12.11.2017 23:01


Evropu vidí Američani jako bublinu plnou kultury a historie, říká mladý Američan žijící v Praze

Autor: Anna Jílková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Jeho mamince bylo šestnáct let, když se svými rodiči v roce 1979 opustila Českou republiku. Jako dítě Neil párkrát se svou rodinou Česko navštívil. Občasné návštěvy a české kořeny byly spolu se studijní nabídkou pro Neila těmi hlavními podněty vyzkoušet si trvalejší život v Česku. Nyní ze svého bytu na Vinohradech shlíží na Prahu každý den. „Konečně nejsem jediný, kdo chodí na houby a pije slivovici,“ říká třiadvacetiletý Neil Brinckerhoff, který již druhým rokem žije v Praze. 

Do Prahy se přestěhoval na podzim roku 2016, s životem zde je spokojený.

Vyzkoušel jste si studium ve Státech i v Praze. V čem jste pozoroval největší rozdíly?

V Praze jsem studoval speciální program v angličtině, takže úplně srovnávat nemohu. Trval jen jeden semestr a ani jsem nemusel skládat žádné velké zkoušky na závěr, jak je v Česku jinak zvykem.

Univerzity v Americe jsou považovány za praktičtější. Když jste přišel, měl jste tedy všechny potřebné dovednosti k práci?

Kéž by. Má univerzita mezi tyto nepatřila. Existují různé typy škol a některé takovéto opravdu jsou. Oproti tomu některé jsou založené na teoretickém výzkumu, což byla i ta má.

Jak vám jde čeština?

Velmi špatně. Snažil jsem se s ní něco dělat, ale je opravdu těžká. Když jsem byl hodně malý, tak na mě mamka česky mluvila, a proto teď většině věcem dobře rozumím. Když ale na mě dojde řada a mám sám začít mluvit, všechno motám dohromady. Nejnáročnější jsou asi slovíčka, k čemuž se přidá skloňování a stavba vět a jsem v koncích. 

Jaké tedy byly vaše začátky, když jste česky nemluvil ještě vůbec?

Překvapivě ne až tak těžké, Praha je plná podobných lidí jako jsem já. Hned po příjezdu jsem začal navštěvovat kurzy češtiny, ve kterých jsem v porovnání s ostatními dělal výraznější pokroky. Neuměl jsem mnoho, ale například v restauracích či obchodech jsem si dokázal poradit velmi rychle.

Měli jste problémy se sháněním práce?

Já jsem si nikdy nehledal zaměstnání, kde by se mluvilo česky. Na to se pořád necítím, jenom kdybych opravdu musel. Každopádně se dá najít hodně práce v angličtině.

Mohli jste si tedy vybírat?

Z jazykového hlediska ano. Problém byl, že když jsem zde dokončil školu, neměl jsem pracovní víza. Celá jedna strana mé rodiny jsou občané České republiky a já nemohl dostat ani pracovní povolení.

Jak dlouho vám trvalo získat všechny potřebné dokumenty?

O pracovní víza jsem se přihlásil v únoru a obdržel jsem je začátkem dubna. A to to byla prý jedna z nejrychleji vyřízených žádostí, kterou na ambasádě viděli. Musel jsem jít k osobnímu pohovoru, který už jsem v té době zvládl téměř celý v češtině, a k tomu jsem jim vyprávěl o své české rodině. Šlo to velmi hladce. Problém je v tom, že když jsem se narodil, moje mamka už českou občankou nebyla a tak přímo o občasnství zažádat nemůžu.

Jak se tvářili rodiče na váš nápad přijít do Prahy?

Moje mamka z toho byla nadšená. Sice úplně nepočítala, že zde nakonec zůstanu, ale už se smířila i s tím. Dnes na ní vidím, že je spíš Američanka než Češka. Možná proto jsem ji svým rozhodnutím zůstat tolik zaskočil.

Inspiroval jste nějaké své přátele?

K návštěvě ano, k přestěhování ne. Zatím. Všichni jsme dokončili školu ve stejnou dobu a až na mě si všichni okamžitě našli práci. Ovšem ne takovou, se kterou by byli spokojení. Pravdou je, že hodně mých přátel se pohybuje v oblasti umění, což už tak omezenou nabídku zaměstnání ještě zužuje. Nicméně téměř všichni svou práci nesnášeli. Pracovali přes 40 hodin týdně a dostávali za to směšné peníze. Většina z nich proto musela hledat ještě přivýdělky stranou. Nikdo si moc neužíval, zatímco já se bavil tady v Praze.

Co byste jim řekl, abyste je přemluvil přijet do Prahy?

Začal bych od Evropy. To je v Americe taková speciální bublina plná kultury a historie. Já jsem během svého dětství dvakrát navštívil Česko a tomu nikdo z mých přátel nerozuměl. Ptali se mě, proč nejezdíme radši do Londýna nebo do Paříže. To je to první, co je z Evropy napadne. Chtěl bych jim tedy vysvětlit, že i Česká republika je součástí téhle bubliny a co víc, že je přímo uprostřed, takže je lehké z ní dále cestovat.

Mohli by zde získat i lepší pracovní podmínky?

Praha a celé Česko je pro Američany levné. Můžeme tu žít mnohem lepší život za mnohem nižší příjem. Znám mnoho krajanů, kteří odsud pracují pro americké firmy, berou americký plat a přitom žijí tady za nižší pražské ceny.

Jaká zaměstnání se nabízejí?

Pokud nemáte vysoké nároky, je to velmi jednoduché. Téměř každý, kdo sem přijde, začíná tím, že učí angličtinu. Je to taková prvoplánová možnost. To jsem třeba já nikdy nezkusil, ale myslím, že jsem jediný.

Proč jste se od toho také neodpíchnul?

Mě by to nebavilo. Mimoto jsem opravdu špatný v anglické gramatice, takže bych studentům asi moc nepomohl. Navíc jak jsem na začátku neměl ta víza, bylo to hodně komplikované. Po ty dva měsíce, kdy se má žádost vyřizovala, jsem mohl maximálně tak občasně vypomáhat.

Jak vnímáte českou kulturu?

Je velmi specifická.

Mohl byste vyjmenovat něco konkrétně?

Alkoholizmus. Přímočarost. Češi opravdu říkají, co si myslí. Pro hodně cizinců, a Američanů obzvlášť, to může být trochu moc. Já jsem se s českými lidmi potkával od mala, tak jsem na to zvyklý, a naopak mi tento přístup vyhovuje. Přijdu si jeho součástí. Pomohlo mi to uvědomit si, jak moc Čech já sám jsem. Češi také nic neřeší. Volí přístup “To je můj život, já se s ním poperu, neobtěžuju tebe, tak ty neobtěžuj mě”. Lidé na veřejnosti spolu jen tak nemluví. Dávají s prostor. To oceňuji.

Našla by se i nějaká negativa?

Neuškodila by trocha zdvořilosti. Teď to hodně zobecňuji, ale obzvlášť ve veřejném sektoru je Česko opravdu špatné. Měli by si uvědomit, že komunikují s lidmi. A u cizinců to platí obzvlášť. Nedá se čekat, že dostanete cokoli málo navíc, než o co jste si požádali. To je v Americe naprosto nezvyklé. Tam je zákazník na prvním místě. Týká se to restaurací, obchodů i úřadů. Lidé ve službách jsou schopni si naúčtovat opravdu hodně, ale jakmile jim zaplatíte, už je vůbec nezajímáte. S tím se sžívám těžko. Každopádně když narazím na někoho z mladší generace, je znát,  že se přístup zlepšuje a je snaha s tím něco dělat.

Co ještě by mohla být pro Američana překážka?

Ta diplomatická část. O pracovní víza se musí požádat z venku ze země, nejde to v předstihu a je s tím hodně starostí. Musíte si zařídit živnostenskou licenci, pro což musíte mít místo pobytu, ale na druhou stranu v průběhu schvalování pracovat nesmíte, takže si nemáte jak na ten byt vydělat.

Povolení se nedají vybavit online?

Internet jako by v této zemi občas neexistoval. Na stejném místě, kde jste si o vízum žádali, si jej pak musíte také vyzvednout. První pracovní víza navíc platí jen šest měsíců a potom se musí žádat o nová, tentokrát roční. Není k tomu potřeba žádná znalost češtiny nebo české kultury. To až pro dlouhodobý pobyt, o který lze zažádat po pěti letech pracovních víz.

Je přes to všechno Praha dobré město pro cizince?

Rozhodně. Taky proto jich tu žije tolik. Praha je dobré místo, rychle roste a rychle se mění. Ve zbytku krajiny už to taková sláva není, například už jen v Brně je problém se dorozumět. Co mě ale rozčiluje je, že vidím cizince, kteří zde žijí a ani se nesnaží mluvit česky. Vstoupí do obchodu a automaticky spustí anglicky. A to už tu žijí třeba přes rok.

Jaké plány máte nyní?

Akorát si svá pracovní víza prodlužuji o další rok. Podepsal jsem také smlouvu na byt na další rok, takže evidentně tu nějakou chvíli ještě zůstanu (úsměv). Užívám si to tu, mám dobrou práci, u které mohu hodně cestovat, tak v dohledné době změnu neplánuji. Místnímu životnímu stylu jsem se přizpůsobil velmi rychle, rád dělám české věci. Piju pivo a burčák. Také české jídlo je skvělé, takový knedlík nikde jinde ve světě nenajdete. Trochu mi však chybí čerstvé ovoce nebo zelenina jako v Kalifornii.

Klíčová slova: Praha, Američan, studium, víza

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář