06.05.2017 09:01


Dýmka je umělecké dílo. Mazlíte se s ní, říká dýmkařská legenda

Autor: Petr Jeřábek | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Trafika

Na zdi v jeho kanceláři visí desítky obrazů různých autorů i stylů. Spojuje je jedno. Všechny se věnují dýmkám a kouření. Jeden z nich zobrazuje mimo jiné také nehezkou nahou ženu s vlajkou Evropské unie. „Obraz namaloval můj kamarád František Ringo Čech. Lehká žena má znázorňovat úředníky Evropské unie, kteří chtějí kouření zakazovat. Ringo samozřejmě použil silnější výraz,“ vysvětluje s úsměvem Josef Stanislav. Je jedním z nejvýraznějších českých a slovenských představitelů dýmkařských klubů, které zastupuje i ve světě.

Autor: Petr Jeřábek

K dýmce se letos sedmdesátiletý muž dostal už jako mladík. „Kouřil ji můj otec. A já mu na ni chodil,“ vzpomíná Brňan. Na rozdíl od jiných nadšenců do kouření dýmek se k němu nedostal až po zkušenostech s jiným typem kuřiva. „Když nepočítám nějaké dětské pokusy v deseti letech, cigarety jsem nikdy nekouřil,“ ujišťuje. Zároveň přiznává, že doutník si občas dá. „S dýmkou má společné to, že jej kuřáci nešlukují. Nevyhledávají ho pro obsah nikotinu, jako cigarety, ale kvůli chuti,“ upozorňuje.

Kuřáci dýmek se od těch cigaretových podle něj liší i v nátuře. „Jsou to individualisté. Kouřením dýmky dávají najevo, že se liší od ostatních. Zároveň dbají na estetický dojem. Každá dýmka je malé umělecké dílo. Má krásné tvary, kuřák se s ní mazlí a povídá si s ní,“ vyznává se ze své lásky.

Právě snaha sdílet svoji lásku, pochlubit se s netradičním tabákem či novou dýmkou, kuřáky vede ke sdružování. Nejdřív třeba jen na kamarádské úrovni, později v klubech. „Dýmkař vykouří dvě, tři, nebo čtyři dýmky denně. Do druhého dne přitom dýmka potřebuje vždy vyschnout. Když je vlhká, vytváří se v ní močál a potom nechutná. Takže správný kuřák má tři až čtyři dýmky. No a z toho, kdo si postupně koupí sedm dýmek, se stává sběratel. A už je náš,“ usmívá se Stanislav.

Podobná byla i jeho cesta do tehdejšího Pipe clubu Brno. „Jako student jsem byl v osmašedesátém v Anglii. V Londýně tehdy v centru fungovala řada obchodů s dýmkami. Kapesné jsme měli tři libry na čtrnáct dní, jednu libru jsem dal za dýmku. Domů jsem se tedy nevracel se dvěma, které jsem si bral s sebou, ale třemi. A už jsem byl sběratel,“ popisuje začátek své vášně dýmkař. V Brně našel podobně zapálené přátele v místním dýmkařském klubu. „Už tehdy tam fungoval. Scházeli jsme se i s nadšenci ze zahraničí, hlavně s Poláky. Byly tehdy v dýmkaření hodně daleko,“ hodnotí vystudovaný učitel.

Už za minulého režimu českoslovenští dýmkaři organizovali také své soutěže. Jejich účastníci kouří na čas. Přitom nevyhrává ten nejrychlejší, ale naopak nejpomalejší. „Je to umění. Dýmka není cigareta. Když potahujete příliš rychle, hoří. Když příliš pomalu, zhasne. Soutěžící většinou vypadávají kvůli zhasnutí,“ přibližuje místopředseda české i slovenské asociace dýmkařských klubů a člen mezinárodního výboru dýmkařských klubů.

Na soutěžích v současnosti vystupuje spíše jako organizátor či rozhodčí. Svými úspěchy v klání se moc chlubit nechce. „Je to už dávno. Můj rekord je hodina a čtyřiačtyřicet minut,“ přibližuje. Většina soutěžících přitom vypadává po tři čtvrtě hodině, vítězové vydrží kolem dvou hodin.

Koníček Stanislavovi otevřel také dveře do světa a vlastně jej dodnes živí. Už řadu let je členem mezinárodní akademie dýmek. Dokumentoval pro ni výrobu fajfek u nás. Dýmkaři na západě a východě totiž tenkrát moc nevěděli, jak vypadá situace na druhé straně železné opony. „Díky tomu jsem získal kontakty, které mi pomohly, když jsem po zrušení státního monopolu na tabákové výrobky začal v roce 1991 podnikat. V Itálii se za mne zaručil tamní otec dýmkařství Alberto Paronelli, když jsem vybíral značkové fajfky pro dovoz. Nemusel jsem díky němu platit předem, ale až po devadesáti dnech,“ vzpomíná na už zesnulého dýmkařského nestora Stanislav.

V jeho koníčku i práci ho od počátku podporuje i jeho rodina. „Nikdy s tím neměli problémy. Ale svoji vášeň jsem dětem nepředal. Mám totiž dcery a vnučky. Dýmkaření se přitom věnují hlavně muži,“ podotýká.

O organizaci dýmkařských klubů a soutěžích se více dočtete na blogu projektu Trafika.

Klíčová slova: dýmka, fajfka, kouření, kluby, dýmkaři

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.