06.04.2019 20:06


Fotoreportáž: Toulky za brněnskou architekturou 19. a 20. století

Autor: Karolína Tomečková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Brno není jen Špilberk a Tugendhat. Budovy, které dennodenně míjí stovky lidí, v sobě skrývají mnohé. V 19. a 20. století se začalo brněnské centrum rozrůstat. A zatímco renesance byla odsunuta někam na okraj, do města vtrhly nové koncepce v umění. 

BrnoDevatenácté a posléze i dvacáté století otevřelo v Brně pomyslný portál řadě významných architektů. Málokterý z nich se však setkal s kladnými ohlasy. Jak plynul čas, dočkaly se projekty uznání.  

Budova dnešní Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity už od nepaměti přitahuje pohledy kolemjdoucích. Jde o jeden z objektů, který dokáže upoutat netradičním tvarem pozemku, na němž budova stojí. Její historie sahá do 50. let 19. století, kdy vznikla jako rozšíření Německé vysoké školy technické v Brně. Autor Ferdinand Hrach zamýšlel postavit budovu výrazně modernější, než bylo její okolí. Inspiroval se tehdy známým vídeňským architektem Ottou Wagnerem, jehož doménou bylo projektovat architekturu takovým způsobem, aby byla co možná nejpravdivější. Ve snaze „očišťovat její jádro“ tak upouštěl od napodobování renesance. 

Hrach chtěl však renesanci kreativně přetvářet, nikoli napodobovat. Stavba si proto na jednu stranu drží určitou symetrii, zároveň ji rozbíjí. Lze si povšimnout také spousty dekorativních prvků, které nám můžou napovědět, o jakou stavbu se jedná.  Tři alegorické sochy třímající atributy upomínají na původní obory, které se zde vyučovaly: elektroinženýrství, chemie a architektura se stavebnictvím v jednom. Dubové listí pak odkazuje na Německo, sovy v emblémech představují moudrost. 

Často se říká, že Brno je malá Vídeň.  Může za to částečně hlavní vídeňský urbanista Heinrich Ferstel, který v 19. století stál u projektování nového brněnského centra krátce poté, co bylo zbouráno opevnění a město se začalo pomalu rozlézat do okolí. V mnoha ohledech nová výstavba kopírovala Vídeň. Červený kostel byl vystavěn v 60. letech 19. století jako jedna z prvních staveb vůbec.  A jelikož se brněnské měšťanstvo zhlíželo v protestanství s původem v Holandsku či severním Německu, kde byl nedostatek kamení, stavělo se výlučně z cihel.

Po listopadovém převratu začaly na území Brna pronikat moderní architektonické proudy. Typickou ukázkou srůstu nové koncepce s dědictvím funkcionalismu je budova ČSOB v ulici Česká. Jednotlivé prvky, jako jsou širší okna, hladká fasáda, prosklené přízemí, anebo pilíř, který budovu odlehčuje, vychází právě z funkcionalistického pojetí. Poslední patra opticky ustupují dozadu, aby nestínila ulici.

Nová architektura zohledňovala ekologickou i ekonomickou stránku.  V 19. století v architektuře nadále převažovala vysoká patra, kdežto prvorepublikové stavby jsou výrazně nižší. 

Důkazem, že ani rozměrově omezená parcela nemusí být překážkou při vzniku významné architektonické stavby, je Hotel Avion. Stačí umět pracovat s prostorem, světlem a dalšími prvky. Bohuslav Fuchs se volně inspiroval u Le Corbusiera a za pomoci železobetonové konstrukce a ocelových rámů vytvořil hotel s kapacitou padesáti pokojů. Díky využití hygienických materiálů – zejména kovových rámů, keramických obkladů a opaxitového skla – se budova snadno udržovala. Zajímavostí je přistavěný patrový domeček pro majitele namísto střechy.  

V těsné blízkosti hotelu Avion se tyčí do výšky další zvláštní dům: nese název Convalaria a slouží jako bytový a obchodní komplex. Sídlí tam i mediální skupina Mafra. Autorem komplexu je brněnský rodák Oskar Poříska. Stavba je subtilní, směrem nahoru se rozšiřuje, a skrze sklo lze zahlédnout základní pilíře, pod nimiž vznikla nejkratší brněnská pasáž. K typickým prvkům Pořískovy tvorby se řadí zaoblené tvary či zábradlí ve vrchní části: při troše fantazie by stavba měla připomínat loď.

Opodál stojící prodejna Baťa – původně Obchodní dům Brouk a Babka – představuje jiný typ funkcionalistického zpracování. Šlo o jeden z největších obchodních domů na začátku třicátých let v Československu a už za první republiky disponoval mnohými vymoženostmi: potrubní poštou, eskalátory, zákaznickým servisem nabízejícím samoobslužný prodej i zásilkovou službou.

Spolu s nástupem funkcionalismu přichází i snaha vyřešit nekončící bytovou krizi. Využití administrativních, bankovních a obchodních domů mělo být co možná nejvíce multifunkčního charakteru. Československo se touto cestou snažilo podpořit bydlení v centru měst. Vzniká tak zvláštní druh veřejného prostoru, kde lidé mohou pracovat i přespat. 

 

K těmto účelům sloužila zpravidla nejvrchnější patra. Například v Alfa pasáži se kromě kina, divadla, kaváren dnes nachází 180 bytů.  Bohuslav Fuchs původně zamýšlel vystavět první mrakodrap v Brně, z čehož nakonec z důvodu problémů s podložím sešlo.

Druhý neúspěšným pokusem o mrakodrap v tehdejším Československu byl obchodní dům Centrum v Kobližné. Baťovu zakázku přijal Vladimír Karfík, vyučený u jednoho z nejznámějších amerických architektů Franka Lloyda Wrighta. Projekt schytal množství kritiky. Odpůrci tehdy s nechutí prohlašovali, že Baťova neomalená holínka zase šlápla do historického centra. V 60. letech prošla stavba řadou rekonstrukcí, jelikož byla za války značně poškozena.

Naproti tomu jen o pár let mladší sousedící budova nepůsobila tolik jako pěst na oko. I když už při výstavbě pracovali s dobovými inovacemi, například s velkými okny, železobetonovou konstrukcí, dá se stále říct, že jsou tyto dvě stavby v ostrém kontrastu. OD Centrum – oproštěné od jakéhokoliv zdobení – se výrazně liší od budovy České spořitelny, která je částečně stále oděna do historizujícího hávu.

Také Ernst Wiesner vnesl do Brna ducha moderny. Při tvorbě navazoval na Adolfa Loose i baťovské domky ve Zlíně. Brno se tak poprvé setkalo s expresivní, neboli emocionální architekturou. Zaoblené křivky působí jako malý protest proti bohatě zdobenému Mahenovu divadlu.

Roku 1925 zavítal Le Corbusier do Brna, kde přednášel o základních principech architektury, což zapůsobilo na mladého Bohuslava Fuchse. Rok nato postavil známou Zemanovu kavárnu. Původní budova si prošla znárodněním, poté fungovala jako školka, až byla nakonec zbourána. Dvě stě metrů od místa, kde kavárna původně stála (byla přemístěna, aby nepřekážela při výstavbě Janáčkova divadla, pozn. red.), se však dnes nachází její replika. Za velkou technickou vymoženost byla považována okna. Ta šla původně zasouvat do suterénu, čímž docházelo ke splynutí interiéru s exteriérem a vzniku nových prostor. Podobný princip použil i Ludwig Mies van der Rohe později ve vile Tugendhat.  

Jak jinak ukončit cestu za brněnskou architekturou 19. a 20. století než právě u Janáčkova divadla. S ústupem socialistického realismu v 60. letech, při němž měli architekti svázané ruce, se uvolnila společenská situace a do mainstreamu na chvilku pronikla moderna. Janáčkovo divadlo v tomto směru představuje přechod mezi klasicismem, bruselským stylem a kosmickým designem. V konstrukci se objevuje zcela nový materiál: hliník. Zkrátka nepřišly ale ani tradiční materiály, různá exotická dřeva, liberecká žula, případně vápence.

Klíčová slova: architektura, Brno, funkcionalismus, moderna

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.