29.11.2014 14:52


Co všechno způsobí zmizelá peněženka

Autor: Jan Čambora | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Ztráta peněženky změní člověku plány. Začíná mu časově náročné obíhání úřadů, vyřizování nových průkazů a placení pokut, náhradních platebních karet… Navíc, pokud nemá zašité své úspory v matraci, octne se zcela bez peněz. Takže třeba místo toho, aby šel na výstavu betlémů a nafotil na ní pěkné fotky, pak si dal na Svoboďáku svařák a cestou domů si koupil koblížek, sedí hlady doma a píše fejeton.  

Ztratil jsem peněženku. No ztratil… Vím kdy, a kde jsem ji nechal. Ovšem když jsem se pro ni vrátil, už tam nebyla. Lépe by tedy bylo napsat, že zmizela. Při placení v obchodě jsem ji nechal u pokladny a vesele odešel pouze s lahví vína a balíčkem žvýkaček. Samozřejmě jsem si na ni vzpomněl, až když jsem dorazil domů. Běžel jsem zpátky do obchodu, avšak peněženka byla fuč.

Jan Čambora. Foto: Annamária OndrejkováVe chvíli, kdy vám dojde, že jste přišli o něco cenného, můžete začít jako první hledat viníky. Můžete vinit toho nenechavce, který si peněženku jednoduše vzal, vytáhnul z ní všechny peníze a platební kartu, a zbytek pak hodil někam do koše. Ale proč vinit jeho? Za to, že nemá základní morální kvality, protože jej k nim jeho rodiče od dětství nevedli a nenaučili ho, že cizí věci se brát prostě nemají? Není přece jeho chyba, že má převrácené hodnoty dobrého a špatného. Není jeho chyba, že z něj rodiče nevychovali slušného člověka. Jednoduše uviděl příležitost a chopil se jí.

Můžete pak tedy logicky vinit sebe. Nikdo jiný nezbývá. To jsem chtěl taky udělat. Ale zase… K čemu by to bylo? Sebemrskačstvím a naříkáním už svou pozornost nenapravím. Prostě se stalo. Nastalou situaci bylo třeba řešit. Běžel jsem tedy zpátky domů a zablokoval si kartu. Nenechavci sice spílat nemusím, ale vybrat si vědomě účet rozhodně nenechám. Koupil jsem si jízdenky domů (ačkoliv jsem měl v plánu vrátit se tam až na Vánoce), abych mohl v pondělí oběhat úřady a vyřídit si nové doklady. Následuje cesta na policii, kde jsem nechal své číslo pro případ, že by peněženku náhodou někdo vrátil. „A to jste si nevšiml, že odcházíte bez peněženky?“ zeptal se mě se zdviženým obočím strážník. „Všiml, ale chtěl jsem vyzkoušet, jestli jsou v Brně poctiví lidi.“

Policisté nemají rádi sarkasmus...

Co všechno se však díky takové nešťastné události dozvíte! Až do dnešního dopoledne jsem třeba nevěděl, že za náhradní ISIC zaplatíte tři sta padesát korun. To je o stopade víc, než dáte za nový. Nová platební karta pak vyjde na dvě stovky. Se zděšením jsem si taky přečetl, že za předplacenou šalinkartu (jenom náhodou jsem si čtvrtletní jízdenku koupil před pěti dny) vám vydají duplikát pouze tehdy, když ji nahlásíte jako ukradenou. Pokud ji ztratíte, musíte si koupit novou. O tom, když vám šalinkarta spolu s peněženkou zmizí, pak nikde není zmínka. Říká se, že pohřební ústavy vydělávají na neštěstí druhých lidí. No, zjevně nejsou jediné.

V rámci udržení svého psychického zdraví se snažím hledat na všem negativním něco pozitivního. Chvilku mi to trvalo, ale už jsem na to přišel. Těším se, až si budu vybírat novou peněženku. Nějakou pěknou, koženou. Abych ji zase mohl někde nechat a vybrat si pak novou. 

Klíčová slova: peněženka, fejeton, ztráta

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.