24.04.2016 11:59


Erik Tabery: Nenechte si novinařinu znechutit a užijte si to

Autor: Diana Dulínková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

S Erikem Tabery, šéfredaktorem týdeníku Respekt jsme hovořili o sociálních sítích i proměnách ve společnosti. Za svůj nejoblíbenější komunikační kanál pokládá Twitter a na Facebooku se snaží odpovídat všem. Ve 140 znacích vám hůř někdo vynadá, říká.

Do skleněné místnůstky v redakci Respektu, kde na mě čeká pan šéfredaktor, přicházím v nervózním rozpoložení. Já, novinářský elév, se chystám zpovídat zkušeného žurnalistu a navíc se mi rozbil diktafon. Záhy mě Erik Tabery uklidní. Když jsem studoval žurnalistiku, spousta novinářů, se kterými jsem mluvil byla arogantní a povýšená, řekl jsem si, že pokud tuto profesi budu dělat, tak takhle se chovat nebudu. 

Erik Tabery v redakci Respektu. Foto: Diana Dulínková

 

Kdybyste nebyl žurnalista, co by z vás bylo?

Díky tomu, že jsem vyrůstal v divadle bych nejspíš dělal něco kolem divadla. Novinařina mě zajímala asi od páté třídy. Vždycky mě zajímalo, co se děje a věděl jsem, že chci psát. Když jsem studoval žurnalistiku, říkal jsem si, že se nechci věnovat politice, ale chci psát o kultuře. To byl spíš sebeobranný reflex, protože politika mě zajímala, je to konfliktní téma, ale psát o kultuře by bylo příjemnější.

Jaké sociální sítě používáte nejradši?

Rozhodně Twitter, možná i Instagram. Twitter je skvělý v tom, že si nastavíte, koho chcete sledovat, sám si člověk určí relevanci toho obsahu. Facebook je v tom trochu nevýhodný, je tam větší riziko, že narazíte na mylné informace a často se tam vytváří různé psychózy. Zajímavé je, že když jsem se bavil s lidma ze západu, mají to často naopak. Víc se bojí Twitteru, protože je podle nich agresivnější, anonymnější a je na něm vystaveno víc nenávisti než na Facebooku. Já tu zkušenost nemám, i z toho důvodu, že ve 140 znacích vám hůř někdo vynadá. (smích)

Dávate si někdy oddych od sociálních sítí?

Určitě ano. Nedávno jsem byl na vandru skoro celý víkend bez internetu. Sociální sítě jsou ale ideální komunikační kanál i se čtenáři. Já jsem velký zastánce toho, aby novináři komunikovali s veřejností a vysvětlovali svoji práci. Já se snažím odpovídat všem. 

Myslíte si, že bude postupně klesat prodej papírových novin, nebo naopak nastane velký obrat zpátky k papíru?

Myslím si, že u novin je asi pád nezastavitelný. Když se člověk podívá na všechny české deníky, tak ten pokles je tak rychlý, že už se zpátky nevrátí, pokud se, nedej bože stane třeba nějaká katastrofa, kdy bude papír snáz vyrobitelný. Zajímá mě, hlavně u novin, jestli digitální platforma dokáže nahradit úbytek papíru. U globálních titulů, jako je třeba The New York Times, to tak je, protože to si můžeme číst i v Čechách. Jazykové mutace, jako je čeština, mají v tomto velkou nevýhodu. Nehledě na to, že v Americe a v Anglii vychází některé noviny i přes dvě stě let a společnost k nim má jiný vztah. Myslím si, že pokles prodeje novin a časopisů bude ještě skokovější než je teď, protože mladší generace za ně není zvyklá ani ochotná platit. Myslím si, že nějaké novinové tituly na papíře zůstanou, budou víc exkluzivnější a možná i dražší.

Proč mají lidé potřebu neustále sdílet svoje soukromí na sociálních sítích?

Zvláštní kouzlo je v tom uspokojení, co přichází, když dostáváte „lajky.“ Funguje to trochu jako droga, jako jistá odměna. Všichni využíváme tyto sítě, ale nikdo pořádně nechápe, jak nebezpečné ty sociální sítě jsou. Spoustě lidí nedochází, jak jsou věci, které sdílíme zneužitelné. Sdělují o sobě velké množství informací, nejen přátelům. V dnešní době je novinář tak trochu každý. Ne v práci, ale v možnosti zasáhnout určitou skupinu nějakou zprávou. Jsem zástance toho, aby se o sociálních sítích učilo na školách už odmalička. Informovat děti o tom, jaké může mít sdílení různých informací následky.

Všichni máme obrovský přístup k informacím a občas je těžké selektovat ty kvalitní. Jak se můžeme bránit například dezinformacím u ruských propagandistických webů, kterým spousta lidí věří?

Základ je rozlišovat zdroje informací. Vědět, kdo médium, které čteme, vlastní, řídí a kdo v něm píše. U těchto webů vlastně ani není možné dohledat, kdo to vlastní a píše. V ten moment bych tomu vůbec nevěřil. Je důležité vyhledávat informace, u kterých je nějaká šance ověření. Ruská propaganda funguje nejen na tom, že přesvědčuje o vlastní pravdě, ale chce vyvolat chaos. Každý by měl postupovat trochu svéprávně. Třeba u BBC vím, že informacím od nich můžu věřit a pokud udělají nějakou chybu, přiznají si ji.

Myslíte si, že si česká většinová společnost uvědomuje, že při návštěvě čínského prezidenta byly porušeny základní principy demokracie?

Probudilo to váhající lidi, nebo ty, kterým je dění trochu jedno. Spousta lidí si uvědomila, že tady končí legrace, když proti vám někdo zneužije policii. Pokud proti vám někdo používá protiprávně nějakou sílu, společnost se musí bránit. Zeman to z jeho vlastního zájmu přehnal. Kdyby byl chytřejší, nechal by ty lidi demonstrovat. Nic by se nezměnilo a měl by klid. Takto aktivizioval lidi, kteří by jinak možná byli v klidu. Nikdo by vám neměl chtít ublížit za jiný názor a tady ten moment nastal. Důležité je sledovat, co z toho vzejde za precedenty. Jsem rád, že vznikl kolem těchto incidentů takový poprask.

Proč je v Česku tolik xenofobů a lidí plných nenávisti vůči všemu, co podle jejich měřítka není normální? Myslíte si, že za to může komunismus?

Československo bylo jednou z nejvíc multikulturních zemí vůbec. Pak jsme přišli o židy, vyhnali Němce, Romů tady taky moc není a se Slovákama jsme se rozešli po revoluci. Zatímco do západního světa neustále přicházely nové kultury, my jsme se naopak „vyčišťovali.“ Myslím si, že potřebujeme hlavně víc zkušeností. Bolševici vytvořili dojem, že nemáme věřit nikomu, ani vlastní rodině, protože by vás mohli udat. Komunismus v tom hrál klíčovou roli. Starší generace se bojí všeho. Například když kandidoval na prezidenta Karel Schwarzenberg, měli starší lidé problém s tím, že je to Němec a obávali se, že budeme pod nějakou nadvládou. U mladých lidí, podle průzkumů tyto argumenty nefungovaly, vytýkali jiné věci. Češi jsou podle mě sympatičtí lidi, akorát je potřeba se dostat přes tu tvrdou slupku.

Co byste vzkázal studentům žurnalistiky?

Něco, aby to vyznělo moudře. (smích) Vzkázal bych, aby neměli dojem, že ta profese umírá nebo je zbytečná. Myslím si, že neexistuje hezčí práce. Je dokonce jedna z nejčestnějších, protože máte možnost informovat lidi o dění a to je velká zodpovědnost. Nenechte si novinařinu znechutit a užijte si to. 

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.