09.12.2014 21:03


Čo bolo, to bolo. Terazky sme novinári

Autor: Michal Rapco | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vydávací období redakce je u konce, dnes zveřejňujeme poslední články. Byl to krušný a divoký semestr, některé texty se povedly, jiné méně. Zažili jsme mnoho věcí a někteří i překonávali některé ze svých fóbií. Co se jednotlivým redaktorům povedlo? Na co jsou pyšní? Co nejzajímavějšího zažili? To vše ve společném článku níže. 

Úvodem pro patřičné vyjasnění termínů. Kdo píše na server Munimedia.cz, má zapsaný některý ze žurnalistických praktických předmětů. V případě naší redakce šlo o předmět Stisk. Spolu s námi tvořila i druhá paralelní redakce, ta se však rozloučí až o týden později. Našich šest vydávacích týdnů je u konce. 

Za tu dobu se všichni vystřídali na postech šéfredaktorů a editorů. Měli jsme tak možnost vidět tvorbu článků nejen jako jejich autoři, ale také jako řídící pracovníci, kteří jsou za texty redaktorů zodpovědní a poté supervizorem hodnoceni. Především v začátcích to nebylo lehké, museli jsme se nejen všichni po prázdninách rozepsat, ale také naučti práci s redakčním systémem. Na jaký svůj text jsou členové redakce nejpyšnější? 

Aneta Přadková 

Největší odměnou jsou pro autora textu počty zhlédnutí, komentáře, nebo dokonce jakákoli zpětná vazba od čtenářů. Ať už jsou to reakce pozitivní, či negativní – obojí znamená, že náš příspěvek někoho zaujal. Vyvolal diskuzi, rozporuplné názory, zkrátka nezůstal jen u ledu a v zapomnění. V mém případě takovými texty neoddiskutovatelně byly články pro seriálovou rubriku Studenti, sex a vztahy. Poslední z nich o motivaci mladých žen k nezávaznému sexu dokonce zaujal i redakci blogu portálu iDnes, která ho vybrala do rubriky Zaujalo nás.

Díky práci pro Stisk jsem poznala spoustu zajímavých lidí, názorů a životních příběhů. Být novinářem není jen práce, ale tak trochu i životní styl. Příběhy, události a životy jiných totiž utvářejí i Váš život. Vaším úkolem primárně není formulovat myšlenky své, ale myšlenky cizí. Novinář musí svým způsobem lidem trochu vidět do hlavy. Od člověka, se kterým dělal rozhovor, by se měl dočkat věty typu:  Tak jsem to neřekl, ale přesně takto jsem to myslel. A to je mnohdy náročné. Tuto větu jsem slyšela, když jsem publikovala rozhovor s klavírními improvizátory. Zkrátka novinář musí být bystrý, dravý permanentně ve střehu a disponovat nadstandardní schopností nadchnout. Snad se nám to i nadále bude dařit.

 

 

Veronika Hunyadiová 

To, že máte dokonalú predstavu o podobe vášho článku ešte nič neznamená. Naplánujem si čo napíšem, nafotím a jako to spracujem. Ale na mieste zisťujem, že moja predstava o zaujímavej fotoreportáži zo Slávností remesiel sa nenaplní. V meste sa nič zaujímavé nedeje a fotenie stánkov a pár ľudí, nie je to, čo potrebujem. Ja potrebujem kvalitný žurnalistický materiál hodný vydania.

Po pol hodine zúfalého blúdenia medzi stánkami je to jasné - musím vymyslieť náhradné riešenie. Našťastie ma zachránil doprovodný program slávností, ktorým bola prehliadka historického spodného prádla. Jednoducho ideálny materiál na fotoreportáž. Po hodine fotenia módnej prehliadky a kadejakých sprievodných tancov spokojne odchádzam s vedomím, že nemusím naplánový článok rušiť. Kultúrny zážitok teda predsa len vyústil v zaujímavú reportáž, ktorú si môžete prečítať tu.

 

 

Petra Pichaničová 

 Stať sa na chvíľu súčasťou revízorskej smečky je napínavé i rozporuplné zároveň. Stáť na strane cestujúceho je pre každého z nás dobre známe, poznať príchuť trápneho a kajúcneho pocitu z čierneho previnenia pozná aspoň pár z nás. No zakúsiť pozíciu trestajúceho v dopravnom prostriedku, to je ochutnávka s ktorou sa stretol málokto. Po celodennom love s revízormi môžem konštatovať, že sa nepodával sladký dezert. Naopak trochu trpké predjedlo horšej stránky človeka obyčajného. Pracujúceho, potulujúceho, študujúceho. Z relatívne krátkeho výletu môžem skonštatovať, že plač pri zjednávaní fakt nepomôže a vlastne zjednávanie samotné je hra, ktorú revízori nehrajú. Nie, že by zo zásady. Skôr zo zvyku a skúseností. I pozícia zvedavého novinára mi dala príležitosť zakúsiť ako verne a urputne sa držali pravidiel a hájili svoj revír. Čo viac dodať. Čítajte sami...

 

 

 

 

 

Marek Osouch 

Plno studentů na Stisk nadává, co vše musí dělat, co vše se po nich chce, že musí pořád fotit nebo natáčet video. Asi jsem výjimka, ale já si dvanáct týdnů Stisku užil. Měl jsem týdny úspěšnější, jiné naopak méně. Rozhodně to však byly týdny plné zážitků.

Ve třetím týdnu jsem si naplánoval video z pietního aktu na brněnském ústředním hřbitově k poctě padlých rumunských vojáků při osvobozování v roce 1945. Přijel jsem na hřbitov a nevěděl pořádně kam jít. Prošel jsem velkou část hřbitova, šel po značkách k vojenskému hřbitovu a byl nadšený, když jsem tam konečně došel. O to větší zklamání pro mě bylo, když jsem tam našel jen pomníky vojáků z první světové války a Němců z druhé. Zeptal jsem se proto hned jakéhosi pracovníka, kde tady jsou pohřbeni rumunští vojáci. „Rumuni? Nebudou dole u Rusů? Já su tady chvilu, tak nevím,“ odpověděl. Tak jsem se otočil, vracel se zpět a přemýšlel nad tím, co napíšu do Stisku, když to místo nenajdu. Štěstí mi přálo a zanedlouho jsem spatřil v dálce osoby v zelených uniformách. Ano, byl jsem konečně tam, kde jsem potřeboval. Video jsem natočil, článek k tomu napsal a byl spokojen. Není asi nejlepším článkem, co jsem napsal, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli vůbec bude. Odkaz zde.

 

Zuzana Richtrová

Při psaní pro Stisk mě nejvíce překvapilo, jaké možnosti se novinářům naskytnou, když někdo potřebuje publicitu pro svoji nově započatou činnost, případně i nový výrobek. Dostala jsem se tak například na střechu hotelu International v Brně s kouzelnou vyhlídkou na Špilberk, vypila si skleničku sektu v luxusním salónku a ochutnala několikachodový oběd v hotelové restauraci. Jako dárek jsem si navíc odnesla láhev kvalitní medoviny a další drobnosti. To jen proto, aby se o něco více lidí dozvědělo o instalaci včelínů a následném medobraní, které hotel plánuje.

Ze všech článků jsem asi nejradši pracovala na fejetonu o svatbě mé nejlepší kamarádky. Nejedná se o vrcholové dílo, ale při psaní jsem nemusela neustále kontrolovat mail, jestli už jsem získala to a to vyjádření, nemusela jsem upravovat autorské nebo čekat na neautorské fotografie. Jenom jsem si sedla ke klávesnici a psala jsem, což bylo po všech těch tiskových konferencích a reportážích žurnalisticky velmi osvobozující.

 

 

Monika Rozsypalová

Stisk pro mě představoval jednu velkou neznámou. Na jednu stranu šlo o další z předmětů žurnalistiky, ve kterém jsme si měli zopakovat své poznatky z předešlých kurzů a aplikovat je na výběr různých žánrů a tvorbu článků na webu. Na druhou stranu ve mně vyvolával trochu obavy, nevěděla jsem, co čekat, jak bude kurz koncipovaný a náročný. Většina mých starších spolužáků mě navíc strašila, že to bude těžké. A opravdu, ze začátku pro mě bylo docela obtížné "naskočit do proudu". Nejistá jsem byla taky při vydání každého článku a čekala, jak to dopadne.

To se ale brzy změnilo. Na psaní jsem se soustředila. K článkům jsem dostávala zpětnou vazbu, která mě utvrzovala, že pracuji správně nebo mě sem tam něco přiučila. Hledání témat a i samotná tvorba článků sice občas byla časově náročná, ale bavila mě. Bylo pro mě velmi přínosné přibližovat čtenářům nejen informace o událostech, ale i příběhy lidí, bavit je či informovat o kontroverzních tématech. Stisk mi dodal zkušenosti i jistotu, a jsem ráda, že jsem jej absolvovala a mohla napsat články jako Alba kapel Amaranthe a Bloodbound měla ve Zlíně premiéru; Pohanství není náboženství, ale určitý přístup k životu nebo Školky musí být hlavně škvěle zařízené

 

Petr Večeřa

Dění v anglické Premier League přímo vybízelo k nějakému komentáři, protože takto „zamotanou“ tabulku fanoušci dlouho nepamatují. Pro mě byl tento článek potvrzením toho, že pokud redaktor píše o tom, co je mu blízké, může z toho vzniknout článek, který se bude líbit.

Upřímně doufám, že si chvíli na čtení našli také ti, kterým fotbal nemusí být úplně blízký. Nahlédnutí do velkého světa peněz v moderním fotbale přináší situace, kdy běžný člověk nevychází z údivu. Pokud si fotbalista týdně vydělá přes deset milionů korun – někdo by se měl zamyslet. Na druhou stranu letošní ročník alespoň částečně ukazuje, že peníze nejsou všechno a chytrá rozhodnutí mohou mít cenu zlata.

Čtěte zde.

 

 

 

 

Karolína Vysloužilová

Vybrala jsem tenhle článek: Chtěla jsem využít talentu pro dobrou věc

Ne z důvodu, že by to byla moje nejlepší práce, ale proto, že jsem si rozhovor s Veronikou užila.
K tomu se váže také můj nejlepší zážitek ze semestru Stisku. Veronika je autorkou myšlenky Večerů plných hudby, jež se konají vždy jednou za semestr. Tyto akce jsou spojením dobré věci a hudby - každý koncert je věnován určité nadaci a všechny peníze, které se vyberou, jsou věnovány právě jí. V říjnu jsem se zúčastnila koncertu pro občanské sdružení Debra a hrozně mile mě překvapilo, jak jsou lidé solidární, protože pro lidi trpící nemocí motýlích křídel, věnovali více než třicet tisíc korun. Více takových akcí a hlavně více takových lidí, kteří nejsou zahledění jen do sebe.

 

 

Michal Rapco

Asi nejhorším pro mě bylo dělat po jeden vydávací týden šéfredaktora. Musím se přiznat, že z počátku jsem na redaktory byl poněkud prudší a náročnější, než by třeba bylo potřeba, ale mělo to jasné výsledky. Články se nezpožďovaly a vše vycházelo přibližně včas. 

Ze svých článků jsem nejspokojenější s textem o oslavách 28. října v Brně. Měl jsem zrovna období jakési autorské krize, kdy cokoliv jsem napsal, stálo za starou bačkoru. Až do tohoto textu! Celý ceremoniál uctění svátku, přítomnost významných osobností a poté i rozhovory, které jsem s nimi pořídil, mi dodaly autorskou energii a já zase s potěšením začal psát dál. Stojím si za tím, že jde o jeden z mých nejlepších textů, které jsem pro Stisk a server Munimedia.cz vytvořil. Možná je to ale zkreslené právě oním zvláštním nábojem a vzpomínkou, který se mi poutá k letošnímu výročí vzniku Československa. 

Počíst si můžete zde

 

 

 

 

Veronika Hlavinková

Musím uznat, že všechna vydání pro mne znamenala vnitřní překonávání se. Na druhou stranu mě každý článek něčím obohatil. Seznámil mě s novými lidmi, otevřel neznámé obzory či vrhnul adrenalin do žil. Jedním z těch extrémnějších byla reportáž o dárcovství krve. Několik let jsem se k tomuto činu odhodlávala. Mám strach z jehel a injekcí, nemocničním zařízením se vyhýbám obloukem. Přesto jsem darovat toužila, jen samotnou akci nenápadně odsouvala. Jak problém vyřešit? Deadline je magické slůvko a tak jsem si téma navrhla do redakčního plánu. Už nebylo kam odsouvat. Zhluboka jsem se nadechla a nastavila loketní jamku. Překonala jsem se a stálo to za to. O tom, jak jsem si splnila sen, si můžete přečíst zde

 

 

 

Filip Živný

Jako milovníka fejetonů mě zaráží, jak málo prostoru dostává tento žánr v současných médiích. Proto jsem rád, že na alespoň munimédiích jsem mohl popustit uzdu své vášni a od srdce si zafejetonovat, ačkoli i podmínky Stisku nahrávají spíše příznivcům zpravodajství. Tématem mého publicistického snažení byla čtyřnohá láska a její následky. Článek Pac a pusu aneb co s nechtěnými štěňaty tedy mohu ze své tvorby doporučit jako absolutní špičku jinak celkem nízkého zpravodajského ledovce.

Můj TOP Fejeton naleznete zde

 

 

 

 

 

Denisa Macečková

Jsem neurotik, mám fobii z výšky, jsem nesportovec a nekuřačka. Pro Stisk jsem skočila z třináctimetrového stromu, na který jsem musela vyšplhat po lanovém žebříku. Stala jsem se dobrovolníkem potravinové banky taky proto, abych na poslední chvíli dodala aktualitu. Kouřila jsem svou první cigaretu, když jsem se skrytou kamerou chodila po nádraží a hledala stánek, kde by mi prodali kusovky. Jeden milý pán se nade mnou slitoval a věnoval mi jednu ze své krabičky. I po tomhle všem jsem stále neurotická, mám panickou hrůzu z výšek, sportuju jen příležitostně a nekouřím. Můj nejlepší článek je určitě tento

 

 

 

 

Naše redakce se tímto loučí, dílo je dokonáno. Příští semestr štafetu převezme jiný tým. Snad bude tyto stránky zásobovat podobně zajímavě, jako my. Snad to tak přišlo i vám. 

Stisk a server Munimedia.cz je pro nás předstupněm pro nástup do skutečné praxe v redakcích. V blízké době tak budete moci jména, se kterými jste se zatím mohli setkávat zde, vidět i na stranách deníků a jejich internetových verzí.

Bylo nám potěšením. 

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.