09.05.2020 18:10


EU nevyžaduje vděčnost, ale měli bychom k ní být féroví, říká aktivista z hnutí Pulse of Europe

Autor: Iva Kovačičová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Pulse of Europe (česky Puls Evropy) je nezávislé občanské proevropské hnutí, které začalo působit v roce 2017 v Německu a rozšířilo se do několika zemí Evropské unie. Země i jednotlivá evropská města spolupracují, komunikují s orgány EU a snaží se podpořit integraci a přiblížit občany Evropě. „Chceme vzbudit pocit sounáležitosti a vybudovat emoční vztah k sjednocující se Evropě,“ říká koordinátor aktivistů českého hnutí Puls of Europe Czech republic Tomáš Peszyński.

Tomáš Peszcynski a další aktivisté z Pulse of Europe. Zdroj: archiv Tomáše Pesznyského

Česko – Emoce se dají změnit zase jenom emocemi, data a statistiky lidi neosloví, o tom jsou přesvědčení aktivisté hnutí Pulse of Europe. Kromě volebních kampaní na sociálních sítích i v ulicích, vyvracení dezinformací a informování o činnostech Evropské unie se proto také snaží v lidech vyvolat pozitivní pocity sounáležitosti, jednoty a solidarity k jejich domovu – k Evropě, ke které Česko patří už šestnáct let.

V hnutí Pulse of Europe jste koordinátorem aktivismu, co taková pozice obnáší?

Řídím veškerou naši veřejnou a politickou činnost. Předsedkyně Marcela Pekníková řídí spolek po formální stránce směrem k úřadům a já jsem její výkonný zástupce. Je to moje hobby, stejně jako všech mých kolegů ve spolku. Nikdo z nás to nedělá profesionálně, ale pouze ve volném čase a zadarmo. Někteří se jen tu a tam přidají a pomohou, když je potřeba. Jiným, třeba mně, to zabere veškerý volný čas. Obojí je ale důležité, jak soustavná činnost, tak i občasná pomoc.

Vystudoval jste politologii nebo podobný obor?

Jsem samouk. Politické dění je moje dlouholetá záliba, nejsem v tom oboru formálně vzdělaný. Politikou se ve volném čase zabývám už od puberty. Samozřejmě si vážím vzdělaných lidí, vzdělání v humanitárních a politických oborech je velice důležité. Já jsem bohužel neměl příležitost. Civilním zaměstnáním jsem úředník v pojišťovně.

Jak vznikl Pulse of Europe v Česku?

Pulse of Europe založili Němci před čtyřmi lety, chtěli z něho udělat celoevropské hnutí. Hledali lidi z různých evropských států, kteří se do toho zapojí. My jsme s přáteli už byli dlouhá léta aktivní, sice ne speciálně proevropsky, ale evropské hodnoty jsme sdíleli a propagovali také. Němci nás oslovili a nám se jejich myšlenka líbila, tak jsme založili vlastní spolek. Není to tak, že jsme jejich odnož a oni nás řídí. Sjednocuje nás značka Pulse of Europe a její myšlenka, ale každá národní organizace si vše dělá podle sebe.

Spolupracujete se spolky z ostatních zemí?

Snažíme se. V některých obdobích je spolupráce těsná, jindy rozvolněná. Záleží na tom, jaká kde je zrovna agenda. I když vystupujeme za společnou Evropu, ve státech je různý vliv národní politiky a na ni musíme zvlášť reagovat. Velmi dobré vztahy máme hlavně s polskými aktivisty. V Polsku je velmi aktivní občanská společnost, v Maďarsku bohužel ne, nebo o ní alespoň nevíme a nemáme na ni kontakt. Na Slovensku byla občanská společnost zaměřená hlavně na vnitropolitické dění. V Polsku aktivisté taky reagují na vnitropolitickou situaci, je to pro ně to nejdůležitější, ale evropský prvek je pro ně velmi významný. Spolupracujeme ale i s Němci nebo s Francouzi.

Co je cílem Pulsu Evropy?

Informujeme veřejnost o Evropské unii, vyvracíme o ní dezinformace a říkáme lidem, jak je to doopravdy. Snažíme se vzbudit pocit sounáležitosti a vybudovat emoční vztah k sjednocující se Evropě. To je pro nás velmi důležité, žádná jiná organizace to tu nedělá. Taky se snažíme na veřejnost působit, aby požadovala po politicích větší zapojení Česka do Evropské unie.

Jakými nástroji se o toto snažíte?

Různými, zejména informačními, v této době hlavně online. Jsme na Facebooku, Instagramu a Twitteru. Při pandemii jsme začali také nahrávat podcasty na Spotify a videa nazvaná Pulse TV na YouTube. Na sociálních sítích se nám dost daří, často děláme i informační akce v ulicích. Největší akci jsme uspořádali loni při volební kampani do Evropského parlamentu. Nepodporovali jsme žádnou stranu, jen jsme motivovali občany, aby šli volit. Taky se snažíme být vidět na různých akcích, chodíme tam s velkou evropskou vlajkou. Víme, že mezi Čechy je spousta euroskeptiků, ale také hodně příznivců EU. Než jsme začali působit, někteří se báli se projevit a vyjádřit. My ale naši sounáležitost s Evropou ukazujeme veřejně a myslím, že se nám povedlo trochu odstranit ostych některých lidí. Než jsme začali působit, lidé nechodili na akce s evropskými vlajkami, dnes už jich tam vidíme mnoho.

Jaké máte na vaši činnost odezvy?

U lidí, kteří EU podporují a mají evropské cítění, vzbuzujeme nadšení. Jsou rádi, že je tady někdo, kdo se o tom nebojí otevřeně mluvit, kdo ukazuje svoji příslušnost k Evropě. Na druhou stranu jsou tu ti, kteří nás vyloženě nenávidí, napadají nás na sociálních sítích, popírají informace, znevažují názory. Mimo sociální sítě je to v podstatě to samé. Když člověk, který podporuje EU, vidí skupinku lidí s vlajkami, je rád, promluví si s námi, vezme si od nás materiály. Lidi, kteří EU nesnášejí, nám jsou schopní nadávat i na ulici. Reakce jsou vyhraněné, ať už kladně nebo záporně.

Jak se snažíte dosáhnout toho, aby vaše příspěvky zaznamenali i ti nevyhranění?

Přímo o to se nesnažíme, je to velice složitý proces. Postupujeme systematicky. Aktuálně shromažďujeme ty nadšené, protože si myslíme, že stále ještě nemáme dost příznivců z těchto řad podporovatelů. Až usoudíme, že se ním podařilo sdružit maximum proevropských nadšenců z Česka, zaměříme se na ty nepřesvědčené. Budeme s nimi komunikovat, aby pochopili výhody EU a proč ji potřebujeme. Máme dlouhodobé plány na příští roky, kdy začneme oslovovat neutrální veřejnost, ale jsou ještě ve stádiu příprav.

 

Z geografického středu Evropy také do politického, Česko by mělo vést integraci

 

Co dělá hnutí Pulse of Europe proti šíření dezinformací a třeba i zveličování ruské a čínské pomoci na úkor EU v době pandemie?

Pro nás je tohle období strašně důležité, protože si myslíme, že se teď právě formuje názor společnosti. Lidé ještě nemají jasno v tom, jestli se EU ukázala jako neužitečná, nebo se bez ní dál neobejdeme.  Dezinformace, zveličování pomoci Číny na úkor EU je reálně existující problém. Krátkodobě s tím bojujeme šířením pravdivých informací a popíráním hoaxů. Pomocí všech dostupných prostředků ukazujeme lidem, jak je to doopravdy, kdo nám skutečně pomáhá a kdo jen sbírá politické kredity. Společnost řeší pandemii, politiku, premiéra, prezidenta a my se tam pořád snažíme vnášet téma EU, aby se na ni nezapomnělo.

Jak je podle vás možné, že je veřejnost o činnosti EU pořád poměrně málo informovaná?

Už od založení funguje EU jako dohoda národních států. Nebyla postavená na podpoře veřejnosti, ale národních vlád, které se v Evropě chtěly spojit. Tudíž EU příliš neumí komunikovat s veřejností, a proto jsou tu občanské společnosti, jako je ta naše. Ty by měla Unie podporovat, využívat komunikovat s nimi, protože jejich role je opravdu významná. Když naše organizace komunikuje s orgány EU, vždy na tohle upozorňujeme jako správný směr, kterým by se PR Unie mělo ubírat. EU je potřeba reformovat v tom, jak by měla působit nejen informačně, ale vůbec věcně, aby byla blíže lidem a aby si oni uvědomili míru pomoci, kterou jim EU poskytuje.

Může tedy krize, vzhledem k této neinformovanosti, vést podle vás ještě k nárůstu euroskepticismu?

Optimisticky doufám, že to tak nebude a krize povede k eurooptimismu. Jsme ve styku s různými zahraničními proevropskými organizacemi a pozoruji, že se orientují na to, jak právě krizi využít k tomu, aby přiblížili lidem, proč Evropu potřebujeme. Právě k tomu, abychom mohli čelit globálním hrozbám, jako je pandemie a spousta dalších. Já osobně mám naději, že když lidé zažili tuto hrozbu, uvěří i těm ostatním potenciálním globálním hrozbám. Nepřemýšlím o tom, jestli povede k nárůstu euroskepticismu, ale o tom, jak zařídit eurooptimismus.

Minimální nebo žádná reakce politiků na výročí vstupu země do EU, poslední hlasování o návrhu SPD o referendu za vystoupení z Unie. Jak se dá v kontextu těchto nedávných událostí popsat vztah ČR k Evropě?

Někdo by to mohl nazvat nevděkem, EU ale nevyžaduje vděčnost. Je to racionální projekt, nemusíme jí být vděční, ale měli bychom být féroví. Vztah Čechů k Unii je nefér. Je objektivním faktem, že naše členství v EU za šestnáct let nám prospělo, prospívá a prospívat bude. I kdybychom platili EU víc peněz, než bychom dostávali, budeme mít z toho prospěch politický, sociální, hospodářský, budeme moci využívat evropských svobod a tak dále. Český euroskepticismus je až iracionální. Jsme země uprostřed Evropy, obklopeni evropskými zeměmi. Jsme menší země, která vždycky v dějinách doplácela na politiku velkých zemí. Proto by pro nás EU měla být logickou volbou, umožňuje nám rovný vztah k velmocem, které jsou také součástí tohoto společenství. Je to poprvé v českých dějinách, kdy nedoplácíme na naši velikost. Proto bychom my měli EU spíš vést k integraci, my bychom měli být lídři integrace, a ne nejeuroskeptičtější národ.

Co je z vaší zkušenosti ze styku s Čechy odmítajícími evropskou integraci největší hrozbou pro EU?

Hrozbou pro EU všude je skepticismus lidí. Unie jako další organizace potřebuje podporu občanů, bez ní by se rozpadla. Potřebuje podporu, která je v Česku vlažná, pokud je tedy vůbec a EU není úplně ignorována. Češi mají ve zvyku poslouchat státní autoritu a pokud někteří z vrcholných představitelů nepřestanou házet na EU špínu, budou občané nadále skeptičtí.  Další problém je, že lidé se neřídí daty. Statistiky, data a racionální argumenty lidem názor nezmění. Tito lidé se řídí pocity, které definují jejich názor, vyhledávají a respektují jen ta data a výroky, které s jejich názorem souzní. Hybridní válka a působení Ruska tomu samozřejmě pomáhá. Řídíme se tím, že emoce se dají změnit zas jenom emocemi. To znamená, že lidem ukazujeme osobité a pozitivní pocity k Unii, dáváme jim najevo, k čemu jim Evropa je. Nikoliv vypočítáváním peněz, kolik na co přispěla, protože to lidi prostě neberou. Ale ukazujeme, že Evropa nás chrání, pomáhá nám, že národy spolupracují a díky tomu tu máme mír a blahobyt. Jasný recept na to nemáme, neustále ho hledáme a snažíme se v lidech probudit Evropany tělem i duší.

Vnímáte to jako poslání?

Ano, je to poslání. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že Evropa je náš osud. Česká republika se musí stát součástí velké spojené Evropy. Nemyslíme si, že vybudujeme společnou Evropu a nastane ráj na zemi, ale Evropa je směr, jak řešit problémy dneška. Jak zabránit světovým krizím, jak ochránit Evropany před pandemií, změnami klimatu, působením velmocí, hrozbou války, ale i sociálními problémy. To vše se dá řešit ve velkém, silném a bohatém celku. Svět je propojený, problémy na národní úrovni jsou už neřešitelné. Nevidím jinou možnost než Česko posouvat do politického středu Evropy, protože v geografickém už je. Česko by se mělo stát lídrem evropské integrace.

Klíčová slova: Evropská unie, aktivismus, politika, Pulse of Europe, občanské hnutí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.