26.03.2019 20:34


Diplomku jsem napsal za tři týdny. Dobrovolnictví mě naučilo nevěnovat čas věcem, ve kterých nevidím smysl

Autor: Hana Tománková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Dva roky pracoval Ondřej Švásta v dobrovolnické organizaci AIESEC, která se zaměřuje na rozvoj mladých lidí. Z pozice nováčka se vypracoval na manažera financí. Jeho prvotní zkušenost s dobrovolnictvím přitom nebyla zcela růžová. „Přišlo mi, že lidé z AIESEC jen chodí na pivo a tváří se, že něco dělají,“ vzpomíná šestadvacetiletý absolvent Ekonomicko-správní fakulty.

Brno – AIESEC je studenty řízená nezisková organizace, která se prostřednictvím různých projektů snaží rozvíjet vůdčí schopnosti (takzvaný leadership) u mladých lidí. Především pořádá dobrovolnické stáže v různých zemích světa. Jako student pracoval Ondřej Švásta dva roky na brněnské pobočce, nyní už jako absolvent shání placenou práci. „Díky AIESEC potom člověk dělá to, co pro něj má skutečně přínos. Nebude pracovat jen pro peníze,“ říká Ondřej Švásta.

Jaké bylo vaše první setkání s AIESEC?

Už v prváku na vysoké jsem měl spolužáky, kteří byli členy. Ale nedokázali mi vysvětlit, co tam vlastně dělají. Takže jsem měl pocit, že nic (směje se). Na konci druháku jsem jel přes AIESEC na zahraniční stáž, která mě jen utvrdila v mém názoru.

Kam jste vyrazil?

Hledal jsem stáž v zemi, která by nebyla moc daleko, protože jsem neměl tolik peněz. Ale člověk z AIESEC, který mi pomáhal s výběrem, mi doporučoval země jako Taiwan. Až později jsem zjistil, že mi nabízel země, se kterými mají dobré zkušenosti a vědí, že to tam funguje. Já si ale vybral stáž v Moldavsku. Říkal jsem si, že jsem snad svéprávný a dokážu si vybrat sám.

Proč jste se rozhodl odjet na dobrovolnickou stáž?

Chtěl jsem získat zahraniční zkušenost, zlepšit si prezentační dovednosti a angličtinu. Taky jsem si chtěl ověřit, jak se o sebe dokážu šest týdnů postarat. Všechny moje cíle se mi splnily. Jediné, co se nesplnilo, byl cíl AIESEC. To znamená něco v Moldavsku zlepšit. Nepřišlo mi, že bychom něco zlepšili. Stáž pomohla hlavně nám.

Co bylo cílem vaší stáže?

Popis projektu byl takový, že budeme cestovat po Moldavsku, napíšeme články o tom, co jsme na cestách viděli, a v posledním týdnu budeme naši zkušenost prezentovat v moldavských školách. Už když jsem to četl, tak jsem se sám sebe ptal, jestli tím něčemu pomůžeme.

Jak to bylo v praxi?

Měli jsme spoustu volného času, což mi vyhovovalo. Opravdu hodně jsme cestovali, byli jsme na různých festivalech, chodili jsme po muzeích a tak dále. S psaním článků to nebylo tak slavné, začali jsme psát asi v polovině projektu. Já napsal dva články a na stránkách AIESEC se objevil jen jeden. A v posledním týdnu jsme měli pouze jednu přednášku ve veřejné knihovně, kde sedmdesát procent návštěvníků tvořili členové AIESEC. Zkrátka to nebylo dobře zorganizované. Proto jsem měl dojem, že lidé z AIESEC toho moc nedělají.

 

DĚTSKÉ HŘIŠTĚ

Kdy jste svůj názor na AIESEC změnil?

V páťáku jsem měl jarní semestr hodně volný. Pracoval jsem pro italskou firmu, měl jsem na starosti účetnictví. Ale to mě přestalo naplňovat, už jsem se neučil nic nového. A na facebooku na mě vyskočil inzerát, že nabírají do AIESEC a že se tam naučím projektový management a nevím co všechno ještě. Především už jsem měl v AIESEC kamarády, které jsem respektoval a kteří mi dokázali vysvětlit, na čem pracují a jak to celé funguje. Takže jsem si podal přihlášku.  

Co bylo náplní vaší práce?

Byl jsem v týmu, kde jsme organizovali projekt pro zahraniční stážisty. Vybírali jsme lidi ze zahraničí, kteří se budou projektu účastnit, dělali jsme s nimi pohovory. Nejvíc nepříjemná práce pro mě byla takzvaná calling party, kdy jsme sháněli české školy, které by se chtěly do projektu zapojit. Telefonovali jsme do škol, představovali jim projekt a nabízeli jsme spolupráci. Já nerad telefonuji i lidem, které znám. Když pak byli stážisté v České republice, měli jsme je kompletně na starost.

Kolik času vám dobrovolnická práce zabrala?

Organizování projektů pro stážisty je časově nejnáročnější činnost, kterou lze v AIESEC dělat. Ale není to až taková katastrofa. Člověk by měl pracovat alespoň deset hodin týdně, já jsem tomu věnoval i dvacet.

Jak jste se dostal na pozici manažera financí?

Nejprve jsem si vyzkoušel organizování projektů z pozice team leadera (vedoucího týmu, pozn. red.). Hlavním cílem AIESEC totiž je, aby dobrovolníci získali zkušenosti s vedením lidí. Měl jsem štěstí, že členové mého týmu byli svědomití, takže i když to byla velká výzva, nakonec jsme to zvládli bez problémů. Až poté jsem se přihlásil na pozici manažera financí. A to byla snad ještě větší výzva.

Proč?

Byl jsem hozený do vody a musel jsem plavat. Zastupoval jsem slečnu, která náhle odešla. Správně jsem měl absolvovat školení, ale ta slečna odešla až po tom, co školení proběhlo. Takže jsem si musel vystačit s dvouhodinovým rychlokurzem a většinu se naučit sám. Hlavní náplní mé práce bylo tvoření rozpočtu pro brněnskou pobočku AIESEC a celkově rovnovážné hospodaření s penězi. Začátky byly hodně těžké. Čtrnáct dní vkuse jsem byl vzhůru až do rána, aby se vše stihlo v termínu.

Jaká byla vaše motivace, když jste neměl nárok na finanční odměnu?

Chtěl jsem se naučit něco nového a praktického, co se mi v životě bude hodit. Teď si sháním práci a na pohovorech cítím, že mi AIESEC hodně pomohl. Nejsem si jistý, jestli bych si tehdy našel placenou pozici, která by mi toho dala tolik. AIESEC je takové dětské hřiště. Pokud člověk udělá chybu, nic hrozného se nestane. Prostě se poučí pro příště. Proto se třeba některé projekty nemusí vždy vydařit.

V té době jste byl v posledním semestru studia. Jak jste dokázal skloubit dobrovolnictví se školou?

Já jsem moc práce do školy neměl. Potřeboval jsem akorát napsat diplomku, a to jsem nakonec zvládl za tři týdny. AIESEC mě naučil, že pokud si to daná věc nezaslouží, nemusí se jí věnovat tolik času. Jelikož nemám v plánu akademickou dráhu, diplomová práce pro mě neměla zásadní hodnotu.

 

STUDENÁ VODA A LEPŠÍ SVĚT

Když jste pak z pozice člena viděl, jak fungují dobrovolnické stáže ve většině případů, mají stáže reálné dopady?

Rozhodně mají. A to nejen na stážisty, ale i na konkrétní problémy v dané zemi. Hlavně je důležité si na začátku stanovit, co od stáže člověk očekává. Pak nemůže být téměř nikdo zklamaný. Určitě doporučuju, aby si lidé vybírali stáže, které jim nabízí lidé z AIESEC. Ti mají přehled, kde projekty fungují dobře. Ale i když se stáže nepovedou, vždycky si z toho člověk může něco vzít.

Jak svoji stáž v Moldavsku hodnotíte zpětně?

Je pravda, že co se týče organizace ze strany AIESEC, tak se moc nepovedla. Ale pro mě měla velkou hodnotu. Už jen to, že člověk vyjede sám do cizí země, je hodnotné. Musí se domluvit, postarat se o sebe, vypořádat se s problémy. Nám například tři týdny vkuse netekla teplá voda. V Moldavsku zkrátka v létě občas vypínají teplou vodu.

AIESEC věří, že když bude rozvíjet mladé lidi, pomůže to vyřešit problémy našeho světa. Dokážete se s tím ztotožnit?  

Když jsem úplně na začátku vyplňoval dotazník, kde byla otázka, zda můžeme sami něco změnit, napsal jsem, že ne. Teď už bych odpověděl, že ano. Ani nedokážu přesně říct proč. Ale během působení v AIESEC se do člověka nenásilnou formou vcucnou informace o světových problémech a o tom, jak můžou jednotlivci přispět k jejich řešení. A člověk si pak nastaví hodnoty, které ovlivní třeba výběr jeho povolání. Já bych například nepracoval ve firmě, která je neekologická a negativně ovlivňuje životní prostředí. Hodně lidí, co z AIESEC odejde, je ochotno pracovat za méně peněz, pokud v práci nalézají hlubší smysl. A už to je přínos pro svět.

Klíčová slova: dobrovolnictví, AIESEC, stáž, práce

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.