13.03.2016 21:37


Dobrý novinář nemusí mít vystudovanou žurnalistiku, řekl na besedě se studenty reportér Filip Horký

Autor: Michaela Rybová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Čtyřiadvacetiletý český novinář a „létající reportér“ internetové televize DVTV Filip Horký se ve středu zúčastnil diskuzního setkání se studenty, které pořádala v prostorách Mendlovy univerzity iniciativa Lidé z praxe. Ve svém vystoupení se věnoval zejména třem tématům, kterými byly teorie a praxe v žurnalistice, sociální sítě jako zdroj informací a televizní versus internetové zpravodajství.

Setkání se studenty na brněnské Mendlově univerzitě zahájil reportér Filip Horký tím, jak se dostal ke své první práci v České televizi. Mnohé studenty svým vyprávěním překvapil. „Do České televize jsem se dostal vlastně přes sociální síť Facebook. Narazil jsem tam na profil Kateřiny Nekolné, v té době moderátorky zpravodajské sportovní relace Branek, bodů, vteřin. Tak jsem jí napsal vzkaz. Ona mi odpověděla, ať se přijdu do Česko televize podívat, jak to tam funguje. Do sportovního týmu jsem se dostal díky zimním Olympijským hrám (v únoru 2010 ve Vancouveru – pozn. aut.), kvůli kterým potřebovali nové lidi. Potom už se mi tam podařilo udržet. Tohle je tedy můj začátek cesty za profesionální novinařinou,“ usmál se Horký. Poté, co získal zkušenosti, odešel do zpravodajské redakce ČT24. Nyní působí jako reportér pro internetovou televizi DVTV.

Novinář Filip Horký na středeční diskuzi (Autor: Michaela Rybová)

Rozdíl v práci pro Českou televizi a pro internetové médium

Jako největší rozdíl mezi prací v České televizi a v internetovém médiu uvádí Horký skutečnost, že na internetu nemá úplně přesně stanovenou dobu, kterou musí svým příspěvkem vyplnit. „Na DVTV jsou rozhovory, které mají sedm minut, čtvrt hodiny nebo klidně i přes dvacet minut, to je v reálném televizním vysílání nepředstavitelné. Musí se dodržovat přesně stanovené časy. Na internetu se pak nestane, že se téma vyčerpá za pět minut a musí se dalších pět takzvaně vařit z vody,“ zhodnotil reportér.

U internetových příspěvků je také zásadních prvních několik vteřin. „Při rozhovoru pro internetové médium je neuvěřitelně důležitá první otázka, když vás nezaujme, rozhovor vypnete. Na internetu jsou lidé mnohem méně tolerantní. Pro novináře je tak velmi těžké položit otázku, která zaujme diváka, ale není bulvární ani útočná, aby se respondent neuzavřel,“ uvedl reportér DVTV.

Novinář a sociální média

Podle Filipa Horkého jsou v dnešní době sociální média pro novináře nepostradatelná. Výhoda sociálních sítí je podle něj v tom, že lidé novináři vlastně sami posílají informace, ke kterým by se jinak neměl šanci dostat. „Je však třeba mít vždy na zřeteli, že se pořád jedná jen o sociální síť, takže musíme informace neustále ověřovat, jde spíše o indícii, že se něco děje a je potřeba se připravit,“ uvedl.

Pro zachytávání informací používá reportér Filip Horký nejčastěji Twitter, konkrétně TweetDeck, kde lze sledovat zvolená klíčová slova. „Já mám konkrétně nastavena například slova Zeman nebo Czech Republic a už to mi pomáhá to obrovské množství informací třídit a zorientovat se. Síla Twitteru spočívá v obrovské rychlosti sdílení informací a tím pádem i aktuálnosti. Když si na Twitteru něco přečtete ve tři čtvrtě na tři, tak na ČTK po třetí hodině a na iDnes okolo čtvrté, máte tedy hodinu náskok, což je v novinařině neskutečná doba. Já na Twitteru pracuji tak, že pokud informaci zachytím až když je starší než dvacet minut, tak ji nepublikuji dál, protože předpokládám, že už ji lidem předal někdo jiný,“ řekl.

Podle Horkého se mění pozice novináře z 'hledače' témat do role ověřovatele nových i kolujících informací. Předpokládá rozvoj oddělení v profesionálních médiích, která budou mít na starost vyhledávat informace a zajímavosti ze sociálních sítí a 'vytahovat' je. Příkladem může být Echo24, kde je část zpráv právě z toho, co se píše na sociálních sítí, kdy redakce informace ověří, rozšíří a zveřejní.

Další výhoda Twitteru tkví podle Horkého v možnosti snadněji kontaktovat někoho z okolí určité události. Jako příklad zmiňoval situaci po teroristickém útoku v Charlie Hebdo, kdy se ČT24 podařilo díky této sociální síti velmi rychle spojit se ženou, která bydlela v městečku Dammartin-en-Goële. Právě v tamější tiskárně se po střelbě schovávali bratři Kouachiovi. Žena tak mohla pro ČT24 popsat z místa aktuální situaci v obci. Dalším případem byla střelba v Uherské Brodě, kdy se přes Twitter šířily zprávy o události takovou rychlostí, že ani policejní mluvčí ještě nedokázal České televizi odpovědět, co se na místě děje.

Diskuze s Filipem Horkým (Autor: Michaela Rybová)

Média by měla přiznat barvu a policie pomáhat novinářům

Podle Filipa Horkého by se mnohdy vyhrocená diskuze okolo nezaujatosti českých médií dala vyřešit tím, že by sama média veřejně přiznala, kam se kloní. „Pokud média veřejně řeknou, my straníme tomuto myšlenkovému proudu a další zase jinému, mohlo by to vyřešit velké dilema. Všichni mají strach přiznat barvu, ale když to řeknou dopředu, bude s tím čtenář nebo divák počítat a všem se uleví."

Horký hodnotil také spolupráci policie a médií. „Do budoucna se podle mě bude muset nastavit gentlemanská dohoda a určitá hranice, aby co nejaktuálnější zpravodajství neohrožovalo práci policie. Vzor vidím u amerických policejních sborů a jejich práce se sociálními sítěmi. Ty se naučily, co lidé chtějí a v momentě střelby jsou hlavním zdrojem informací i oficiální policejní profily na sociálních sítích. Zveřejňují i detaily, čímž poskytnou novinářům materiál. Ti už nemají takovou potřebu nahánět sousedy a dostat se tak k informacím ohrožujícím zásah a vyšetřování. V Česku je chyba, že policie celou dobu mlčí, a pak řekne všechno až na tiskové konferenci. Tohle není cesta do budoucna,“ řekl Horký.

Jak se orientovat v obrovském množství informací

Na otázku, jak se v obrovském množství informací může člověk ještě orientovat, ukázal Horký jako příklad screenshot obrazovky svého mobilu. Zde studenti viděli několik desítek aplikací, přes které je možné si navolit, jaký druh zpráv chcete dostávat. „V dnešní době je nemyslitelné probrat se veškerým textem, ale když budete mít v mobilu například aplikaci AFP, budete velmi dobře informovaní, co se děje ve Francii nebo v bývalých francouzských koloniích. Informace na sebe upozorní, vy ji aktivně nemusíte hledat. CNN nebo Reuters zase upozorní na další regiony. V některých aplikacích si zase nastavíte sledovaná slova, jako například explose a shootings, a pokud správce zadá jakoukoli zprávu s těmito slovy, vám se to zobrazí. Pak ale musíte počítat s tím, že vám mobil bude brnčet pořád,“ dodal s hořkým úsměvem Horký.

Ověřovat by měl dobrý žurnalista také fotky. Jako příklad uvádí Horký případ, kdy díky aplikaci TinEye odhalil, že údajně aktuální fotky z pádu letadla Germanwings, byly publikovány už před několika lety a pocházely z Afriky. Další ze zajímavých aplikací s názvem Banjo umožňuje podle lokality projít všechny fotky, které dali uživatelé například na Instagram nebo Facebook. Každý si pak může sám fotky ověřit. Na server Smashfuse zase může kdokoli zadat jméno a o daném člověku se zobrazí informace nejen ze sociálních sítích, ale i videa například z Youtube.

Myslím, že dobrý novinář nemusí mít vystudovanou žurnalistiku

V diskuzi na konci přednášky se Filip Horký zastavil také u tématu vzdělání. I když začal na podzim loňského roku ve svých třiadvaceti letech studovat vysokou školu (Metropolitní univerzita v Praze obor mezinárodní vztahy a evropská studia – pozn. aut.), je podle něj pro uplatnění v profesionální novinařině mnohem důležitější praxe. „Mnohdy přišli do České televize studenti žurnalistiky, a to, co se oni někdy učí, bylo úplně něco jiného, než co se reálně děje na place. Novinařinu se naučíte především praxí, což obnáší i protrpět vánice při živém vstupu nebo nekonečné stání před sněmovnou. Já jsem začal studovat mezinárodní vztahy, protože chci mít možnost se tímto směrem víc otevřít a jít do hloubky. Vystudovat v Česku novinařinu znamená spíše mít možnost získat kontakty s médii,“ zhodnotil. Začínajícím žurnalistům doporučil najít si co nejdříve kontakty na profesionály a domluvit si stáž v nějakém profesionálním médiu. „Když si stážistu zaučí, s největší pravděpodobností už si ho nechají nebo o něm alespoň budou v budoucnu vědět,“ uzavřel.

Klíčová slova: Filip Horký, reportér, žurnalistika, mobilní aplikace, sociální sítě

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.