30.06.2011 11:49


Dominik Grohmann je žonglující všeuměl

Autor: Jan Daněk | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Výběr z bobulí

Lyžař, basketbalista, rozhodčí, běžec, žonglér, účastník celostátního kola německé olympiády, dvojnásobný účastník ve středoškolské soutěži SOČ (Středoškolská odborná činnost), herec, inscenátor, cestovatel poutník, student filozofické fakulty a FSS, vášnivý čtenář, pracovník a průvodce Mendelova muzea a v budoucnu pasáček ovcí v rámci environmentálních studií. Ne, nejedná se o výčet aktivit a zájmů několika desítek lidí. Všechna tato slova mají jediného jmenovatele – Dominika Grohmanna. Tento dvacetiletý mladík toho za život stihl už tolik, co by nestihli běžní smrtelníci za celý život.

Dominik se narodil 25. října 1990, po rozvodu rodičů se přestěhovala matka Žaneta se synem Dominikem do Rakouska, kde v té době pracoval současný Dominikův nevlastní otec. V Rakousku rodina žila dva roky, Dominik tam chodil rok do mateřské školky a absolvoval první rakouskou třídu. „Protože jsme neměli trvalý pobyt, museli jsme se vrátit,“ vysvětluje Dominik, proč se tehdy rodina vrátila do Česka. Grohmannovi se usadili v Opatovicích na Vyškovsku. Právě ve Vyškově chodil na základní a střední školu, poté zamířil do Brna, kde nyní Grohmann studuje na Masarykově univerzitě.

Dominik a sport

Sport hraje v Grohmannově životě důležitou roli. První sport, kterému se věnoval, bylo sjezdové lyžování. „Naši mě začali učit lyžovat ve čtyřech letech, jsem jim vděčný za to, že mě ke sportu přivedli,“ říká s odstupem vysokoškolák. Po stěhování na Moravu Dominik navštěvoval lyžařský kroužek ve Vyškově.
Vzhledem ke špatným přírodním podmínkám a jiným zájmům však Grohmann lyžování odsunul na druhou kolej. Začal se totiž zajímat o basketbal. Šest let platilo tvrzení Dominik Grohmann – basketbalista. Po šesti letech přišel zlom. „Náš tým byl vcelku průměrný a ať jsem dělal cokoliv, zjistil jsem, že dva nebo tři hráči nevyhrávají,“ dodává trochu sklesle.
Proto v 16 letech začal koketovat s dalším individuálním sportem – atletikou, přesněji řečeno běhy na středních tratích. Brzy si ho všiml jeho pozdější trenér Pavel Horák a Dominik se začal připravovat pod jeho vedením v atletickém oddíle AHA Vyškov. Ambiciózní běžec začal sbírat jeden úspěch za druhým. Atletice věnoval všechen svůj volný čas. „Dominik je strašně ctižádostivý. Vše, co dělá, se snaží dělat na plno, někdy i na úkor svých kamarádů,“ tvrdí o něm jeho dlouholetá kamarádka Sarah Haváčová. I proto třeba dokázal trénovat i osmkrát týdně. K jeho největším úspěchům patří vítězství v běhu na 1 500 metrů na Mistrovství Moravy a Slezska, kde doběhl v čase 4:14,52, což je i jeho osobní rekord. Účastnil se i Mistrovství republiky, kde na stejné trati mezi dorostenci obsadil deváté místo. Bohužel při kvalifikaci na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu se Dominik zranil, diagnóza zněla - chondropatie. Jeho přetěžovaná kolena extrémní nápor nezvládla a Dominik na běhání a sport musel zapomenout. „Bylo to jedno z mých nejhorších období v životě, kolena strašně bolela a nemohl jsem věřit tomu, že s běháním je konec,“ svěřil se Dominik. V současnosti, více než dva roky od problémů ,mu od bolesti pomáhají jen injekce.

Nebyl by to Dominik, kdyby se opět nevrhnul do nového dobrodružství. Jenže do jakého, když se člověk nemůže pořádně pohybovat? Dříve občas žongloval a po návštěvě žonglérského festivalu v Rakousku v lednu 2009 měl jasno. „Vrhnu se na žonglování,“ rozhodl se. Dnes dokáže především s kužely to, co umí málo lidí v Česku. Umí však žonglovat i s míčky a kruhy. Díky svému umění si i částečně dokáže vydělat na živobytí. „Když řeknu, kolik si tím vydělám, bude chtít žonglovat každý,“ dodává se smíchem Dominik, který si hodinovým žonglováním na ulici dokáže vydělat okolo tří stovek. Zároveň ale upozorňuje, že často spolupracuje se svou kamarádkou kytaristkou a kolemjdoucí tak mají hned lepší kulturní zážitek. Jinak také vystupuje při fireshow s vyškovskou skupinou Prometheus. Žonglování ho skutečně očarovalo. „Při workshopech dokážu žonglovat až deset hodin denně, v průměru denně žongluju asi tři hodiny denně, záleží na okolnostech.“

Dominik a škola

Grohmannovy největší úspěchy jsou spojeny na základní škole s německým jazykem. Protože vyrůstal dva roky v Rakousku, měl před svými vrstevníky výhodu. „Nebylo to ale pouze tím. Dominik byl velmi pilný a pečlivě se vždy připravoval,“ upozorňuje jeho bývalá třídní učitelka a němčinářka Zoja Obořilová. Dominik v deváté třídě vyhrál krajské kolo německé olympiády a zároveň tak postoupil do kola celostátního. „Takového úspěchu na naší základní škole nikdo nedosáhl. Dominik byl nesmírně ctižádostivý, s každou zadanou úlohou se dokázal popasovat, nejen v němčině,“ pokračuje Obořilová. V národním kole už Dominik v konkurenci nejlepších němčinářů republiky obsadil příčku na rozhraní první desítky. „Trochu jsem doplatil na svoji lenost,“  sebekriticky říká Dominik s odstupem. Na gymnáziu ve Vyškově byl znám především svými SOČkami. Středoškolské odborné činnosti Dominik absolvoval dvě. Ve třetím ročníku se svým projektem Doping versus drogy obsadil čtvrté místo v celostátním kole. O rok později se svým projektem Vlasy jako indikátor rtuti v těle tolik úspěchů neslavil, ale alespoň ho soutěž utvrdila v tom, že touží studovat na vysoké škole s humanitním zaměřením.

Dominik a volný čas

Mimo veškeré sportovní a školní aktivity Dominik také koketoval s herectvím. Navštěvoval Divadlo Haná ve Vyškově. Dokonce si zahrál i Kalafunu ve Strakonickém dudákovi, ale zjistil, že divadlo nebude pro něho to pravé. „Herci berou věci až příliš na lehkou váhu a mě sezení v hospodě místo zkoušení nebavilo,“ uvádí bývalý herec, který si zahrál i v amatérském snímku Kvetoucí růže. Zkoušel také inscenovat představení. „V rámci literárního semináře jsem ve čtvrtém ročníku na gymnáziu zkusil zinscenovat dílo od Charlese Bukowského. Ohlasy byly rozporuplné. Co taky čekat od dvojnásobného znásilnění a vraždy. Holt taková jsou Bukowského díla,“ říká s úsměvem Dominik.

V posledních letech také Dominikovi učarovalo cestování. „Z knihy od Paula Coelha jsem se dozvěděl o Svatojakubské pouti.“ Pouť vede přes španělské pobřeží do Santiaga de Compostela. Grohmann tuto pouť podnikl po úspěšné maturitě. „Na cestě jsem sám strávil celých třicet dní a ušel jsem okolo 800 kilometrů. Na to nikdy nezapomenu. Během cesty jsem si uvědomil mnoho věcí,“ svěřuje se Dominik. Cestovat by chtěl i v budoucnu. Rád by putoval do Říma. „Ale asi až po ukončení bakalářského studia,“ upozorňuje cestovatel.

Dominik a vysoká škola

V současnosti Dominik má za sebou dva úspěšné semestry na Filozofické fakultě a na Fakultě sociálních studií Masarykovy univezity. Studuje dvojobor enviromentální studia a filozofie. „Filozofie je oproti enviru náročnější, ale když vás baví a naplňuje, tak je to skvělé,“ doplňuje Dominik. Vzhledem ke zkouškovému období věnoval poslední dny studiu, čas neměl ani na své oblíbené žonglování. Čekala ho i nepříjemná souhrnná postupová zkouška z filozofie. „Na běžnou zkoušku se stačí učit dva až tři dny, na postupovku se musíte učit tři týdny. Je to taková malá maturita,“ říká například o této zkoušce Dominikův starší kolega filozof a čerstvý bakalář Martin Frank. Dominik ale všechny zkoušky zvládnul, a tak se může těšit na prázdniny plné žonglování a nových nevšedních zážitků.

Klíčová slova: grohmann, dominik grohmann, žonglér, žonglování, běh, herec, filozofie, enviromentální studia

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.