04.05.2015 20:07


Díky výstřelkům Partymakers ožívá celá jihomoravská vesnice aneb Pyro není zločin!

Autor: Klára Galová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Každá vesnice má své postavičky, které nezáměrně dotváří tamní kolorit. Jak to ale dopadne, když se skupina mladých lidí rozhodne, že se těmito postavičkami stanou z vlastní vůle a soustavně se pak snaží narušovat stereotyp, který život na vesnici občas přináší? 

Je jich kolem desítky a říkají si Partymakers Kobylí. Za myšlenkou založit toto uskupení není žádná velká poetika. Prý vzešla z dlouhé chvíle na jihomoravsské vesnici, která se objevuje i v názvu. „Vyslyšeli jsme hlas shůry. Byl to prostě boží záměr,” vysvětluje s vážnou tváří vznik skupiny jeden ze zakládajících členů Jiří Knápek. Smysl pro recesi, bizarnosti, černý humor a především pro rozčeření stojatých vod jim není cizí.

Mezi výstřelky této recesistické skupiny, nad kterými občas obyvatelé vinařské vesnice můžou kroutit hlavou, lze řadit například opravdu hlasitou podporu fotbalového týmu TJ Sokol Kobylí, který hraje čtvrtou třídu skupiny C, tedy nejnižší možnou soutěž. „Myšlenka začít chodit na fotbal fandit pořádně vznikla při jednom z domácích zápasů. Přišel s tím jeden z nás, nadhodil to jen tak z legrace. S klukama jsme se toho chytli a vytáhli to krapet do extrému," přibližuje situaci s fanděním jeden z členů Partymakers Kobylí David Kovář. Na venkovní zápasy kupují pyrotechniku za několik set korun, vyrábí také transparenty a vlajky. Táboru fanoušků dokonce prodali i na osmdesát kusů šál s logem fotbalového klubu. Celá situace vygradovala, když se na poslední venkovní zápas podzimní části vypravil autobus plný příznivců kobylského fotbalu. 

Paradoxní moment nastal, když na zápas ve vesnici Diváky dorazilo více kobylských fanoušků než těch domácích. Ti si při pohledu na záplavu červenobílých šál ťukali na čela a sem tam utrousili i nějakou uštěpačnou poznámku. Kobylští si však náladu celou situací zkazit nenechali a doprovodili svůj tým až k vítězství. Nadšení pro věc postupem času strhává i rodiče členů Partymakers, matka jednoho z nich dokonce upletla kukly v týmových barvách.

Další aktivita, o níž by se dalo říci, že je částečně sportovně zaměřena, a která vznikla pod záštitou kobylského recesistického uskupení, byl historicky první ročník turnaje v beerpongu. Jedná se o hru podobnou ping-pongu, zásadní roli zde však hraje pivo. „Návštěvnost sice byla menší, než jsme očekávali, ale dorazilo i přespolní mužstvo, které to dotáhlo až do finále. Tam ale byli pokořeni pořadateli, kteří to měli logicky podplacené. Hlavní záměr – udělat na vesnici trochu čoromoro – jsme splnili. Není tajemstvím, že někteří účastníci nakonec zvraceli,” popisuje průběh akce organizátor Jan Sovadina. Ten se k pořádání tohoto typu akce inspiroval u kamaráda a zapůjčil od něj stoly splňující oficiální beerpongové parametry.

Ne všechny aktivity Partymakers jsou sportovního ražení. Vzhledem k tomu, že obec Kobylí je známá pro vinařství a folklór, nesmějí členové spolku chybět na akcích, jako jsou hody, zarážení hory, plesy a další. Na jedné z nich je soutěživost dovedla k vydražení „koláče”, což je předmět, který stávající stárci předávají svým následovníkům na tradiční štěpánské zábavě. Dva členové se za hlasité podpory přihlížejících předháněli, kdo dá víc. Poté, co jeden z nich „koláč” vydražil asi za dva a půl tisíce korun, a ukojil tak svého soutěživého ducha, uvědomil si, že vlastně neví, co s ním dál. „Koláč″, tedy tyč ozdobená množstvím fáborků a mašlí, nakonec skončil v jeho posteli alespoň jako cenná trofej. Nesmělo chybět ani avízo na sociální síti.

Život v Kobylí je díky koninám z dílny Partymakers plný překvapení. Mezi nejkurióznější zážitky řadí členové pozdně noční zásah hasičského sboru, když se několik lidí, včetně části uskupení, bez vlastního přičinění zaseklo ve vinném sklepě s bezpečnostními dveřmi. A ty ne a ne se otevřít. Zvuk sirény se rozléhal po celém Kobylí a jednotka se několik hodin snažila dveře otevřít. Partymakers se následně k celému excesu přihlásili podobně jako Al-Káida. „Jsme tak trochu teroristická organizace. Na druhou stranu – kde nejsme my, tam to nežije,” uzavírá s úsměvem Knápek.

Je beze sporu, že členové budou mít v budoucnosti spoustu historek, které jejich vnukové jistě ocení. A kdo ví? Třeba se jednou Partymakers zapíšou do dějin Kobylí podobně jako nejznámější tamní rodačka, kronikářka Augusta Šebestová.

Klíčová slova: Kobylí, recese, Partymakers Kobylí, Boží království vaří

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.