15.03.2019 23:58


Člověk může při závodě dostat i ránu, říká dálková plavkyně Alena Benešová

Autor: Simona Chlupová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Alena Benešová je v současnosti nejlepší dálkovou plavkyní v České republice. Svou úspěšnou loňskou sezónu korunovala šestým místem na mistrovství Evropy v Glasgow. Momentálně studuje prvním rokem trenérství na Masarykově univerzitě a nadále se věnuje v České republice nepříliš známému odvětví plavání.

Dálková plavkyně Alena Benešová

Brno – Alena Benešová je česká reprezentantka v dálkovém plavání. Specializuje se na tratě o délce pět a deset kilometrů. Na první zmíněné trati se jí v loňském roce povedl doposud její největší úspěch, kterým bylo šesté místo na mistrovství Evropy v Glasgow.

Co pro vás znamená sport?

Pro mě momentálně znamená sport všechno. Nežiju ničím jiným. Můj sen je dostat se na olympiádu. K plavání mě vedla mamka, protože také dříve plavala. Usoudila tedy, že mě dá na gymnastiku, plavání. Chvíli jsem pak dělala i triatlon, když mě plavání tolik nebavilo. Také jsem chodila na atletiku, ale neustále se vracela k plavání. Nakonec jsem se vrátila úplně a odskočila ještě k dálkovému plavání.

Kdy jste přešla k dálkovému plavání?

V mém úplně prvním klubu jsme vždy museli plavat pět kilometrů na dálkovém mistrovství České republiky v bazénu. Asi před osmi lety byla zavedena podmínka, že každý musí startovat i v nějakém závodě na volné vodě a mě závodit na volné vodě vždycky šlo. Poté jsem v roce 2015 jen těsně nesplnila limit na juniorské mistrovství Evropy. Proto jsem ještě ten rok absolvovala další kvalifikační závod a tam jsem plavala o hodně rychleji. Nejen, že jsem splnila limit na zmiňované mistrovství, ale i na mistrovství světa dospělých. Na základě toho mě hodně lidí přesvědčilo, ať zkusím i desetikilometrovou trať, která se plavala v Boleveckém rybníku a tam jsem vyhrála.  V současné době se mi v dálkovém plavání více daří a zlepšuji se na rozdíl od bazénového plavání, kde stále stojím na stejných časech. Chtěla bych se v něm zlepšovat více než pouze o setinky. V dálkovém plavání naopak není ten čas až tak důležitý, ale jde především o umístění.

Liší se tréninková příprava mezi bazénovým a dálkovým plaváním?

Tím, že jsem od malička plavala tratě osm set a patnáct set metrů kraul, tak se pro mě náplň tréninků až tolik nezměnila. Velký rozdíl dělá trenér. Já už mám třetího a musím říct, že muž jako trenér pro ženu je mnohem lepší. Má větší pochopení. Ženy jsou přísné. Nevím, čím to je, ale mně to vyhovuje. Asi dám více na chlapa než na ženskou. Umí mě více ovlivnit.

Takže si myslíte, že pro ženu je lepší mít trenéra než trenérku.

Samozřejmě záleží na každém, ale myslím si, že ano. Umí svou svěřenkyni donutit k lepšímu výkonu. Muži se naopak spíše nechají peskovat od ženy.

Jak vypadá váš tréninkový den?

Každý den vstávám v pět hodin a v šest skáču do vody. Trénink mám dvě hodiny. Pak mám přes den školu a od dvou nebo od tří máme opět dvouhodinový trénink. Někdy pak trénujeme i v sobotu ráno. Většinou za trénink uplavu přes šest, někdy i přes sedm kilometrů. Je pro mě optimální, když uplavu alespoň dvě stě kilometrů za měsíc.

Vy teď studujete prvním rokem trenérství na Masarykově univerzitě. Jak se dá zvládnout dělat sport na vrcholové úrovni a k tomu ještě studovat denní formou?

Těžko. Byl to šok pro mě i mé tělo. Největší problém jsem měla s tím, jak všechno pospojovat dohromady. První semestr byl hodně rozlítaný. Bylo těžké zvládnout propojit sporty, které se učíme na škole, s mými tréninky v plavání. V tomto semestru jsem se snažila uspořádat předměty tak, aby mi více navazovaly a nejezdila jsem po celém Brně. Tím se vše zlepšilo a mám více odpočinku.

„Důležité je neztratit ve vodě orientaci.“

V čem je specifické závodění na volné vodě?

Je to úplně jiné než v bazénu. Největší rozdíl je v tom, že nikdo nemá svou dráhu. Plave se dohromady v balíku, podobně jako na kole. Člověk tudíž může dostat i ránu. Nesmí to ovšem být moc vidět, protože rozhodčí při závodě rozdávají žluté nebo červené karty. Další rozdíl je, že se člověk může za někým popovézt a ani nemusí makat. Zároveň však může balík ztratit a už ho nedoplave. Důležité je neztratit ve vodě orientaci. Musím zvedat hlavu a kontrolovat, kde jsem. Také je potřeba sledovat, jestli někdo neujíždí a balík se netrhá. Ze začátku mi to vůbec nešlo. Vždy jsem chvíli nezvedla hlavu a najednou byly holky pryč a plavala přede mnou třeba jen jedna. Vzhledem k tomu, že závodím především na mezinárodních akcích, tak je pro mě těžké natrénovat v Česku na podmínky, které při nich panují. Nemám totiž tady příliš velkou konkurenci.

Zvykla jste si na rány?

Já jsem asi takový člověk, že je umím i přijmout. Avšak vyhnout se jim jde těžko. Buď mám monokl nebo modřiny po těle, především na žebrech. Občas mám i rozřízlý ret. Rozhodčí nevidí všechno, především když jsou vlny.

Dálkové plavání je tedy jeden velký boj.

Ano, úplně. Hlavně ženský se rády masakrují, kopou se a škrábou. Jsou více agresivní než kluci. U nich mi přijde, že se tolik nemlátí. Kluci plavou osm kilometrů v klidu, pak to někdo nakopne a ujede jim, ale holky se většinou mlátí po celou dobu závodu.

Klíčová slova: sport, dálkové plavání, plavání, Alena Benešová

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář