Genetická modifikace je jen změna DNA na jinou, modifikované potraviny nepředstavují riziko, říká molekulární biolog

Brno – O geneticky modifikovaných organismech v pondělí 9. dubna hovořil molekulární biolog Ivo Papoušek. Kromě příkladů geneticky modifikovaných organismů a potravin, jako jsou například sója, kukuřice či zlatá rýže, uvedl molekulární biolog Ivo Papoušek také několik hrozeb tohoto odvětví. Velkým problémem je podle něj rezistence bakterií vůči antibiotikům či úniky geneticky modifikovaných organismů do prostředí.

Obecně je za geneticky modifikovaný organismus (GMO) považovaný jedinec, jehož genetický materiál byl pozměněn. „Jako GMO chápeme pouze organismy, do kterých byl opravdu uměle vnesen nějaký cizorodý gen z jiného organismu,“ vysvětlil Papoušek. Cílem modifikace je získat organismus s určitými geny a vlastnostmi, což je cílem také u křížení a šlechtění.

Důvodů pro genetickou přeměnu je několik. Jednak pomáhá rozšiřování poznatků o funcích genů a také je to způsob, jak si vědci ověřují, že daná modifikace lze provést. Nejrozšířenějším důvodem je však zvýšení užitkovosti plodin a potravinových zvířat z hlediska výnosu, obsahu určitých látek a odolnosti vůči škůdcům či chemickým postřikům. GMO však současně pronikly i do zájmových oblastí. Příkladem jsou GloFish. „Jsou to rybičky, které fluorescenčně září. Jsme schopni je donutit zářit různými barvami podle toho, z jakého organismus přidaný gen pochází,“ sdělil Papoušek.

Modifikovanou potravinou je například sója, do níž vědci vpravili gen umožňující rostlině být odolný vůči postřikům určeným k likvidaci plevele. Nicméně i zde se objevuje problém. „Postřiky už však ne vždy plevel zabíjí. To znamená, že vychováváme rezistentní plevel, jehož podíl bude nabývat,“ informoval Papoušek.

Podobný problém nastává u kukuřice. Kvůli housenkám zavíječe kukuřičného, které kukuřici požírají, byl do rostliny vnesen gen pro produkci toxinu, který housenku zevnitř rozežírá. „Není jisté, zda se takové kukuřice nažere jen ta správná housenka, na kterou je modifikace cílená. Je zde potenciál zabíjení nejen cílových bezobratlých ale i dalších živočichů, ačkoliv to vědci zatím neprokázali,“ dodal Papoušek.

Nebezpečím je nejistota, zda se přidané geny nebudou šířit mimo kontrolu vědců. Pojistkou proti úniku GMO do prostředí je například sterilita rostliny a zvířete. K takovým únikům GMO do prostředí však už několikrát došlo. „Vůbec první případ se odehrál více než před dvaceti lety, kdy kanadskému farmáři Percymu Schmeiserovi vyrostla na poli řepka rezistentní vůči chemickým postřikům, ale on si ji tam nezasel,“ uvedl Papoušek. Následující rok jej zažalovala společnost Monsanto za porušení patentu.

Doposud se neví, jak to řepka na farmářově poli vzala. „Ve své době to byl velmi medializovaný případ, stal se předmětem několika soudních sporů. Jedním z důvodů, proč muž takto bojoval, bylo to, že to byl a stále je biofarmářem. Takže už z principu takovouto řepku pěstovat nemohl. Veškerá jeho produkce byla tímto znehodnocena,“ vysvětlil biozemědělec a učitel Zbyněk Ulčák.

Podle papouška se veřejnost staví vůči GMO mnohdy příliš vyhroceně. „Je zde neopodstatnění panický strach z GMO. Přitom genetická modifikace je jen změna DNA na jinou DNA. Výsledná rostlina či zvíře se nechová jinak," řekl Papoušek s tím, že geneticky modifikované potraviny nepředstavují v porovnání s konvenčními potravinami zvýšené riziko.