28.04.2015 10:16


Člověk je bytost tvořivá a jeho iluze je třeba chránit

Autor: Křivánková Andrea | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Jako malé dítě si každý přál stát se slavným, dělat něco významného, aby se stal uznávanou osobností. Některé jejich idea v budoucnosti přešla, jiné ještě více pohltila. Většina lidí si však minimálně v mládí prošla svým tvůrčím obdobím, kdy zkoušela dělat něco, čím by se zapsala do historie. V takto vybrané branži se však uplatní ani ne procento všech snílků. Je tedy otázkou, proč se tolik mladých lidí vůbec snaží být kreativní.

Mou odpovědí je jednoduše, že mě to baví. Odpověď ostatních bude pravděpodobně povětšinou úplně stejná, ale já k větě přidávám ještě další podstatnou část, a to dokud je čas. Se stárnutím totiž přichází ztráta iluzí o světě, společnosti a praktickém využití lidským umů. Člověk má čím dál více povinností, což ho vede k tomu, že se vlastním zájmům věnuje stále méně.Andrea Křivánková. Foto: Veronika Kovářová

Cíl umění, pod které zahrnu jak poezii, hudební tvorbu, malbu, tak graffiti a tagování nebo třeba i sport, se za lidskou éru probíral i změnil už nesčetněkrát. Jednou to bylo umění pro umění, jindy umění užité. Těžko hodnotit, co je správné. Podle mě od každého šprochu pravdy trochu. Někdo například tvoří, aby se dostal z problémů, jako básníci, pro které je kontroverzní minulost a zážitky téměř povinností. Ti se liší pouze v tom, jestli píšou pro sebe do šuplíku, nebo pro lidi do sbírek. V jejich případě může být motivací k tvorbě nezájem, pocity nedokonalosti, ale i snaha pomoci svému okolí a touha po slávě, moci a uznání. Každý člověk miluje uznání. Mým cílem v umění je předat radost lidem, protože mám ráda jiskry štěstí v jejich očích. Asi je to sobecké, dělat radost ostatním jen proto, že to dělá radost mě, ale aspoň je to neškodné. To je můj hlavní cíl. A taky si tím i sem tam přivydělat. Nebo třeba i trochu víc, až mě lidé budou znát pod smyšleným jménem.

Jsem ve fázi, kdy si mozek uvědomuje, že sláva je nespolehlivá, nejistá, minimálně na devadesát devět procent nepravděpodobná a člověk ji v podstatě nechce, protože má rád svůj klid. Ale zároveň ve mně pořád zůstává příjemná myšlenka, že by se jednou, někdy v budoucnu, mohlo něco takového stát. Změním svět, způsobím revoluci, bude se o mě psát v knížkách. Jednoduše budu užitečná svému okolí.

Upřímně doufám, že mě a ani nikoho jiného tato iluze nepřejde. I když by se dala nazvat hloupou. Kam by se člověk dostal, kdyby přestal snít? Mnoho stránek života by ztratilo svůj smysl a z lidí by se stali roboti s každodenní rutinou od narození po smrt. Člověk by měl podporovat svou tvořivou stránku a nenechat se zahltit povinnostmi. Je kreativní a zvědavou bytostí. Má v sobě tolik potenciálu a neobjevených tajemství, která by neměl ztratit. Ani kvůli sobě, ani kvůli svému okolí.

Klíčová slova: člověk, tvorba, iluze, povinnosti, snění

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.