16.11.2020 20:07


Člověku se cestováním změní pohled na svět, říká Brit žijící v Praze o své cestě po Vietnamu

Autor: Vojtěch Štěpán | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Simon Hilton je Brit žijící už dvacet let v České republice. Pobýval též dlouhodobě ve Vietnamu. Během jednoho ze svých pobytů projel Vietnam na kole ze severu na jih.

Simon Hilton, foto: Simon Hilton

Praha – Jak dlouho trvá na kole přejet celý Vietnam napříč? Jací lidé tuto cestu podnikají? A jak vypadá typický den na kole? O svém pobytu ve Vietnamu mluvil Simon Hilton, Brit žijící v Praze.

Zažil jste na své cestě na kole po Vietnamu něco, co by se dalo popsat jako kulturní šok?

Ve Vietnamu jsem nebyl poprvé, byl jsem tam předtím už dvakrát. Co bylo tentokrát jiné, bylo počasí, přijel jsem uprostřed léta. Bylo příšerné vedro, vlhkost asi devadesát procent. Co se týče kulturního šoku, o jiné kultury se zajímám, tudíž bych to nepopsal jako šok.

V čem byste řekl, že se vietnamská mentalita liší od západní, evropské mentality?

Myslím, že stejně jako v každé jiné kultuře, jsou mladí lidé více otevření. Lidé v mém věku, tedy okolo padesáti, jsou o trochu více uzavření. Ale jakmile místní poznáš více, otevřou se ti. Jednou jsem byl v baru v Hanoji a vietnamský pán, co seděl vedle mě, se mě zeptal, zda mluvím vietnamsky. Říkám, že vietnamsky neumím. Nakonec se ale ukázalo, že on umí česky. Nemluvil sice moc dobře a moje čeština je taky celkem slabá, ale trochu si popovídat jsme zvládli.

Pobýval jste ve velkých městech jako Hanoj, ale byl jste i na vietnamském venkově. Jaký je ve Vietnamu rozdíl mezi městem a vesnicí?

Rozdíl tam je. Ve větších městech jako Hanoj nebo Ho Či Minovo Město jsou lidé více westernizovaní, vietnamská kultura se tam mísí s jinými vlivy. Lidé tam mají více „globální“ mentalitu. Lidé na venkově naopak cizince příliš nepotkávají. Nejsou tolik ovlivněni západním světem. Ale ani na venkově jsem nikdy neměl žádný problém. Rozdíl je ale například i mezi severem a jihem Vietnamu. Na jihu jsou města o trochu modernější.

Užil jste si tedy více čas, který jste strávil na venkově, nebo čas strávený ve městech?

Většinu svého času ve Vietnamu jsem strávil v menším městě, které se jmenuje Hue. V Hue je krásné historické centrum, ale je tam i moderní část. Všude se dá dostat na skútru. Je tam hodně kaváren. Mladí lidé tam tak nepijí tolik piva jako v Čechách, ale chodí spíše do kaváren.

Během svého pobytu ve Vietnamu jste podnikl i jeden dost dlouhý výlet. Projel jste na kole Vietnam ze severu na jih. Jaké to bylo?

Bylo to lehce pod dva tisíce kilometrů mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem. Trvalo mi to dva týdny. Ujel jsem tak něco přes sto kilometrů denně. Bylo to fyzicky náročné, ale po dvou třech dnech si člověk zvykne. Největší problém bylo vedro, vstával jsem proto dost brzo ráno, abych stihl ujet co nejvíc, než se teplota zvedne.

Jak tedy vypadal váš typický den na kole?

Měl jsem mapu, kde jsem si vždy našel cíl pro určitý den, zhruba v tom okruhu sta kilometrů. Například první den jsem jel z Hanoje do Ninh Binhu. Do cíle jsem se dostal odpoledne, tři až čtyři hodiny jsem si pak prohlížel město. Druhý den jsem vstal v šest ráno a zas se vydal na cestu.

Čelil jste na své cestě nějakým problémům?

Ani ne. Před tím, než jsem vyrazil, jsem se ujistil, že je mé kolo v perfektním stavu. Sice jsem párkrát píchl, ale to nebyl problém. Měl jsem sebou i záložní řetěz. Musel jsem si poradit sám, protože ve Vietnamu už příliš opraven kol není. Vietnamci dříve hodně jezdili na kolech, teď většina jezdí spíše na skútrech. Potkal jsem i hodně Evropanů, kteří přiletěli do Vietnamu, koupili si skútr a cestovali na něm. Cyklistů jsem potkal jen pár.

Jací byli ti cyklisté, co jste potkal?

Lidi, kteří projížděli Vietnam ze severu na jih, jsem potkal pouze dvakrát. Ale když jsem pak později pobýval v Kambodži, potkal jsem i člověka, který takto na kole jezdil už sedm let. Říkal, že nedodělal vysokou školu a tak se vydal na cestu. A už na ní je sedm let. Ve Vietnamu jsem pak potkal třeba pár, který jel na kole z Bavorska až do Vietnamu. Nebo další pár, Angličan a paní z Nového Zélandu, kteří v momentě, kdy jsem je potkal v Laosu, plánovali odtamtud jet na kole do Anglie. Cesta jim měla zabrat dva roky. Ale takové lidi jsem potkal v i Čechách, například na Labské cyklostezce v okolí Mělníka jsem potkal pána, co se chystal na cyklovýlet po Turecku. Na stejném místě jsem potkal i jednoho Nizozemce, který plánoval na kole projet Irán.

Co byl váš nejintenzivnější zážitek z Vietnamu?

Jednou, když jsem jel na kole, mě sledoval nějaký pán na motorce. Najednou jsem si všiml, že se mi z kola snaží strhnout tašku, ve které jsem měl všechny své věci. Prudce jsem zabrzdil a překazil mu to tak. Ale stejně mě pak ještě několik kilometrů sledoval. To mě trochu znepokojilo, protože to bylo zrovna v dost odlehlé venkovské oblasti. Naštěstí to nakonec vzdal. To bylo docela intenzivní.

Měl jste někdy problémy s ubytováním?

Neměl. Ubytování je levné a dá se sehnat i na dost zapadlých místech. Občas to bylo zajímavé. Jednou jsem sehnal ubytování v motelu poblíž dálnice. Byl to obrovský komunistický hotel. Všude okolo něj byla rýžová pole. A ve chvíli, kdy jsem se tam večer ubytovával, byl kompletně prázdný. Nebyli tam žádní jiní hosté. Šel jsem spát, ale ve dvě hodiny ráno mě vzbudil příšerný hluk. To do hotelu dorazili další hosté.

Je tedy Vietnam hodně turistický?

Záleží. Byl jsem třeba na severu v horách v Sapě. Byla tam spousta lidí z okolních vesnic. Všichni byli oblečení do tradičních oděvů. A všichni se mi pokoušeli něco prodat. Bylo to příšerně turistické a moc se mi to nelíbilo. Ale zapovídal jsem se tam s jednou paní, zhruba v mém věku, která se mi naštěstí nepokoušela nic prodat. Říkala, že se zrovna chystá jet domů autobusem. Její vesnici jsem měl na cestě, tak jsem jí nabídl, že jí svezu skútrem. Bylo to asi pětadvacet kilometrů. Když jsme dojeli do vesnice, všude okolo byla rýžová pole a kopce pokryté mlhou. Pozvala mě domů, kde jsem potkal celou její rodinu. Bylo to moc hezké.

Co myslíte, že vám dal pobyt ve Vietnamu?

Myslím, že když cestujete, vždy si vezmete něco z kultury země, kterou jste navštívili. Když jsem opustil Anglii a bydlel v zahraničí, něco jsem získal, ale zároveň něco nechal za sebou. Člověku se cestováním změní pohled na svět. Více se otevře. Možná se stane trochu liberálnějším. Člověk zjistí, že lidé se vlastně zas tak neliší. Někteří lidé, které jsem potkal ve Vietnamu, mi jsou určitým způsobem bližší či podobnější po emocionální stránce než ostatní lidé z Anglie. A jediný způsob, jak tohle zjistit, je skrze cestování. Svým způsobem jsou pak tyto cesty nejlepším vzděláním.

Klíčová slova: Vietnam, kolo, cestování, Simon Hilton

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář