08.05.2018 14:43


Dokud byla v ústavu pro lidi s postižením, ani ji nenapadlo, že by se mohla osamostatnit

Autor: Jana Hostičková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Pro lidi na vozíku nebo bez domova může být náročné začít chodit do práce nebo navazovat nové vztahy a přátelství. Pro tyto lidi existuje sociální služba, kde se mohou běžné činnosti naučit. Nacvičení těchto schopností jim může pomoci osamostatnit se a začít fungovat ve společnosti. Lidé s hendikepem o této možnosti často neví, a jsou tak závislí na ostatních.  Služba má tajemný název sociální rehabilitace a pro lidi je někdy problém rozluštit, co to vlastně znamená. Andree Zajícové přitom služba pomohla už několikrát.

Nácvik pracovního pohovoru, foto: Jana Hostičková

Brno - Lidé s postižením, bez domova nebo po těžké nemoci se mohou osamostatnit od sociálních služeb a naučit se zvládat většinu věcí sami. Organizace, které lidi učí základním dovednostem, si svoji práci pochvalují, není o ně ale dostatečný zájem. Několik nových dovedností se naučila i Andrea Zajícová, která je na vozíku. Podařilo se jí získat vlastní byt a se svým sociálním pracovníkem se naučila například vařit nebo s ním pravidelně cvičí. 

„Tato služba mi v některých oblastech posiluje sebevědomí. Například cvičení mi pomáhá, abych mohla doma fungovat sama. Můžu si také zkusit nové činnosti, které se mi budou jednou určitě hodit,“ řekla klientka sociální rehabilitace Andrea Zajícová. V sociální rehabilitaci se lidé naučí, jak fungovat v zaměstnání, ve škole nebo doma při běžných činnostech. V učení jim pomáhá sociální pracovník, psycholog nebo pracovní poradce.

Některé organizace zase pomáhají lidem, kteří mají problémy s komunikací nebo pohybem. „Snažíme se dostat lidi, kteří jsou většinou v invalidním důchodu do běžného života. Chceme, aby samostatně zvládli chodit do práce nebo mezi lidi. Pomáháme jim sepsat životopis nebo s nimi zkoušíme přijímací pohovor do zaměstnání,“ řekla sociální pracovnice organizace LOGO Hana Foltýnová. V organizaci spolupracují také s několika firmami, které tyto lidi zaměstnávají.

Pro většinu organizací je tedy stěžejní hledat pro lidi s postižením zaměstnání. „Lidem pomáháme zejména s hledáním práce. Nacvičujeme s nimi komunikaci, jak ovládat telefon či počítač, nebo je učíme samostatnému cestování městskou dopravou,“ uvedla sociální pracovnice organizace AGAPO Zuzana Medňanská. Když lidé s hendikepem samostatně cestují, ušetří tak za doprovod pracovníka, kterého si musí zaplatit.

„Podle mě je sociální rehabilitace neznámá a má složitý název. Pro lidi je těžké pochopit, co všechno nabízí, protože zahrnuje spoustu oblastí, ve kterých se člověk s hendikepem může zlepšovat,“ zmínil sociální pracovník organizace Ligy vozíčkářů Martin Rác. Kvůli složitému názvu a špatnému povědomí ve společnosti nemají lidé s hendikepem o službu moc velký zájem.

„Když jsem byla v ústavu pro postižené, kde za mě všechny činnosti dělali jiní, tak mě ani nenapadlo, jaké mám možnosti. Pracovníkům v ústavu jsem se cítila podřízená. Sociální rehabilitace mě učí přemýšlet a obhájit si svůj názor,“ dodala Zajícová. Dnes žije ve vlastním bytě a všechno si zařizuje sama.

Doba nazkoušení základních činností se u lidí s postižením nebo znevýhodněním liší. „Nacvičení jednotlivých dovedností může trvat půl roku nebo třeba i rok, u každého člověka je to jiné,“ dodala Foltýnová.

Všechny zmíněné a další podobné organizace mohou navštívit lidé od zhruba šestnácti do čtyřiašedesáti let. V Brně jich je asi osmnácti, každá se však zaměřuje na trochu jiné formy nacvičování běžných činností.

Klíčová slova: sociální rehabilitace, hendikep, sociální pracovník, samostatnost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.