10.04.2015 10:30


Čokoláda je v Evropském parlamentu povolený doping, říká stážistka

Autor: Karousová Iveta | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Práce v Evropském parlamentu je prý ten nejlepší job na světě. Alespoň si to spousta lidí myslí. Na vlastní kůži si ji zkusila jednadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity Tereza Stašáková. Ve druhém ročníku vyjela na šest týdnů do Evropského parlamentu jako stážistka českého poslance. „Překvapilo mě, kolik lidí se skutečně snaží prosadit něco smysluplného,“ říká. 

Brno – Bez praxe se člověk na trhu práce uplatní jen stěží. Diplomem se ohání kde kdo, znalosti angličtiny jsou spíše podmínkou než výhodou. Spousta mladých lidí proto už při studiu shání stáže a získává pracovní zkušenosti. Řadí se mezi ně i Tereza Stašáková, která se na Fakultě sociálních studií věnuje sociologii a evropským studiím. Měsíc a půl strávila na stáži v Bruselu.

Tereza Stašáková. Foto: Iveta Karousová

Je těžké získat stáž v Evropském parlamentu?

Student si může zažádat o stáž přímo na webových stránkách konkrétního poslance, kterému pošle email se životopisem. Podmínky jsou různé, někdo vyžaduje i motivační dopis. Liší se to poslanec od poslance. Myslím si ale, že se moc lidí nehlásí, protože jsou přesvědčení, že nemají šanci.

Jak vypadaly přípravy na váš odjezd do Bruselu?

S velkým předstihem jsem musela řešit ubytování. V Bruselu se v souvislosti s ním děje hodně podvodů. Často se stává, že stážista pošle peníze předem a když přijede, nikdo nikde. Naštěstí jsem měla od parlamentu kontakt na paní z bruselské městské správy, která nabídky kontrolovala a pomohla mi vybrat tu správnou.

Je v Evropském parlamentu nějaký dress-code?

Na to jsem se raději ptala předem, abych věděla, co si zabalit. Lidé se tam oblékají spíše formálně. Muži chodí většinou v obleku, ženy mají více možností. Nosila jsem černou sukni nebo šaty, sáčka a tak. Džíny se nosí jen v pátek, protože europoslanci ve čtvrtek odjíždějí a asistenti se konečně mohou věnovat své práci. Konec týdne je uvolněnější.

Jaký byl váš první den na stáži?

Hodně dlouhý, nejprve jsem se seznámila s týmem europoslance a poté si prohlédla hlavní budovy

parlamentu. Je to opravdové bludiště. Odpoledne jsem měla schůzku s europoslancem ohledně náplně mé stáže. Zaskočila mě hned první otázka, zda nejsem něčí příbuzná. Příbuzní jsou tam prý z protekce a většinou za nic nestojí. Potěšilo ho, když slyšel, že žádné příbuzné v politice nemám. Perličkou celého dne byla evakuace tři budov parlamentu kvůli podezření, že se v nich nachází bomba. Nakonec našli hned vedle parlamentu auto plné zbraní.

Co bylo vaším hlavním úkolem?

Musela jsem napsat studii na téma, které jsem si sama vybrala a které mi schválil europoslanec, aby bylo v souladu s prací kanceláře. Moje studie se týká možností výstavby energeticky šetrných staveb podle evropské legislativy. Jako součást práce jsem rozesílala dotazníky do českých stavebních firem a mám v plánu zahrnout i názory studentů architektury.

Čemu jste se věnovala, kromě své studie?

Na studii jsem pracovala ve svém volném čase a o zeleném týdnu, kdy poslanci zůstávají ve svých domácích státech. Většinu času jsem pomáhala asistentům poslance. V pondělí jsme čekali na příjezd poslance, od úterý do čtvrtka se konala různá zasedání, výbory a konference. Když poslanec všechny nestíhá, posílá tam své stážisty a asistenty. Podílela jsem se i na organizaci konferencí nebo na zahájení filmového festivalu Echo of Jihlava v Bruselu.

Jak vypadal váš běžný den?

Pracuje se od devíti hodin, stážisté jsou tam v průměru do šesti, ale někteří asistenti odcházeli třeba až v deset večer. Chodila jsem na různá zasedání a zpracovávala z nich zprávy. Pomáhala jsem třeba s vytvářením písemných vyjádření nebo s anglickými překlady.

Je to hodně náročná práce?

Rozhodně je to dost hektické. Jednou za mnou přišel asistent a řekl mi, že by potřeboval rešerši o přijímání uprchlíků v České republice. Sdělil mi to ve tři odpoledne, rešerši chtěl mít na stole druhý den do oběda. Zjišťovala jsem, kolik uprchlíků v Česku žije, z jakých zemí přichází a podobně. V tu chvíli jsem si zjistila, že pravým důvodem, proč Evropská unie sídlí v Bruselu, je belgická čokoláda. Je to tam povolený doping, někteří zaměstnanci spořádají i tabulku denně.

Může Evropský parlament skutečně něco změnit?

To záleží na přístupu každého jednotlivce. Kdo chce, určitě má tu moc ovlivnit, co se kolem děje, pokud to je v zájmu více lidí. To jsem zjistila, když jsem pomáhala s organizací konference o výskytu rakoviny u hasičů. Zhruba šedesát procent hasičů trpí rakovinou kvůli tomu, že při své práci vdechují toxické výpary. Například ve Spojených státech nebo v Kanadě mají zákony, podle kterých má hasič nemocný rakovinou nárok na státní péči, ty nejlepší lékaře a různé benefity. Nahlíží se na to jako na pracovní úraz. Oproti tomu v Evropě nic takového nemáme. V České republice už se projednává změna zákona, tak snad se to povede prosadit i na celoevropské úrovni.

Po své zkušenosti, chtěla byste někdy v budoucnosti pracovat v institucích Evropské unie?

Určitě ne na pozici poslance, to v žádném případě. Ale kdybych dostala nabídku dělat pro Unii, neváhala bych. Člověk tam nabere zkušenosti, získá kontakty a skvělou praxi. Třeba práci v Komisi bych neodmítla. Říká se tomu zlatá klec, protože jakmile se člověk jednou na to místo dostane, už ho má jisté v podstatě napořád.

Klíčová slova: Evropský parlament, Evropská unie, stáž

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.