19.03.2019 17:44


Dobrá show se pozná podle toho, jestli potom zvracím, říká RedZed

Autor: Sára Davidová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Zdeněk Veselý alias RedZed začal na kytaru pořádně hrát ve čtrnácti letech. Přes covery alternativních skupin a elektronickou hudbu se posunul k undergroundovému hiphopu a rapu. Na koncertní scéně se pohybuje od konce roku 2017, před pár dny skončila tour, na kterou vyrazil společně se Sodomou Gomorou. O tom, proč si vybral jméno RedZed nebo jak probíhá psaní textů k jeho hudbě, se rozpovídal v rozhovoru.

Autor: RedZed

Vystudoval gymnázium v Hustopečích a kromě dobře našlápnuté hudební kariéry se věnuje také studiu oboru Interaktivní média na Masarykově univerzitě. Moje tvorba je nejvíce ovlivněna undergroundovým rapem a hip-hopem, ale baví mě i elektronická a alternativní hudba jako neurofunk nebo dubstep a nu-metal, " říká Zdeněk Veselý. 

Jak vypadaly tvoje hudební začátky?

Hudbě jsem se začal pořádně věnovat asi ve čtrnácti, kdy sem poprvé zkoušel hrát na kytaru. Vymýšlel jsem různý riffy a nahrával si je do telefonu, potom jsem k tomu zahrál sólo a uložil si to. Nějak takhle asi vypadaly úplný počátky. Potom přišlo období, kdy jsem hrál s kapelou covery na grungeový a alternativní skupiny. V té době jsem se toho hudebně naučil asi nejvíc. Po pár letech jsem zase s jinou kapelou začal zkoušet dělat vlastní tvorbu, stylově to bylo hodně do nu-metalu. V té době jsem se zároveň začal věnovat i beatům. Nejdřív to byl spíš dubstep, neurofunk, trap a tak. Po nějaké době i hip-hopový beaty. Na mým prvním Melanchoboy1998 projektu jsou pořád hodně cítit elektronický prvky.

Kde bereš inspiraci pro svoji tvorbu?

Inspiraci beru jak z americkýho hip-hopovýho undergroundu - $B, Pouya, Ramirez. Ghoste, Gizmo, Shakewell…, tak i z nu-metalu, doomu a alternativních skupin. Podstatnou roli hrají taky KoRn, RAGE AGAINST THE MACHINE, BLACK SABBATH nebo SEPULTURA. Refrénama se ale inspiruju i víc popovou hudbou. Rád spojuju trvdší věci s melodickýma.

Takže píšeš nejdřív text, anebo hudbu?

Vždycky začnu nejdřív beatem. Udělám nějakou melodii syntezátorama, nebo ji nahraju na kytaru přes zvukovku, přidám bicí a zkouším, jestli k tomu jde rapovat nebo zpívat. Většinou si v beatu udělám i část na refrén. Potom si to dám do smyčky, pouštím to pořád dokola a píšu text. Hlasy nahrávám takzvaným doublováním. To znamená, že nahraju každou sloku třikrát až čtyřikrát a pustím je pak zároveň.

Jak píšeš texty?

Nejdřív si vymyslím nějakou flow a potom téma. Záleží hodně na beatu, jestli to bude spíš v agresivní náladě, nebo v melancholické.

A proč neděláš žádný věci v češtině?

Rapuju anglicky, protože se mi tak hudebně nejlíp vyjadřuje. V angličtině můžu říkat naturalistický věci, aniž by se nad tím člověk nějak moc pozastavoval a celkově mi to přijde jako víc zvučnej jazyk.

Existuje nějaký konkrétní song, kterým ses proslavil, nebo to byl spíš proces?

Určitě byly tracky, který měly výrazně větší úspěch než ty ostatní, ale myslím, že to šlo spíš postupně. Nejvíc mi ale narostly zhlédnutí po vydáni songů HEAVEN a RAVE IN THE GRAVE.

Na co jsi z celé svojí tvorby nejvíc hrdý?

To je těžký. Z pomalých tracků jsem nejvíc pyšný na track HEROIN. Z těch rapových mám nejradši COUNTING DAYS TILL SUICIDE, kdybych to ale dělal dneska, dal bych tam víc basy. (smích)

Cítíš nějaký konkrétnější vývoj ve svojí hudbě s postupem času?

Tak třeba každý album má podstatně jinou náladu, téma, a vlastně i žánr. Je to možná proto, že mě baví spousta různých stylů a nechci se upnout jen na jeden. Hlavně se postupem času u svých alb snažím vytvořit nějakej svůj vlastní zvuk. Myslím, že to je u producenta hodně důležitá věc.

 

Nejlepší výkon na pódiu podám, když vidím, že to lidi baví

Jak dlouho koncertuješ?

Od podzimu 2017. Poprvé jsem hrál ve Zlíně v Bamboo Klubu, hrály tam i Jarynovy Slzy.

Máš nějaký speciální rituál před koncertem?

Rituál nemám. Spíš se jenom trochu opiju, abych nebyl nervózní. Když mám shows několik dní po sobě, zkouším se i lehce rozezpívat.

Víš, kdo jsou tví fanoušci?

Fanoušci jsou podle Instagramu ze 70 % kluci tak mezi sedmnácti až dvaadvaceti, kteří podle mě nejsou stylově nějak zvlášť zařaditelní. Píšou mi lidi, co mají rádi underground, alternativní hudbu, elektra, hardcory, ale i lidi, co poslouchají rádiovky.

Jaký je tvůj nejoblíbenější pocit, když stojíš na podiu?

Nejvíc mě nabije energií, když vidím, že to ty lidi vážně baví, zpívají texty a reagují i na moje míň známý songy. Podle mě na takových koncertech podám i lepší výkon. A hodně dobrá show se pozná podle toho, že jdu pak zvracet. (smích)

Jak ses dostal k turné se Sodomou?

Marty (Řezník) mi jednou napsal, že se mu líbí moje věci, to byl asi první kontakt. Hráli potom na show, kde byl i můj manažer. Po nějaké době jsme se dohodli, že spolu uděláme tour.

Cruci-fiction skončila před pár dny, jak celou tour hodnotíš?

Z počátku jsem se trochu bál, jak to spojení bude fungovat. Přece jenom máme generačně a stylově trochu rozdílný fanoušky. Nakonec to ale dopadlo skvěle. Jsou to super lidi. Hlavně pokorní, takových už se dnes mezi úspěšnými interprety najde jen málo.

 

Pomocí hudby a textů ze sebe ventiluju negativní emoce, úzkost a vztek

Proč jméno RedZed?

Spojení postav ze dvou oblíbených filmů. RED ze Shawshank Redemption, ZED z Pulp Fiction. Neznamená to, že jsem červenej.

Kdo je tvojí největší podporou?

V hudbě mě odjakživa nejvíc podporoval taťka. Možná kvůli němu hudbu vůbec dělám. Už to ale bude přes rok, co táta zemřel. Bojoval s rakovinou celej život. Jsem mu nesmírně vděčnej za to, co pro mě udělal a co mě naučil. Velkou podporu mám dnes taky od kamarádů a přítelkyně. Skoro vždycky, když chci něco vydat, ptám se nejdřív, jestli se jim to líbí. Takže se dá říct, že mě vlastně ovlivňují i ve tvorbě.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ráno vstanu, najím se, dělám beaty, píšu texty nebo hraju na kytaru. Teď jsem si koupil Playstation, takže hraju i hry. Mám rád taky filmy, ale teď si na to moc nenajdu čas. Večer jdeme s kamarádama na pivko. Občas taky zajdu do školy. (směje se)

A jak vypadá tvůj den, když vystupuješ?

Vystupuju často daleko od domova. Takže velkou část dne strávím ve vlaku nebo autobuse.

Změnilo se něco zásadního od té doby, kdy jsi byl „obyčejnej kluk“?

Myslím si, že ne. Akorát to teď beru víc vážně a jsem z toho občas trochu ve stresu, ale to k tomu asi patří.

Jakou roli ve tvém životě a tvé tvorbě hrají drogy?

Odjakživa to byla party záležitost. Taky způsob, jak se na chvíli zbavit nějakých sociálních fóbií. Ze začátku to vypadalo, že mě svým způsobem nějak posouvají. Hodně rychle se ale ukázalo, že to tak vůbec není. U drog záleží na stavu psychiky člověka, ale časem to každýho dostane. U mě se problémy ukázaly hodně brzo, což je vlastně dobře. Teď už jsem zabrzdil. 

Co pro tebe znamená hudba?

Vyjádření nálady a pocitů pomocí melodií a slov. Jak těch dobrých, tak těch špatných.

Takže skrze ni ventiluješ i svoje problémy nebo naopak třeba věci, ze kterých jsi šťastný?

Ve většině případů ze sebe ventiluju textově spíš negativní stavy. Hlavně úzkosti a vztek, kterej ze sebe v realným životě nedostanu. Nálada mě ovlivňuje taky při tvorbě instrumentálu.

A svěřuješ se v textech s věcmi, o kterých se ti špatně mluví osobně?

Jako člověk jsem celkem tichej a zamlklej, v hudbě ale nemám problém se vyjádřit. Takže ano.

Klíčová slova: RedZed, underground, hudba, interpret

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.