci II. díl: Život v domě na zbourání a vřelá láska k lidem

Autor: Anna Bromová | Kurz: Stisk | Kategorie: Studentský servis

„Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí,“ řekl básník německé avantgardy Christian Morgenstern. Mezi jeho ostatní tvorbou působí tento výrok nadmíru srozumitelně. K srdci si ho vzalo i několik mladých lidí v Brně, kteří se rozhodli se svými spolubydlícími smysluplně žít, nikoli vedle sebe jen tak přežívat. Ve dvoudílném seriálu Stisk představuje čtyři byty, kterými stojí za to nechat se inspirovat. Čtyři brněnské byty s duší a myšlenkou.

Do Punkového hnízda se smí i bez číra

„No Future“ není jen heslo punkového hnutí sedmdesátých let minulého století, ale dost možná také zpečetěný osud jednoho polorozpadlého domu na Křížové ulici. Podle územního plánu se má v budoucnu zbourat a je jen otázkou času, než se tak opravdu stane. Nyní se ale v areálu bývalé továrny nachází velmi pozoruhodný byt – Punkové hnízdo.

„Majitel nám řekl, že si tu můžeme dělat, co chceme. Jen nesmíme narušit nosnou konstrukci domu,“ řekl zakladatel Punkového hnízda Ondřej Veselý. Se svou kamarádkou Petrou měli podobný názor na bydlení, a tak si v září roku 2011 společně pronajali byt. Byl přesně podle jejich představ – prostorný, levný, blízko centra, s potenciálem k rozvoji a bohatou historií. Začali jej tedy opravovat, malovat a zvelebovat.

Punkové hnízdo se brzy stalo centrem společenského dění. Možná i díky tomu, že pro účely socializace má přímo vyhrazený jeden pokoj. „Výhodou pártymístnosti je, že je až do poloviny výšky zdí pokrytá dlaždicemi. Velmi dobře se proto umývá,“ prozradil Ondřej Veselý. Divoké večírky se konaly každý týden a byt si tedy rychle vytvořil silnou fanouškovskou základnu. Brzy se do Hnízda přistěhovala také čtyřiadvacetiletá Jana, protože tam stejně už trávila spoustu času. A díky takto svobodnému přístupu na bytě brzy bydlelo asi jedenáct lidí, kteří se mezi sebou často ani neznali.

S příchodem Jany se dostala na byt také myšlenka nového způsobu získávání obživy. Spolubydlící se společně začali věnovat dumpster divingu, tedy vybírání vyhozených nezkažených potravin z kontejnerů. Jednou týdně se obyvatelé Hnízda sebrali a jeli k obchodnímu domu Olympie, kde jsou ty největší kontejnery z celého Brna. Jelikož se však neprávem pohybovali na soukromém pozemku, nevyhnuli se konfliktům. Jednoho dne pak narazili na zamknutá vrata. „Dalo se samozřejmě chodit i jinam, ale jinde nejsou tak velké kontejnery. Museli bychom toho obejít víc a potom by to samozřejmě i zabralo horu času,“ řekla Jana.

Nekončící večírek prostě unaví

Punkový životní styl kromě zakladatelky Petry dlouho nikdo nevydržel. A tak se v září 2012 Ondřej odstěhoval do Techsquatu, aby dal život svým nápadům, a Jana si v prosinci také zařídila o něco klidnější bydlení. V Hnízdě teď žijí hlavně umělecky založení jedinci a tak byt začal dostávat půvabnější vzezření.

„Bylo to tu dost punkový a já si myslela, že to jde změnit. Ostatní to chtěli taky, takže jsme tu teď nastolili řád, hlavně co se týče úklidu,“ svěřila se čtyřiadvacetiletá nová nájemnice Pavla Kolářová. Šest až sedm stabilních spolubydlících nyní každý týden vaří společné večeře, chodí na koncerty či do divadla. Divoké párty se už tolik nekonají, za to však pořádají třeba kulturní večery. Na těch prezentují své obrazy, umělecké texty i hudební um. Ačkoli už je Punkové hnízdo spíše hnízdem uměleckým, je stále centrem dění a lidé se do něj rádi vracejí. A budou se tam vracet, až dokud ho opravdu nezbourají.

 

 

 

 

 

Nájemníci Marie Gorazdové II. jsou přátelé všech lidí dobré vůle

Narozdíl od Punkového hnízda se v bytě Marie Gorazdová II. hraje na hluboké vztahy a stálost. Tři z nájemníků spolu bydlí již pět let, čtvrtého k sobě vzali před čtyřmi roky a i s dalšími dvěma se vzájemně dost dobře znají. V jedné domácnosti tak spolu bydlí manželský pár, partnerský pár a žena s mužem, který kdysi usiloval o to, aby byli pár. A náramně jim to klape.

„Lidi jsou fajn, měli by se spolu víc bavit,“ myslí si jednatřicetiletý Jakub Straka, který je se svou manželkou Katkou majitelem bytu. Oproti jiným párům se rozhodli nežít izolovaně, ale ještě s dalšími lidmi. Je to prý praktičtější a levnější. K tomu názoru došli, když v jednu chvíli zjistili, že jsou oba příliš zaměstnaní a potkávají se pouze, když jdou spát. Kdyby taková situace nastala nyní, vždycky mají s kým snídat či večeřet, protože s nimi sdílí domácnost další čtyři lidé.

Navzájem toho o sobě tito spolubydlící vědí opravdu mnoho, jelikož spolu řeší většinu problémů. Váží si však také svého soukromí. Pravidelné společné večeře tráví s hosty, které čas od času nechají i vařit. Po dobrém jídle pak hrají společenské hry či se baví hraním na hudební nástroje a posloucháním muziky. Návštěvám jsou na Marii Gorazdové II. celkově velmi otevření. Aktivně přijímají couchsurfery a dokonce mají i Spací knížku. V jejich starém bytě musel každý přespávající po sobě nechat vzkaz na zdi, v tom novém se musí na památku zapsat do sešitu. Knížku spací potom koncepčně doplňuje kniha srací. Ta je umístěna na toaletě a slouží k zapisování hlubokých filosofických myšlenek, které uživatele oné místnosti napadají.

Nikdo tady není jen tak na otočku

Každý nájemník do bytu přinesl kus sebe a formuje tak ostatní. Katce vadí sprostá mluva, a proto se všichni na bytě naučili mluvit jen krásně. Jakub s Hankou zase hrají hru na to, kdo vymyslí nejúchylnější pubertální dvojsmysl, proto se v tom začali předhánět všichni. Většina osazenstva navíc sdílí skautské myšlenky a tak k sobě mají blízko.

„Jednou jsme vzali na byt cizí holku jen na základě inzerátu a vůbec to nefungovalo. Už to tak určitě nikdy neuděláme,“ svěřil se Jakub Straka. Své spolubydlící si jinak vybírali na základě přátelství, silných vnitřních sympatií a referencí. Také mají pravidlo, že když se chce někdo odstěhovat, musí o tom dát vědět půl roku dopředu, aby se mohli připravit i ostatní a vybrat vhodného náhradníka.

Podle Jakuba často lidé řeší problémy tak, že se od sebe odstěhují. To ale problém nevyřeší. Kdyby o něm komunikovali společně se spolubydlícími, mohli by přijít na vhodné východisko. „V jedné domácnosti žije průměrně 2,1 člověka. Když tedy někde bydlí čtyři, znamená to, že jinde musí někdo být osamělý,“ dodal. On sám chce se svou manželkou sdílet byt s jinými lidmi také, až budou mít děti. Nejlépe s další rodinou, aby děti mohly trávit čas spolu. Věří totiž, že by lidé měli komunikovat a trávit hromadně více času. Možná i díky tomuto přístupu na Marii Gorazdové II. nebydlí pouze spolubydlící, ale spíše opravdová rodina.

 

Dalším bytem s duší je také Techsquat a Doupě, o kterých se dočtete v prvním díle seriálu Genius Loci.

 

 

 

 

Klíčová slova: Genius loci, Punkové hnízdo, Marie Gorazdová II., byty, domov

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.