15.11.2020 20:47


Drag dodává lidem sebevědomí, říká Martin Kolář alias Priscilla

Autor: Barbora Šturmová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Třpytky, paruky a make-up. Tak vypadá dnešní drag, který se v posledních letech proslavil hlavně díky americké souteži RuPaul's Drag Race. Umělci a umělkyně, kteří si říkají drag queens či drag kings, předvádějí svá čísla převážně v klubech. Jsou to tanečníci, komici, herci, zpěváci nebo návrháři. Poukazují také například na společenské problémy týkající se zejména LGBTQ+ komunity.

Martin Kolář jako Priscilla. Foto: Archiv Martina Koláře

Praha – Už jako malý se dvaadvacetiletý Martin Kolář zaměřoval na umění. Jeho talent se projevil v kreslení a v tanci. V 17 letech se začal zabývat takzvaným dragem.

Je nějaký rozdíl mezi dragem a travesti?

Je v tom rozdíl. Travesti má mnohem blíž k pojmu transvestitismus, což je samo o sobě definovaná úchylka, kdy má heterosexuální muž potřebu se převlékat do ženského oblečení za účelem sebeukájení. Drag má svou podstatu zakořeněnou někde jinde. Byť je homosexuální komunita často spojována s přemrštěným vyjadřováním sexuality. Pochází původně z anglického slova dressed as girl (oblečený jako dívka, pozn. red.). Tento termín se používal už za Shakespearovského divadla, kdy ženám nebylo umožněno hrát divadlo, tudíž se role žen řešily takzvaným dragem, kdy se mužští herci převlékali za ženy. Ve 30. letech 20. století pak drag představoval umělce, kteří se převlékali za opačné pohlaví. Ale není tam žádný sexuální kontext, jako je tomu v tranvestitismu. Travesti je podle mě nepřesný pojem.

Přesto se u nás používal v souvislosti s vystupováním mužů, kteří se převlékali za ženy a imitovali známé zpěvačky…

Celkově východní a západní pohledy jsou rozlišné. Naše starší travesti holky si už ale v dnešní době budou říkat drag queens. Na východě se jednotlivé holky snažily vypadat jako konkrétní celebrita. Ani tak nešlo o vytváření vlastní osobnosti, jako o dobré napodobení. Udělat si srandu z někoho, kdo už je slavný a ztvárnit jeho karikaturu. Zatímco na západě byly holky spíš vlastní persona. Hlasy slavných zpěvaček si jen propůjčovaly. Šlo o to být reálnou ženou, kdy je ta iluze tak dokonalá, že nikdo není schopný poznat, že by to měl být muž.

Travesti je tedy mladší než drag?

Travesti je mladší, ale u nás se proslavilo dřive, protože neexistoval jiný pojem.

V ballroomech, ve kterých se performeři sdružovali, byli často i transgender lidé. Jak je to s transsexualitou u drag umělkyň?

Tohle je tenká hranice. Samozřejmě podstata je v tom, že někdo je jedno pohlaví a převléká se za to opačné. Tím se ale nevylučuje, že to může vést k tomu, že si člověk uvědomí, že uvnitř je víc tím jiným pohlavím než tím, kterým se narodil. Pak je to ale jiný příběh, pak je to příběh transgender lidí. Ale i když už jsou ty ženy přeoperované, tak stále můžou dělat drag.

Říkal jste, že někteří muži v ballroomech se cítíli více jako žena, ale ne přímo jako žena. Takže drag vlastně nepočítá s klasickým schématem dvou pohlaví?

Drag je v podstatě zdvižený prostředníček genderu. Nastává obrovský zmatek. Performer může vypadat jako krásná ženská, ale je to buď homosexuální, nebo i heterosexuální muž. Také ale může mít třpytivý plnovous a husté třpytivé obočí. Může být převlečený jako napůl muž a napůl žena. Škatulky tu neplatí, protože tohle se nedá zaškatulkovat.

Kdo všechno tedy může být drag queen?

Nezáleží na pohlaví, velikosti, nebo barvě pleti. Má jednu velkou schopnost z člověka vytáhnout sebevědomí. Například drag queens větší velkosti mají velkou úlohu v tom, že díky nim si silnější ženy mohou připadat atraktivnější a získat tím sebevědomí. Ne, že by nebyly atraktivní, ale musí si toho být vědomé. Dokonce existuje spousta slavných a úspěšných queens, které jsou heterosexuální, mají partnerky a dělají to čistě jako obživu, například Disasterina ze show Dragula.

Kdy jste začal s dragem?

Zhruba kolem sedmnácti let, kdy jsem začal sledovat RuPaul´s Drag Race. Já měl od malička rád travesti, bavilo to všechny ženy v naší rodině. Chodili jsme s rodinou na travesti vystoupení, to byla zábava. Možná už v této době přeskočila jiskra. V roce 2015 jsem šel poprvé na Prague Pride jako Alexis, moje první alter ego.

Jak je těžké se dostat na českou scénu?

Považuji se stále za bedroom queen. To jsou queens, které si dělají všechno v pohodlí svého bytečku. Občas zajdou do klubu ukázat svou personu ostatním, aby se začaly začlenovat. Aby se člověk začlenil, musí znát správné lidi. Když je neznáte a ještě jsou potencionálně proti vám, tak je to velmi těžké. Ty holky si hlídají svá místa. Jste pro ně potencionální hrozba. Některé drag queens pořádají baby nights, kdy mají začínající umělkyně možnost se ukázat. Dobře funguje také YouTube nebo Instagram. Se současnou koronavirovou situací je těžší se někam dostat, ale až se to srovná, budu se snažit mezi naše holky dostat, protože mi přijde, že by naše scéna mohla být lepší.

Jaké fígly používáte na to, abyste dokonale napodobil ženské tělo?

Používám vycpávky boků, prsa a korzet. Dnes už existují třeba silikonová prsa, která si nasadíte jako tílko, ale ty stojí klidně i dvacet tisíc. Hodně toho udělá makeup. Kolem roku 2000 se už například popové hvězdy začaly svlékat do plavek, spodního prádla, nebo bodýček. I queens začaly používat tyhle oblečky. U mužů se silnějšími a mužskými proporcemi jsou vycpávky na místě. Kdybych se já jen stáhl korzetem a měl pouze vycpaná prsa, tak je to divné. Ani se tak nesnažím být úplně reálná žena, jako spíš kreslená komiksová žena, kde je poměr prsou a boků tak dokonalý, až je nereálný. I když jsem zblízka obrovský kus ženské, na stagi či videu proporce funguje úplně jinak.

Je Martin Kolář Priscilla, nebo existují Martin a Priscilla jako dvě různé osobnosti?

Jsou to dvě naprosto odlišné osobnosti. Jsem muž a nechci to měnit. Jsem homosexuální muž, ale nejsem žena. V momentě, kdy si nasadím podpadky, na hlavu padne paruka a poslední naušnice, tak je fakt, že jsem někdo jiný. V tu chvíli se může vybít všechno to feminní a ženské, které ve mně je. Priscilla je šílená, střeštěná ženská, která si užívá život a chce být středem pozornosti. Je to super, protože do té doby nějaké deprese byly, ale velká úleva přišla s Priscillou. Ten projev feminity, který ve mně byl, přestože nejsem žena, najednou dostal prostor, a to bylo důležité.

Často chodíváte na společenské akce, jako třeba maturitní plesy přátel, v dragu. Oslovují vás lidé?

Lidé mě oslovují často, víceméně je to ale pointa, proč to dělám. Chci tím zvýšit povědomí o lidech jako jsem já a ukázat i klukům, kteří se cítí jako já, že je to v pořádku. Že existujeme a že můžeme existovat. Mám kolem sebe přátele, kteří mě na ten ples pozvou a nevadí jim, že přijdu v téhle podobě, naopak někteří to i očekávají. Často se mi stává, že přijde partička hetero kluků, kteří mě z hecu pozvou na panáka. Aby ukázali, že oni jsou s tím v pohodě. To jsou takové hezké momenty, kdy si říkám, že to má cenu dělat.

Setkal jste se i s negativními ohlasy?

Samozřejmě, že se to stane. Přijdou, mají nepříjemné narážky typu jsi zrůda, je to úchylné a podobně. Ale s tím musím počítat. Kdybych na ně začal řvát a udělal scénu, tak jim dám to, co chtějí a lidé okolo si řeknou, že jsem hysterka. Ničemu tím nepomůžu, naopak když chytře zavtipkuji, tak se spíš lidé kolem zasmějí. Vím, že ne všichni tohle berou a nejsem hlupák, abych si myslel, že mě všichni musí tolerovat. Nemusí, já je taky nemusím tolerovat, ale musím být připravený na to, že přesně tohle se může stát. Nikdy nedošlo k fyzickému kontaktu, naopak se mi právě stává třeba to, že přijde většinou holka nebo žena, která řekne, že je skvělé, že jsem se ukázal.

Klíčová slova: drag, drag queen, lgbtq+, travesti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Markéta Šormová | 15. 11. 2020, 22:32
Dobře Barbra