30.04.2019 23:59


Děti k nám přichází těžce zanedbané, zavšivené, a nemají základní hygienické návyky, říká zdravotní sestra z kojeneckého ústavu

Autor: Denisa Mazourková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Mnoho kojeneckých ústavů bylo v posledních letech v České republice zrušeno. Některé však stále fungují a zdravotní sestry se v nich starají o děti, které pochází ze špatných životních podmínek. Zdravotní sestra pracující v Krůčku Kyjov na Hodonínsku v rozhovoru popisuje, jaký je život dětí v kojeneckém ústavu.

Krůček Kyjov. Foto: Denisa Mazourková

Kyjov - Kojenecké ústavy postupně zanikají a do popředí se dostává přechodná pěstounská péče. Na to, jak to v takových zařízeních funguje a na mnoho dalších otázek odpověděla zdravotní sestra, která už dlouhé roky pracuje v Krůčku Kyjov na Hodonínsku. Svými odpověďmi čtenářům přibližuje také smutné osudy dětí. Jméno respondentky redakce zná, ale z osobních důvodů neuvádí.

Co je hlavní náplní činnosti kojeneckého ústavu?

Poskytujeme péči dětem, které vyžadují zdravotní a sociální pomoc, novorozencům až po šestileté děti. Většinou jsou týraní, zanedbávaní, v ohrožení nebo ze sociálně slabých rodin. Někdy jsou i postižení mentálně či fyzicky. Jsou zde, protože se o ně rodina nedokáže či nechce postarat.

Takže zařízení slouží výhradně pro děti, nebo i jejich matky?

Azyl nabízíme i matkám, které jsou sociálně slabší. Často se jedná o ženy závislé na alkoholu, drogách, nezletilé či ženy bez domova. Můžou u nás být i ty, které potřebují zaučit v péči o dítě nebo i o sebe samu. Učíme je i hospodařit s penězi, prát, vařit, a mnoho dalších základních činností.

V jakém stavu se k vám děti dostávají?

Děti k nám přichází těžce zanedbané, zavšivené, a nemají základní hygienické návyky. Neumí používat příbory, neznají ani jednu básničku či písničku. Vše se učí až u nás. Po čase u nich vidíme pokroky. Naučí se barvy, malovat, hrubou a jemnou motoriku. Taky se naučí jíst ovoce a zeleninu, někteří ji mají poprvé až u nás.

Kdo rozhoduje o tom, jestli půjde dítě právě k vám?

Nařízení vydává Orgán sociálně-právní ochrany dětí, jehož činností je dlouhodobé monitorování dětí, které by se mohly nacházet v ohrožení. Pokud je to třeba, zkontaktují policii a dítě společně odeberou. Následně ho posílají buď k nám, nebo ho umístí na přechodnou dobu k pěstounům.

Jaký je rozdíl mezi péči vaší a pěstounů na přechodnou dobu?

Pěstouni si k sobě berou hlavně miminka, starší děti pouze výjimečně. Navíc u nich můžou být jen určitou dobu. Po jejím uplynutí musí pokračovat k dalším pěstounům, což může být pro dítě dost stresující. Pěstounská péče je v podstatě 24 hodinový úvazek, kterému se zavazují většinou ženy staršího věku. Ty však tento nápor zvládají těžce, proto jsou v jejich péči jen dočasně.

Je obecně známé, že pěstouni se většinou názorově staví proti kojeneckým ústavům. Jaký na to máte názor vy?

Pěstouni často říkají médiím, že držíme děti v klecích a podobná nařčení. Já si myslím, že bychom se neměli urážet, ale držet pospolu. Měli bychom spolupracovat a navzájem se doplňovat. Mnoho kojeneckých ústavů už bylo zavřeno. Když se však objeví třeba pětičlenná skupina sourozenců, tak nikdo nemyslí na to, že se o ni pěstouni nebudou schopni postarat. Tyto děti automaticky putují rovnou k nám. Pěstouni by tedy měli být rádi, že fungujeme.

Jaké péče se u vás dětem dostává?

Mimo klasickou péči o dítě zajišťujeme také rehabilitační činnost. Pracují u nás i specialistky jako například fyzioterapeutky. Ředitelka našeho centra je zároveň i psycholožka, která provádí vstupní psychologická vyšetření dětí. Tato vyšetření se provádí u dětí i později, hlavně v psychicky náročnějších situacích, jako je třeba nástup do první třídy.

Máte u vás v současnosti i nějaké nemocné děti?

Ano, například jednoho šestiletého chlapečka, který byl v půl roce převezený k nám. Došlo u něj k zástavě dýchání, které bylo zřejmě způsobeno následkem ublížení matkou. Pro nedostatek důkazů ji ale zprostili viny. Záchranářům se ho podařilo rozdýchat, ale už pozdě. Nastalo u něj vigilní kóma. Matka o něj nejeví žádný zájem, nikdy se za ním nezastavila. Chlapeček je na tracheostomii (dýchací přístroj, který pomoci zasunuté trubice do krku, umožňuje průchodnost dýchacích cest, pozn. red) a živený pegem (jde o zavedenou hadičku do žaludku, sondou je ní posílaná tekutá strava, pozn. red), celé dny pouze leží v bdělém kómatu.

Jakou speciální péči vyžaduje?

Každé dvě hodiny ho musíme správně polohovat. Fyzioterpeutka s ním několikrát denně cvičí, aby mu neztuhly klouby. Neustále ho musíme odsávat, protože je zahlěněný a mohl by se udusit. Musí se také udržovat čistota všech vstupů hadiček. Dále ho přebalujeme, koupeme ho a míčkujeme s ním (jde o speciální metodu, kdy se nemocnému kutálí tenisový míček po zádech či hrudníku, uvolňují se tím svaly, pozn. red). Musíme na něho dohlížet 24 hodin denně.

Mohou u vás pomáhat dobrovolníci?

Ano, máme u nás zaregistrované dobrovolnice. Většinou jsou to vyškolené starší ženy. S hlavní sestrou se domluví na dni, který jim vyhovuje. V tento den si dítě vždy vyzvedávají a věnují se mu. Každé dítě má tedy takovou svou tetu.

Jaký je běžný den vás a dětí v kojeneckém ústavu?

Ráno kolem sedmé hodiny děti budíme a následuje ranní úprava. Učíme je samostatně si vyčistit zuby, umýt se, obléct se. V osm hodin je snídaně. Po ní následuje výchovná činnost ve skupinkách. Může to být malování, skládání stavebnic, tancování, různé hry pro rozumový vývoj. Když přeje počasí, jdeme na hřiště. V poledne je oběd, po kterém děti chodí spát. Ve tři hodiny je svačina, po které se jde na vycházku. Někdy chodíme do kina, divadla, nebo třeba do zoo. Kolem šesté hodiny je koupání, v sedm pouštíme dětem pohádku, po které je večeřě. V osm hodin chodí spát.

Chodí někdy rodiče své děti navštěvovat?

Ano, musí projevovat o dítě zájem a občas ho navštívit. Každé dítě má určenou individuální lhůtu, dokdy ho musí rodiče navštívit. Když se do té dané doby zastaví, my si to poznačíme a nic se nemění. Pokud ho ale do určité doby nenavštíví, soud ho odebere a je volně k adopci.

Jak děti tráví svátky? Jsou někteří z nich s rodiči?

Skoro všichni zůstávají i na Štědrý den bez rodičů u nás. Letos šla na Vánoce domů pouze jedna holčička, kterou si vzal k sobě tatínek. My se ale dětem snažíme udělat atmosféru stejnou jakou má doma každý. Pouštíme pohádky, pečeme cukroví a rozdáváme jim pod stromečkem dárky. Na Velikonoce děti pletly pomlázky a malovaly vajíčka. V pondělí kluci mrskali sestřičky a koledovali sladkosti. Pěknou atmosféru se snažíme dětem vytvořit i na narozeniny, kdy dostávají dort, dárečky, a celé oddělení je ozdobeno balónky.

Klíčová slova: kojenecký ústav, Kyjov, děti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.