22.03.2013 21:35


Etnický večer aneb jak jsem se stala bubeníkem

Autor: Radka Kůřilová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Po návštěvě Etnického večera s Kudrnou v Café Práh jsem nadšeně plánovala, že si pořídím bubínek podobný těm, na který se celý večer hrálo. Nakonec jsem zjistila, že se svými studentskými financemi na vysněný hudební instrument, jehož nejnižší cena se pohybuje mezi třemi až pěti tisíci, nedosáhnu. Zůstává mi však silný zážitek, se kterým se ráda podělím.

Brno - Etnický večer s Kudrnou. Bubnování pro všechny. Perkuse na místě. Zúčastnit se může každý, hlásá plakát, který mě v úterý večer nalákal do Café Práh. A tak vyzkouším, zda se může zúčastnit opravdu každý. Do tréninkové kavárny Sdružení Práh, kde obsluhují lidé s duševním onemocněním, dorážím mezi posledními. Většinu djembe už rozebrala asi dvacítka návštěvníků. Co je to djembe? Vševědoucí wikipedia mi sděluje, že djembe se řadí do skupiny bubnů tzv. pohárovitých a jednohlavých, to znamená, že kůže je potažena jen z jedné strany. Djembe původně pochází z afrického Mali. Pohotový pořadatel mi nabízí jeden z několika zbylých exemplářů. S úsměvem odmítnu. Ještě si netroufám. Plán je nejdříve tiše pozorovat a až později se přimíchat mezi rozdováděné bubeníky. V tu chvíli ještě netuším, že přimíchání nebude tak jednoduché.

Kromě bubnů mohou zájemci vyluzovat zvuky i z jiných nástrojů. Z nabízeného výběru poznávám pouze dřevěné paličky, které snad každý držel v ruce při hudební výchově. Zaujalo mě ale zcela něco jiného. Dutý útvar, vzdáleně připomínající vysušenou dýni, potažený sítí posetou korálky. Později se dovídám, že podivný nástroj má i zvláštní jméno – yabara. Stejně jako djembe pochází z Mali. Základ originálního původně ženského nástroje opravdu tvoří zdřevnatělá dýně kalebas. Kolem dýně výrobce splete soustavu provázků, na které navlékne mušle či korálky. Síť s korálky je kolem dýně volná a pozvolna se zužuje, čímž vytváří jakési držadlo. Po zatáhnutí za něj vyloudí yabara zvuk.

Po velmi krátkém přivítání zástupce cestovní kanceláře Kudrna se postupně rozeznívá všech dvacet bubnů, včetně doprovodných paliček, zvonků a dokonce podomácku vyrobené fujary. Rytmus bubnů naplňuje celou budovu kavárny. V rytmu mi vibruje kabelka, džíny. Vibrace proudí i ve sloupu, o který se opírám. Konečně se ve mně probouzí odvaha připojit se se svou troškou do mlýna. Probouzí se ale také pochybnosti. Co když jim to zkazím? Udržím vůbec rytmus? Stejně není žádné djembe volné. A vůbec netuším, jak hrát na tu prapodivnou yabaru.

Skoro po hodině se jeden z bubeníků zvedá a odchází. Zavětřím příležitost. Jestli budu ještě chvíli váhat, někdo mi to volné místo zabere. Nádech, výdech. Jde se na to. Posadím se na prázdnou židličku a přitáhnu si volné djembe, které se mi zdá najednou větší. Nejdříve jen opatrně obouchávám okraj bubnu. Ostatní působí dojmem, že se pro bubnování narodili. A já vypadám jako bych plácala těsto. Obavy se ovšem brzy rozplynou a nechávám se unášet hudbou. Chvíli zrychlujeme, chvíli zpomalujeme. "Sólo pro fujaru," zakřičí jeden z hlavní bubeníků Martin Maleček. Všechny bubny ztichnou. Fujaru i přesto moc neslyším. Všichni se zasmějeme. Využiji přestávky a postavím se do fronty k baru. Trochu mi vyschlo v krku. „Taky vás tak brní ruce?“ obrátí se na mě sousedka. Ano, také. Jenže i přes brnění je mi líto, že příjemní etnický večer končí.

První bubnování uspořádala Kudrna den po údajném konci světa, tedy 22. 12. 2012. Účastníci se tehdy shodli, že by z jednorázové akce mohla vzniknout tradice. Bubnování se proto koná každého čtvrt roku – na každou rovnodennost a slunovrat. Koho zaujalo bubnování, ale mé svědectví se mu nezdálo dostačující, ať navštíví příští – letní bubnování.

Klíčová slova: bubnování, Kudrna, Café Práh

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.