18.11.2016 18:41


Čína je pro Evropana úplně jiný svět, říká student robotiky

Autor: Matěj Maděra | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Vít Adamík studuje robotiku na Vysoké škole báňské v Ostravě. V minulém roce dostal nabídku studovat půl roku na čínské univerzitě Shenyang Aerospace University ve městě Shenyang, které se nachází v severovýchodní provincii Liaoning. Studium v zahraničí v tak vzdálené zemi, jako je Čína, bylo podle něj zajímavou zkušeností, ale není pro každého.

Vít AdamíkVzpomenete si na první okamžiky po příjezdu do Číny?

Ve dvě hodiny v noci jsme přijeli na koleje a neměli jsme dostatek peněz na zaplacení ubytovacího poplatku, a tak nám zadrželi pasy, než to zaplatíme. Ráno jsme je ale potřebovali ke všem formalitám, ale naštěstí nám pomohl jeden student z Afriky, který uměl čínsky. Pomohl nám založit si čínské telefonní číslo a účet v bance. Bez něj bychom byli ztraceni. Ale nakonec jsme tím úvodním zmatkem nějak propluli.

To zní dobrodružně. Probíhala v podobném duchu i cesta do Asie?

Jelikož nám letenky platila škola, neřešili jsme cestu, a tak jsme letěli z Vídně do Paříže a pak přímo do Šanghaje a odtud dále na sever. Cesta byla příjemná, ale zdlouhavá, strávili jsme na ní přes 25 hodin.  Pro mě, který jsem letěl poprvé, bylo největším zážitkem přistání v Šanghaji. Letěli jsme Airbusem A380 (největší dopravní letadlo na světě, pozn. red.), který byl vybaven kamerami, díky kterým jsme mohli sledovat let. Při přistávání byla silná bouřka a dle pohledu z kamery jsme přistávali pod úhlem přibližně 15 stupňů od osy přistávací dráhy. V tu chvíli jsem se modlil „ostošest“ a vkládal pilotům plnou důvěru, protože to letadlo je přeci jenom gigant a určitě se s ním těžce manévruje. Přistání dopadlo úspěšně a tak jsme mohli vesele pokračovat až do Shenyangu.

Do Číny jste letěl ještě s dalším Čechem. Studovalo na univerzitě v Shenyangu více lidí ze zahraničí?

Ano, z Česka jsme letěli dva, což bylo v takové zemi velikou výhodou. Čína podporuje zahraniční studenty, především z Afriky, ale také z Indie, Bangladéše, Pákistánu a podobných destinací. Takže mezi dvaceti tisíci místními studenty bylo asi tisíc zahraničních. Z toho počtu bylo asi deset Evropanů a více než sedmdesát procent Afričanů, takže jsme byli taková rarita.

Zmínil jste problémy s ubytováním v prvních dnech. Jak bydlení na čínských kolejích vypadalo?

Bydlení je kapitola sama o sobě. Byl to velice silný zážitek, podmínky nebyly až tak hrozné, ale nebyl to ani žádný přehnaný komfort. V pokoji, kde jsme bydleli dva, bylo běžně ubytováno až šest studentů. Asi největší potíž byly společné toalety a sprchy, které byly na patře pouze jedny a využívalo je až padesát lidí. Někdy nám doslova nedali spát afričtí studenti, kteří byli často hluční až do noci. Dalším nezvykem bylo zamykání kolejí po desáté hodině a jejich otevření až o šesté hodině ranní. Čínský hlídač byl nekompromisní a nedalo se s ním vůbec domluvit ani anglicky, ani čínsky.

Když mluvíte o čínštině, zajímalo by mě, jak moc jste se ji za tu dobu naučil?

Abych řekl pravdu, tak jsem nějaké větší učení vzdal po čtrnácti dnech pobytu. Jednak mi kurzy nevycházely do rozvrhu a taky mi postupně docházela trpělivost s výslovností. Přece jenom čtyři různé způsoby, jak říct jednu slabiku, je fakt silné kafe. Hlavní vyučovací jazyk byl stejně angličtina, a tak jsem se na to díval pragmaticky. Čínštinu nebudu v životě potřebovat, takže jsem se prostě naučil úplné základy a jinak jsem měl kolem sebe vždy někoho, kdo čínsky a anglicky uměl.

Lišilo se nějak studium od toho našeho?

Ano. Studenti na univerzitě mají mnohem přísnější režim, než je u nás. Semestr je delší, a to chodí do školy i v sobotu. Aktivně chodí do studoven, protože učení je hodně a musí se také účastnit společných akcí, jako je například sportovní den. Na zkoušku mají jeden pokus, a pokud se nedostaví, musí opakovat celý předmět. Jinak prostory univerzity byly moc pěkné.

Jak vypadlo okolí univerzity a město? Je Čína opravdu tak znečištěná průmyslem?

Je pravda, že ekologie a dopady průmyslu na životní prostředí se tam příliš neřeší. Svědčí o tom třeba fakt, že jen kolem kampusu byly postavené tři tepelné elektrárny. V samotném městě jsou různě rozmístěny teplárny a někdy jsou komíny níž než vedlejší budovy. Takže smog a taková ta „městská šeď“ byly všudypřítomné.

Jelikož jste byl právě v Číně, nedá mi to, abych se nezeptal na vládu komunistické strany a její dopad na studenty a občany.

Politika je všeobecně tabu, pokud se v ní neangažujete. Ptal jsem se čínských kamarádů, jak by se mohli dostat do politiky a měnit věci v okolí, ale je to hodně složitý a zdlouhavý proces. Podmínkou je mít úspěšnou kariéru a být movitý, ale takového postavení se člověk dočká až v pozdějším věku. 

Čínští studenti měli povinnou vojenskou službu během prvního ročníku, takže například museli občas pochodovat uličkami kampusu. Jinak ta vláda komunistů není z vnějšku až tak cítit. Jediné velké omezení, které jsem pocítil, byl internet. Po nahrávání a stahování většího objemu dat na internet, nám připojení stopli a museli jsme složitě zařizovat, abychom se mohli znovu připojit. Bez různých chytrých programů bychom se také nepřipojili na Facebook, Google účet, nebo třeba YouTube. Viděl jsem také mnoho zbytečných pozic, například kontroloři kontrolorů.

Jste katolík. Bylo těžké v Číně praktikovat víru?

Bylo to trochu složitější, ale snažil jsem se chodit do kostela alespoň v neděli. V Shenyangu je na osm milionů lidí jediný oficiální katolický kostel. Pro studenty tam úřady povolily sloužit mši v anglickém jazyce. Samozřejmě probíhají také tajná setkání v domácnostech, funguje podzemní církev, ale je to obrovské riziko, podobně jako u nás za minulého režimu. Oficiální církev podléhá v zemi obrovským regulacím a dohledu a podzemní církev je ze strany státu pronásledována.

Pojďme k veselejšímu tématu.  Jak vám chutnala čínská kuchyně?

Čínská kuchyně je vynikající. Hodně ostrá, různorodá, žádné pečivo a spousta zeleniny s omáčkami. Příprava jídla a styl stolování je naprosto jiný. Jí se doslova páté přes deváté, na stůl jsou pokrmy servírovány v mističkách a „všechno patří všem“. Velmi tradiční je stolování s pánvičkou uprostřed stolu, kde se všechno donesené jídlo smaží.

Je nějaký český zvyk, se kterým jste narazil?

Ano, připíjení. V lepší společnosti vyzívá k přípitku a ke každému dalšímu připití hostitel. Není to jak u nás, že je jeden přípitek a pak si každý pije, jak chce. Nemohl jsem si na to zvyknout.

A který jejich zvyk vás nejvíce udivil?

Tak například dojídání jídla. Když jsem měl nějaké zvlášť chutné jídlo, které jsem chtěl dojíst a nevyhodit ho, tak jsem si jej zabalil do malé krabičky. Číňané to nedělají a nechávají zbytky, které se vyhodí.

Jaké největší rozdíly vidíte mezi námi a Číňany?

Číňané jsou více pokorní, disciplinovaní a pracovití. Zejména disciplinovanost je v takovém počtu obyvatel více než důležitá. Ale třeba ta přehnaná pracovitost je podle mě spíše nevýhodou. U nás si umíme více užívat života, máme větší rozhled a také mnohem lepší humor.

A nakonec nezbytná otázka. Kdybyste opět dostal možnost jet do Číny na stejné či delší období, jel byste?

Nabídku studovat magisterské studium jsem dostal i s lukrativním stipendiem, ale už bych tam jel jen pracovně.

Vít Adamík je studentem třetího ročníku Katedry robotiky na Fakultě strojní Vysoké školy báňské – technické univerzity v Ostravě. Při studiu pracuje jako procesní inženýr. Ve volném čase sportuje, hraje florbal za tým IBK Bisons Přerov. Kromě sportu se věnuje hře na trubku a kytaru. Angažuje se také jako vedoucí v táborovém středisku Archa v Rajnochovicích.

Klíčová slova: Studium v zahraničí, Čína, studijní pobyt, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.