11.10.2017 13:52


Fotoreportáž: Bláto ztížilo podmínky koním i jezdcům při Velké Pardubické

Autor: Kristýna Čermáková | Kurz: Stisk | Kategorie: Sport

Druhá říjnová neděle patřila tradičně nejslavnějšímu dostihu Velké pardubické. Na start se sjelo mnoho českých i zahraničních účastníků a už od rána bylo možné vidět skvělé výkony připravených koní. Pády mohli vidět diváci jen zřídka a při hlavním dostihu se strhl napínavý souboj dvou koní. Velikou sledovanost nepřerušil ani déšť, který dostihový den zakončil.

Dostihy započaly tradičně druhou říjnovou neděli, foto: Kristýna Čermáková

Pardubice  Koňáckým svátkem je často označovaná právě Velká pardubická, nejtěžší překážkový dostih v Evropě. I letos se osmého října sjelo mnoho diváků na steeplechaseové závodiště, aby shlédli cválající plnokrevníky, zasázeli si a užili si doprovodný program. Počasí se s každou další hodinou horšilo a tak byl prostor před tribunami čím dál více bahnitý. Ani to ale nezabránilo rekordnímu počtu diváků, kteří se na dostihy přišli podívat.

Diváci na tribunách zaplnili i přírodní valy, aby měli dobrý výhled na koně paddoku, autor: Kristýna Čermáková

Během prvních dvou dostihů se našlo volné místo k sezení i na tribuně, ale s postupujícím dnem se plnily nejen sedačky, ale i prostor kolem paddocku a bariér. Nově příchozí diváci tedy využili přírodní valy k pozorování koní před dostihem.

Koně se v paddocku připravovali na dostih, foto: Kristýna Čermáková

Před dostihem byla jediná možnost zahlédnout v předváděcím prostoru koně čisté a suché, a zhodnotit, zda právě na dané zvíře sázkaři vsadí své peníze. Někteří koně byli neklidní, jiní naopak dostihový rozruch vnímali jen letmo a soustředili se na oždibování trávy v paddocku. Ne všechny sázky ale byly zvolené podle odhadovaných kvalit koně. Já sázím vždy jen na toho koně, který má modrou deku nebo uzdečku, nosí mi to štěstí," smála se jedna z divaček před dostihem Lenka Varhaníčková.

V cílové rovince zbyl i prostor na ohlédnutí se, foto: Kristýna Čermáková

Jakmile dostih začal, rozvaha a klid zmizely jak u koní, tak u diváků, kteří se zatajeným dechem sledovali na obrazovkách dění na vzdálenější části trasy. V okamžiku, kdy se koně začali blížit do cílové rovinky, skandovali již fanoušci jména svých favoritů, na které si obvykle vsadili. Někdy koně doběhli o hlavu a napětí z výroku dostihové komise bylo elektrizující, jindy naopak žokejové měli čas ohlížet se za sebe, či vítězně mávat na dav.

Dojetí a emoce v cíli nikdy nechyběli, ani když dvojice nevyhrála, foto: Kristýna Čermáková

V cíli nikdy nechybělo dojetí, žokejové objímali své zablácené koně, ale i trenéry ve společenském oblečení. Vysloužilý žokej a Josef Váňa po výhře svého koně No Time To Lose a jeho jezdcem Janem Kratochvílem přišel před kamery v saku obaleném bahnem. Když dojeli, Honzík mě objal a já teď takhle vypadám," vysvětloval divákům.

Z koní po dostihu stoupala pára a odkapávalo bláto, foto: Kristýna Čermáková

Zablácené koně měli problém poznat i někteří majitelé. Když dojeli, vůbec jsem nevěděl, že vyhrál právě můj kůň. Všichni byli úplně stejně špinaví," usmíval se šťastně Miloslav Garančík ze stáje Paragan. Zadýchané plnokrevníky si v cíli odchytili jejich vodiči a osprchovali z nich bahno. Ze zpěněných koní stoupala pára a i z diváků teprve v tu chvíli pomalu opadal adrenalin z fandění jejich favoritům.

Jeden ze zadržených koní pomalu cválá k cíli, svou trofej dnes nevyhraje, foto: Kristýna Čermáková

I díky blátivému povrchu a hlubokým oraništím na trati nebylo lehké závod dokončit. Každý, kdo dojel, byl vítězem a letošní rok byl rekordním v počtu zadržených koní na trati. Pádů naštěstí nebylo mnoho, ale žokejové se často rozhodli raději závod nedokončit a docválat do cíle klidným tempem mimo překážky, aby nezpůsobili koni zranění. Diváci projevili solidaritu dlouhým potleskem i těmto jezdcům.

Koním se v měkkém povrchu skákalo dobře, ale často neodhadli své síly, foto: Kristýna Čermáková

Letošní ročník neměl mnoho pádů, naštěstí nebyl nikdo vážně zraněn. Koně bez jezdců často křižovali trať a špinaví, mokří žokejové se vztekle po svých vraceli k tribunám. Přesto se našlo pár okamžiků, kdy diváci jednohlasně vydechli a napjatě sledovali obrazovku. Pády a zranění ale pro nedostatek jezdců zkomplikovaly hlavní dostih. Hlavní francouzský favorit nakonec nestartoval pro zranění svého žokeje z předchozího dne, druhý žhavý kandidát na vítězství musel na poslední chvíli brát žokeje amatéra.

Jedním ze zastavených koní byl i smolař Velké Pardubické, Marek Stromský, foto: Kristýna Čermáková

Jedním z těch, kteří dostih nedokončili byl i Marek Stromský v sedle favorita Charme Looka, loňského vítěze. Přesto však zazněl při jeho příchodu v doprovodu trenérky a žokejky Martiny Růžičkové snad největší potlesk. Stromský je totiž vyhlášeným smolařem a ačkoliv je to jeden z nejlepších žokejů u nás, nikdy se mu nepoštěstilo získat první místo v tomto dostihu. Letos jeho šance utlo bahno, Charme Lookovi nesedl hluboký terén a nechtěl pokračovat dál. 

Jan Kratochvíl pár okamžiků po oznámení prvního místa v hlavním dostihu, foto: Kristýna Čermáková

Narozdíl od Stromského bylo radostné výskání vítězného žokeje Jana Kratochvíla slyšet přes celé tribuny. Když ho jeho kolegové zvedli oslavně do vzduchu, diváci skandovali jeho jméno. Oslavy ale netrvaly dlouho, unavení žokejové odešli slavit s rodinami, koně byli odvedeni do boxů a diváci měli možnost se projít po dráze a prohlédnout si obtížnost překážek.

Terén byl opravdu bahnitý, foto: Kristýna Čermáková

Dostihy bývají označovány jako královský sport a tradice velí, aby každý divák byl slušně oblečen ve svátečním obleku. Je to jedna z mála tradic, která už ale v dnešní době nefunguje a většina fanoušků byla naopak spíše pracovně naložena. Není divu. Na hlavní dostih byl prostor ke stání tak rozdupaný, že nejvhodnější obuví byly holinky.

Velký Taxis, překážka, která se skáče jen jednou ročně a je nejobávanějším skokem v Evropě, foto: Kristýna Čermáková

Velká Pardubická patří do kategorie steeplechase dostihů, kde koně musí překonávat velké množství přírodních překážek na dlouhou vzdálenost. Kromě klasických živých plotů a proutěnek také koně běží oraništěm či skáčou přes vodní příkopy a hliněné valy. Nejobávanějším skokem je Velký Taxis. Metr a půl vysoký živý plot a šest metrů široký příkop s hloubkou dalšího metru. To je překážka, kterou koně překonávají jen a pouze při Velké Pardubické. Zároveň je to kontroverzní téma, které na dostih přivádí nemalé množství demonstrantů, ne všichni koně totiž Taxis překonají v pořádku a ve zdraví. „Nevím, zda je vhodné se zrovna Taxisem chlubit, označuje se za symbol samotné Velké, přitom by ho měli zrušit," komentuje to jedna z přihlížejících divaček Tereza Dohnalová. 

Vítěznou dvojici hned po proběhnutí cílem pronásledovali novináři a kamery, foto: Kristýna Čermáková

I přes tyto veřejně sdílené pochyby je Velká pardubická nejsledovanějším dostihem u nás a již od začátku svého založení byla jedním z nejznámnějších dostihů světa mezi koňáky. V posledních letech raketově stoupá zájem i zahraničních médiích, především pro účast nejen českých koní, ale také právě pro tradici, kterou Velká se všemi svými těžkými překážkami představuje. 

Klíčová slova: Velká pardubická, koně, sport

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář