15.04.2020 12:27


Ekologická rakev pro mě byla láska na první pohled, říká ekofunebračka Blanka Javor Dobešová

Autor: Eva Matějková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

S konceptem ekologického pohřebnictví se Blanka Javor Dobešová setkala při studiu na univerzitě. V roce 2014 založila s kamarádkami neziskovou organizaci Ke kořenům, která doprovází pozůstalé a věnuje se ekologickým smutečním obřadům. O rok později založily první český přírodní hřitov Les vzpomínek. Pozůstalí tam popel zemřelých v ekologických urnách ukládají ke kořenům stromů. 

Blanka Javor Dobešová. Zdroj: Blanka Javor Dobešová

Praha – Zájem o ekologické pohřby v Česku roste. Spoluzakladatelka neziskové organizace Ke kořenům Blanka Javor Dobešová tvrdí, že o ně lidé mají zájem, protože jim obřady ve smutečních síních připadají neosobní. Podle ní je tvorba smutečního obřadu sama o sobě terapeutický a posilující zážitek.

Jak vznikla organizace Ke kořenům?

Studovala jsem enviromentální studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, v té době jsem narazila na koncept přírodního pohřebnictví v Anglii a zamilovala jsem se do něj. Uviděla jsem ekologickou rakev a byla to láska na první pohled. Později jsme s kamarádkou vyrazily na cestu po přírodních hřbitovech v Anglii. Nakonec se k nám přidala další studentka Masarykovy univerzity se stejnými zájmy. Neziskovou organizaci Ke kořenům jsme založily v roce 2014 a o rok později jsme v Praze otevřely první český přírodní hřbitov Les vzpomínek.

V roce 2014 získala organizace Ke kořenům třetí místo v Social Impact Awards. V té době jste teprve začínaly. Pomohlo vám třetí místo s rozjezdem organizace?

Nesmírně. Byl to pro nás impulz pokračovat. V rámci Social Impact Awards jsme byly zařazeny do programu, který nám měl pomoct začít sociálně podnikat (řešení společenského nebo environmentálního problému, pozn. red.). Toto know-how se nám hodilo, protože doteď naši organizaci financuje hlavně společensky prospěšné podnikání. Také jsme dostaly peníze a začala si nás všímat média. Do té doby jsme byly úplně neznámé. Mediální zájem o nás trvá doteď, aniž bychom ho samy musely vyhledávat.

Jaký je v Česku zájem o ekologické pohřby?

V Lese vzpomínek, kde děláme obřady nejčastěji, míváme kolem sedmdesáti obřadů ročně. Míváme také zhruba pět netradičních obřadů. Děláme je třeba v kavárnách, na vyhlídce nebo na lodi. Není jich tolik, ale pro nás jsou o to zajímavější. Zájem roste i o přednášky a kurzy, které naše organizace pořádá. Lidi na nich učíme, jak udělat pohřeb ekologický a osobitý a zároveň cenově dostupný. Kvůli aktuální situaci kolem koronaviru jsme ale musely všechny přednášky zrušit.

Les vzpomínek. Zdroj: Blanka Javor Dobešová

Co dalšího vaše organizace nabízí?

Doprovázíme pozůstalé, pomáháme jim formulovat přání a potřeby. Informujeme je o tom, co je legislativně možné a jaké věci mohou realizovat sami bez pohřební služby. Můžeme doprovázet i v podobě vedení samotného obřadu jako obřadnice. Nefungujeme ale jako klasická pohřební služba. Je potřeba, aby pozůstalí zařídili kremaci bez obřadu u pohřební služby, která se z toho procesu vynechat nedá.

Kremace ale není moc ekologická, nemám pravdu?

Máte. Kremace je energeticky náročná a uvolňují se při ní emise rtuti, které jsou i v malém množstvím výrazným neurotoxinem. Z ekologického hlediska to rozhodně není vhodná volba. V Česku bohužel zatím není žádný přírodní hřbitov, kde by se dala pohřbívat celá těla a na ně vysazovat stromy. Což je původní anglický koncept.

Proč to zatím nejde?

V Česku může hřbitov založit církev nebo obec, třeba nějaký progresivní starosta (směje se). Důležitým faktorem je ale to, že kremace je velmi výhodná z hlediska místa. Když pohřbíváte celá těla, a ještě na ně sázíte stromy, potřebujete velký pozemek. To ne každá obec má. Obecně je mnohem jednodušší nakládat s popelem. V Česku je devadesát procent zemřelých zpopelňováno, lidé jsou na to zvyklí. Ekologičtější varianta kremace zatím bohužel neexistuje. V Americe má ale v příštím roce vzniknout kompostárium. Těla se tam speciálním způsobem kompostují a rozloží se během šesti týdnů. Tím se řeší i problém prostorové náročnosti. Než se ale kompostária dostanou k nám, uběhnou pravděpodobně desítky let.

Jak může obřad v Lese vzpomínek vypadat?

Vždy vychází z přání pozůstalých, jsou tedy hodně rozdílné. Atmosféra je zde jiná díky tomu, že se obřad koná pod korunami stromů. Lidé jsou víc otevřenější sdílení vzpomínek na zemřelého. V Lese je místo, kde pozůstalí zapálí plovoucí svíčky ze skořápek a poděkují zemřelému nebo řeknou nejmilejší vzpomínku na něj. Součástí obřadů bývá také psaní vzkazů do nebe. Každý napíše něco, co nestihl zemřelému říct. Lístečky pak pověsíme na strom nebo spálíme a pošleme vzdušnou poštou do nebe. Objevují se i další přání. Při obřadu může hrát kapela, sami pozůstalí nebo mohou pustit reprodukovanou hudbu. Minulý rok bylo hodně pozůstalých, kteří si přáli přiťuknout si na život zemřelého oblíbeným vínem nebo šampaňským. V Lese vzpomínek je možné udělat také piknik. Možností je celá řada. Les je otevřený pojmout obřad kreativně a osobitě.

V Česku je vysoký počet pohřbů bez obřadů. Čím myslíte, že to je?

Pozůstalí, kteří se na nás obracejí, nechají své blízké u pohřební služby nejdříve zpopelnit a s námi zařídí pouze obřad. Ve statistikách to pak vypadá, že Češi obřady nechtějí. Každopádně se snažíme na krizi pohřebních rituálů reagovat. Myslíme si, že je z velké části způsobená tím, že lidem se zdají klasické obřady v krematoriu chladné a odosobněné.

Jaké jsou výhody pohřbívání v lese?

Určitě stránka enviromentální. Tím, že si vyberete obřad v lese, nemusíte řešit náhrobky, velké květinové vazby ani plastové květiny. Výrazně se tím redukuje ekologická stopa, kterou pohřeb zanechává. Zároveň podporujete les. V Českém kontextu je ale podle mě důležitější reakce na krizi pohřebních rituálů. Díky přírodnímu pohřebnictví se ukazuje smysluplná alternativa, jak pohřeb pojmout osobitě.

Ekologická urna. Zdroj: Blanka Javor Dobešová

V Brně mělo letos na jaře vzniknout Údolí vzpomínek. Jak to s ním vypadá?

Bude mít podobu vzpomínkové zahrady. Vzniká jako rozšíření hřbitova v Líšni, kde budou stromy, ale popel se bude ukládat hlavně do květinových záhonů. V tuto chvíli je to projekt Správy brněnských hřbitovů. Navíc má kvůli koronavirové krizi zpoždění. Zatím nevíme, jak moc do toho bude zapojené Ke kořenům.

Jaké jsou varianty pro lidi, kteří mají Les vzpomínek daleko?

Pro pozůstalé nabízíme telefonickou konzultaci. Nemusí se totiž vázat na Les vzpomínek. Česká legislativa je velmi vstřícná k ukládání popelu v přírodě nebo třeba na zahradě. Potřebujete k tomu pouze souhlas vlastníka pozemku. S obřadem posledního rozloučení je to podobné. Místo krematoria nebo smuteční síně se může odehrávat například na oblíbeném místě zemřelého. Pozůstalým můžeme telefonicky poradit třeba jak otevřít urnu.

Poskytujete pozůstalým psychickou oporu? 

Věřím, že tvoření obřadu je samo o sobě terapeutické. My nabízíme praktické provázení, což je samo o sobě posilující faktor. Nejsou na to sami. Cílem naší práce je mobilizace a podpora komunity pozůstalých. Do tvorby obřadu se snažíme zapojovat i vzdálenější přátele a rodinu, čímž posilujeme jejich vazby do budoucna. Při dalším procházení zármutkem jsou si oporou navzájem. Je vidět, že lidé jsou touto zkušeností velmi posíleni.  

Máte pocit, že se o smrti málo mluví?

Máme za sebou desítky let tabuizace smrti. Období, kdy jsme předávali péči o naše blízké umírající a zemřelé institucím. To stále přetrvává. Na druhou stranu dnes sociologové jasně pojmenovávají trend renesance zájmu o smrt. Rozvíjí se hospicové hnutí, přírodní pohřebnictví a paliativní péče. Enormní je nárůst literatury o smrti. Myslím, že trend zájmu o smrt je nepopiratelný a ve společnosti je hodně vidět. Pro řadu lidí s konvenčním uvažováním je to však stále popírané téma. Otevře se jim až ve chvíli, kdy jim někdo umírá nebo zemře.

Skořápky. Zdroj: Blanka Javor Dobešová

Spolupracujete mimo jiné s aplikací Moje smrt, která umožňuje sestavit seznam posledních přání.

Aplikace určitě není pro každého. Paradoxně ale měla velký úspěch. Využíváme ji i na workshopech, kde lidi necháváme, aby si naplánovali vlastní pohřeb. Vždycky jsou nadšení a mají pocit, že je to obohatilo a pomohlo jim srovnat si hodnoty.

Jsou ekologické pohřby cenově srovnatelné s obřady ve smutečních síních?

Obecně se dá říct, že ekologické pohřby jsou velmi cenově vlídné, protože je pozůstalí z velké části tvoří sami. Mohou sami pronést smuteční řeč a obřad se odehrává v přírodě, takže neplatí nájem za smuteční síň. A květiny nebývají tak opulentní. Pozůstalí za ně běžně utratí tisíce, při ekologickém pohřbu není potřeba vynakládat tak vysoké částky.

Má Les vzpomínek pravidla, která je potřeba dodržovat?

Došly jsme k tomu, že potřebujeme jasná pravidla k péči o prostor. Ačkoliv se tam nesmí přinášet žádné umělé materiály, velmi brzy se stalo, že si lidé začali místa označovat. Nosili na ně kameny nebo třeba plastové dinosaury. To se děje i v zahraničí. Ze začátku jsme byly velmi vstřícné. Pak jsme si ale uvědomily, že pokud chceme strážit koncept co nejpřírodnějšího lesa, musíme na pravidla dbát. Byla to velká lekce. Ukázalo nám to, že nemůžeme vycházet vstříc všem.

Máte kromě pohřebnictví i jiné ekologické projekty?

Myslím si, že jenom v samotném pohřebnictví je toho potřeba tolik změnit, že mám do konce života co dělat (směje se). Pracuji u Správy pražských hřbitovů jako hrobnice a starám se o Les vzpomínek, ve kterém funguji i jako obřadnice. V organizaci Ke kořenům lektorujeme kurzy, na kterých zaučujeme další ženy, které by se chtěly stát ekofunebračkami. S Alžbětou Živou (spoluzakladatelka organizace Ke kořenům, pozn. red.) jsme ještě před založením Lesa vzpomínek založily lesní mateřskou školku. Z toho vychází i jeden náš workshop, kterému říkáme smrťáček. Je o doprovázení dětí, které se setkají se smrtí.

Jaké máte vize do budoucna?

Pracuji na knížce pro pozůstalé.  Bude o tom, jak udělat osobitý ekologický a cenově dostupný pohřeb. Přála bych si, aby toto know-how bylo dostupné každému. Dlouhodobější sen je založit hřbitov jako sad, kde by bylo možné pokládat celá těla v ekologických rakvích, a vysazovat na ně ovocné stromy. O tom sníme od začátku a doufáme, že než samy zemřeme, podaří se to realizovat.

Klíčová slova: smrt, pohřebnictví, ekologie, přírodní hřbitov

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.