01.12.2018 15:58


Fujary v Česku vyrábí asi pět lidí, říká výrobce lidových hudebních nástrojů Miroslav Puczok

Autor: Klára Zajíčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Pětadvacetiletý Miroslav Puczok vyrábí lidové hudební nástroje. Že se liší od těch běžných poznáte na první pohled. Letos se mu povedlo vytvořit kopii goralské basičky. Patří také k malé skupině lidí, která v České republice dokáže vyrobit fujary. Svou první vytvořil v patnácti letech. 

Miroslav Puczok během vystoupení

Od malička tančí ve folklórních souborech. V Brně studuje restaurování nábytku, pak má v plánu nastoupit do houslařské dílny. Folklór je podle Miroslava díky sociálním sítím opět na vzestupu.

Jak jste se od tančení ve folklorním souboru dostal k výrobě lidových hudebních nástrojů?

Už jako dítě jsem si vyráběl luky a různé zbraně. Hlavně jsem šel na učňák na truhlářství, a tak jsem spojil folklór a dřevo. V patnácti jsem začal vyrábět píšťalky. 

V čem se lidové hudební nástroje liší od těch běžných?

Běžný nástroj je takový nástroj, který vyhovuje normám. Má specifické ladění, rozsáhlejší než u lidových nástrojů. Lidový nástroj je laděný v jedné nebo ve dvou oktávách tak, aby především vyhovoval lidem, co jej vyráběli. Přizpůsobili si ladění, techniku hry. Jsou to nedokonalé nástroje. Většinou primitivnější než ty dnešní normované.

Dá se říct, že mají specifický zvuk?

Četl jsem, že každý výrobce si nástroje upravil. Neměli ladičky, neměli klavír, podle kterého by ladili. Třeba dírky na fujarách vrtali podle toho, jak jim padly ruce. Takže fujaru chytli, položili na ní tři prsty, zaznačili a tam dírky vyvrtali. Neřešili, jestli jsou moc nahoře nebo dole. Jelikož je to sólový nástroj, tak nevadilo, že nebude ladit s houslemi a muzikou. Každý nástroj byl jiný. U houslí nebo basiček, které dělám, bylo specifické, že neměly čtyři struny. Měly třeba jednu, podle regionu, a záleželo, jak moc složitá byla hra. Podle toho se stupňovala náročnost nástroje i jeho podoba. Zvuk nemusel být hlasitý. Pastýř například potřeboval, aby mu to znělo a mohl si zahrát pro sebe. Neřešil, jestli to hraje potichu nebo falešně. To si myslím ani nepoznal.

Máte představu o tom kolik lidí se v České republice věnuje výrobě lidových hudebních nástrojů?

Znám spoustu lidí, co se věnuje výrobě píšťalek. Šesti dírková slovenská pastýřská píšťalka, kterou dělám, se používá běžně na Valašsku. Tam znám minimálně deset lidí, co jí vyrábí. Ale fujary v Česku vyrábí asi pět lidí. A to jsou většinou Slováci, co tady žijí.

V patnácti letech jste začal připravovat dřevo na svoji první fujaru. Jak dlouho trvalo ji vyrobit tak, aby byla funkční?

Nejdříve jsem ji zkoušel dělat ze surového dřeva a to prasklo. Takže nějakou píšťalu jsem měl hotovou za měsíc od té doby, co jsem se tomu začal věnovat. Plně funkční fujara vznikla asi po roční pauze.

Který hudební nástroj pro vás bylo nejtěžší vyrobit?

Nejtěžší byla goralská basička. Tu jsem začal vyrábět asi před půl rokem. Dva měsíce trvalo, než jsem ji vyrobil. Těžké bylo vydlabat její koryto a ohoblovat vnější stěny. Koryto si představte jako to, co nahrazuje houslovou spodní desku. Javorové dřevo, z kterého jsem ji dělal, je strašně tvrdé.

Goralskou basičku jste vyráběl podle originálu, jak jste se k ní dostal?

Originální basičku jsem měl půjčenou od cimbalisty Martina Gelnara, ten jí dostal na přelomu osmdesátých devadesátých let od maminky. Vyráběl ji Jan Červeň, což byl goral z polské strany Tater. Po dokončení byl mezi basičkami kilový rozdíl. On použil na tělo topol, který je mnohem lehčí. Ve výběru materiálu jsem se sekl, ale myslím si, že javor je kvalitnější. Nepoužil jsem původní materiál, ale šlo mi hlavně o rozměry. Ve výsledku byla moje basička jiná, ale doržel jsem třeba délku hmatníku a rozestupy strun. Důležité rozměry jsem zachoval.

Goralská basička je mnohem menší než klasický kontrabas.

Je velká jako violoncello. I gorali, co hrají na basičky, je mají vyrobené z klasických violoncell. Jenom si předělají mechaniku a používají tři struny. Struny musí být speciální. Já jsem použil jednu ustřiženou kontrabasovou a dvě z violoncella. Jinak se používají speciální struny ze střev.

Jaký další nástroj plánujete vyrobit?

Mám rozpracovanou pošetku. To není lidový nástroj, ale spíše historický. Jsou to housle, tělem jsou užší než klasické (tělo 7 cm). Jmenují se pošetka podle francouzského slova pochette, což znamená kapsa nebo pytlík. Byly to housle tanečních mistrů, nosili je na taneční lekce v kapse u kabátu.

Co si od vás lidé nejvíce kupují?

Určitě malé píšťalky. Jsou jako zobcové flétny v d, c ladění, ale jsou menší a děti umí obsáhnout dírky. Jsou dobré i pro malé prstíky. Většinou to asi mají spíše jako hračku.

Na fujary hrát umíte, hrajete na housle nebo kontrabas?

Na fujaru zahraju, trošku se učím na různé píšťalky. Na strunné nástroje bych se naučit chtěl, jelikož chci nastoupit do houslařské dílny Tomáše Pospíšila. Buď se budu učit nebo vyrábět a zatím doháním čas na výrobu.

Kdo je váš mentor?

Tomáš Pospíšil mi hodně pomáhá. Pomohl mi s basičkou, tu jsem dodělával, když jsem byl u něho na praxi. Je to motivace pro mě, protože jsme začínali ve stejném souboru, ve Voničce, a byli jsme i na stejné střední škole. Rozumíme si a je to pro mě ve strunných nástrojích vzor.

Myslíte si, že by vás teď vyrábění dokázalo uživit?

Teď asi ne. Je to přivýdělek při studiích. Jsou dobré měsíce, špatné měsíce, kdy neprodám moc. Ale jsou měsíce, kdy je to slušnější průměrná výplata. Kdybych si měl vybrat ten nejlepší měsíc, jako každý měsíc, tak by mě to slušně uživilo, ale bohužel to tak není.

Tančíte v souboru Šmykňa, který se zaměřuje na slovenský folklór. V čem je podle vás specifický ?

Určitě v temperamentnosti, slovenský folklór je hodně živý i kroje jsou o hodně barevnější, ale to záleží od oblasti. Slovácký verbuňk může být stejně tak efektní. Jako tanečníkovi mi připadá zábavnější.

Zajímají se podle vás lidé o folklór?

Určitě, čím dál víc. Jde to vidět na dnešní módě. V jakémkoliv obchodě se dá najít tričko s folklórním vzorem. Už jenom v tomto si myslím, že se dost vrací. I rozmachem Facebooku. Folklór většinou dělají mladí lidé a chtějí ho nějak propagovat. Podle mě se to rozjíždí čím dál víc.

Studujete restaurování nábytku. Čemu se budete věnovat až školu dokončíte?

Nábytek mě nebaví tolik jako hudební nástroje, takže chci nastoupit do houslařské dílny Tomáše Pospíšila. Je to vlastně taky restaurování. Většina zakázek jsou opravy. Je to to stejné, ale na jiném materiálu. Houslařské restaurování je zajímavější tím, že je tam pestřejší škála laků.

Klíčová slova: folklór, hudba, hudební nástroje, lidové hudební nástroje

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář