09.04.2019 20:21


Fotoreportáž: Muzeum Cité du train nadchne nejen fanoušky železnice

Autor: Jan Boháč | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Stotisícové město Mylhúzy (Mulhouse) leží v Alsasku na severozápadě Francie, nedaleko od německé a švýcarské hranice. Ačkoliv nepatří k nejvyhledávanějším turistickým cílům, na jeho okraji se nachází unikát, který zaujme nejen vlakové nadšence. Francouzské národní železniční muzeum Cité du train patří mezi největší muzea tohoto typu na celém světě a na jeho návštěvu byste si měli vyhradit minimálně několik hodin.

Mylhúzy – Návštěvníci muzea Cité du train si na ploše 34 tisíc metrů čtverečních mohou prohlédnout velké množství lokomotiv, vagonů i celých souprav. K vidění jsou jak exponáty pocházející z úplných počátků železniční dopravy, tak i nejnovější vysokorychlostní vlaky. Pozornost je samozřejmě věnována pouze strojům jezdícím na území Francie, díky tamější bohaté historii však bylo rozhodně z čeho vybírat. Celé muzeum je rozděleno do třech hlavních částí – původního výstavního okruhu, novější expozice "Nástupiště historie" a venkovního areálu "Železniční panorama". Uvnitř se nachází také kavárna, obchod se suvenýry a sídlo místního spolku železničních modelářů.

První část expozice se věnuje přepravě lidí na dovolené. Jedním z vystavených exponátů je i tento sněžný pluh z roku 1908, který sloužil na trati do horské oblasti u města Chamonix-Mont Blanc.

Takto vypadala nejnižší třetí třída ve voze z roku 1911. Tu na svých cestách používala většina lidí, jelikož jízdenku do vyšších tříd si nemohli dovolit. Vagon je jeden z mála v muzeu, jehož interiér si návštěvníci mohou projít.

Železnici zpočátku využívali především lidé z nejbohatších společenských vrstev. Na fotografii je vůz z roku 1911. Využívali jej nejvyšší členové vlády pro cesty napříč Francií i Evropou.

Lokomotiva 121 A 340 Forquenot z roku 1883 sloužila především k tažení mimořádných vlaků. Těmi se přepravovali nejvyšší státníci.

Významný rozvoj zažila železniční doprava mezi oběma světovými válkami. Začala být dostupnější i pro střední vrstvy obyvatel a ti nejbohatší si mohli připlatit za opravdový luxus. Na fotografii je jídelní vůz z roku 1928.

Interiér jídelního vozu společnosti "Compagnie des Wagons-Lits", která později zkonstruovala i slavný Orient Express.

Luxusní kupé v nočním vlaku bylo vybavebo i vlastním umyvadlem, ze sedadla se po úpravě stala pohodlná postel. 

V následující části muzea "Nástupiště historie" jsou již exponáty seřezany pouze podle doby jejich vzniku. Na snímku je jedna z prvních lokomotiv kontinentální Evropy vyrobená v roce 1846.

Kromě samotných lokomotiv a vagonů může návštěvník při prohlídce spatřit i velké množství železniční techniky. Ta vždy odpovídá době vzniku okolních strojů.

V muzeu mohou zájemci vidět i mnoho kuriozit. Na fotografii je dvoupatrový vůz Bidel z roku 1900. V jeho dolním patře se nacházela druhá třída, v horním patře třída třetí. Jednotlivá kupé se pak lišila i tím, zda byla určeny pro kuřáky nebo pro nekuřáky.

Další z neobvyklých pohledů představuje interiér elektrické lokomotivy. Jelikož jsou všechny stěny a přepážky odkryté, návštěvníci si mohou lépe představit, jak tento typ lokomotivy fungoval.

Zatímco dnes již absence lokomotivy nikoho nepřekvapí, v roce 1934 byl tento vůz zcela výjimečný. Do jednoho vozu se totiž konstruktérovi Ettore Bugattimu podařilo spojit funkce lokomotivy i vagonu.

Období obou světových válek znamenalo pro evropskou železniční dopravu krizi. Mezinárodní přeprava téměř vymizela a velká část infrastruktury byla zničena. Dělníci také přestavěli mnoho vozů, aby mohly sloužit pro převoz raněných vojáků z válečné fronty.

Parní lokomotivy Pacific byly svého času jedním z nejrozšířenějších typů po celém světě. Lokomotivu na snímku vyrobili v roce 1939. O dva roky dříve francouzská železnice zažila i jinou významnou změnu - stát znárodnil všechny soukromé dopravce, čímž vznikla dnešní SNCF, tedy státní dopravce s působností po celé Francii.

Po skončení druhé světé války musela SNCF především opravit zničenou železniční síť, přesto se však velmi brzy začala věnovat i inovacím. Na fotografii je parní lokomotiva řady 214 P vyrobená v roce 1947. Ta jezdila v čele prestižního vlaku "Mistral" na trase Paříž - Nice.

Doslova revoluci znamenalo pro železniční dopravu v Evropě spuštění rychlých dálkových vlaků Trans Europ Express (TEE). Díky nim se společnostem povedelo zastavit propad cestujících, kteří začali využívat letecké dopravy. 

Vlaky TEE obsahovaly pouze velmi luxusní první třídu, takže je využívali především bohatí cestující. Součástí vlaků byl vždy i restaurační vůz.

Jedním z mnoha vlaků kategorie TEE byl i spoj s názvem Kléber, jezdící od roku 1971 na trase Paříž - Štrasburk. Souprava dosahovala průměrné rychlosti 133 km/h. 

Dalším legendárním exponátem, který přinesl na francouzskou železnici významné změny, je bezpochyby souprava vysokorychlostního vlaku TGV v typickém oranžovém provedení. Už při zahájení provozu v roce 1981 dokázal tento vlak jet rychlostí až 270 km/h.

Muzeum Cité du train je otevřeno každý den, za vstupné zaplatí návštěvníci 13 eur. Do Mylhúz se dá z České republiky dostat nejlépe letecky, mezinárodní letiště Basilej-Mylhúzy-Freiburg spojuje s Prahou několik dopravců.

Klíčová slova: vlaky, muzeum, železnice, Francie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.