05.05.2020 11:56


Chtěl bych být půlku týdne terapeutem a druhou půlku muzikantem, říká René Matlášek

Autor: Světlana Nedvědová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

René Matlášek, student psychologie původem z Ostravy, se zpěvu věnuje od mala. Texty k písním píše sám, a to nejen pro sebe, ale také svou kapelu Self Made, která letos slaví pět let od založení. Momentálně se však písničkář věnuje především studiu, v němž by chtěl pokračovat i po státnicích.

Autor: Self Made

Ostrava – Dvaadvacetiletý René Matlášek je sólovým zpěvákem, členem rodinné kapely Marod a frontmanem pop-rockové skupiny Self Made. V rozhovoru pro Stisk se ostravský muzikant rozpovídal o současné krizi, novém singlu, trémě i osobních vyhlídkách do budoucna.

Jak se dnes máte?

Skvěle. Zrovna jsem přemýšlel nad tím, co vše mě čeká, až budu mít za sebou státnice, které momentálně zabírají veškerý můj čas. Plánuji přestavět jeden pokoj u nás doma na hudební studio, kde bychom mohli s kapelou točit. Za roky jsme už nastřádali dostatek vybavení na kvalitní domácí nahrávání. Většina našich písní stejně vznikala buď u mě nebo u Víti (Vít Štaigl, kytarista Self Made – pozn. red.) doma, takže vybavené studio je jen dalším logickým krokem.

Nahrávací studio budete v domě sdílet také se svou rodinou, která vystupuje jako folková kapela Marod. Zpíváte ještě s nimi?

Občas ano. Samozřejmě nyní nehrajeme, ale před karanténou byl koncert s Marodem tím posledním, co jsem odehrál. Ale spolu s vlastním písničkařením, a především mým studiem, se věnuji hlavně své vlastní kapele Self Made.

Jak vás jako kapelu ovlivnila koronavirová krize?

Je to na nic. Letos se nám se Selfem podařilo dostat na řadu velkých festivalů, měli jsme vystupovat na hlavní stagi ostravského Majálesu, hrát na open air festivalu Přeštěnice a všechno se teď ruší. Původně se uvažovalo o přesunutí akcí na září, kdy je ještě relativně teplo, ale vzhledem k tomu, jak je situace nejistá, s tím nemůžeme počítat. Takže prázdniny budeme trávit vymýšlením nových věcí, nahráváním snad už v novém studiu. Ale to, co muzikanty nejvíce baví, tedy vystupování před lidmi, holt nebude.

Zpěvu se René Matlášek věnuje už od malička (Foto: z archivu respondenta)

Na začátku dubna vám vyšel nový singl Tekuté štěstí, který jste minulý týden doplnili videoklipem složeným z fanouškovských videí. Byl plánovaný, nebo vznikl spontánně?

Videoklip vznikl kvůli karanténě. My jsme jej původně chtěli točit sami, dokonce jsme s tím už začali před koronou. Jenže postprodukce zahrnující úpravu nahrávky začala už v době nouzového stavu a my věděli, že se nebudeme moci sejít. Nakonec nám to ale docela nahrálo do karet. Ta píseň totiž vznikla z opojení zážitků, když jsme byli s kapelou na Ukrajině jako součást tamního festivalu. Všechno bylo krásné a levné, včetně vodky, která byla neskutečně dobrá. Chtěli jsme mít videoklip, z něhož by vyzařovala ta pohoda, ale zároveň jsme nechtěli vypadat jako uchlastaná kapela (směje se). Oslovení fanoušků se nakonec ukázalo tou správnou volbou, a i když to bylo kvůli koronaviru, lepší videoklip bychom k písničce mít nemohli.

Název Tekuté štěstí tedy odkazuje na zmíněnou levnou, ale dobrou vodku?

Ano, přesně tak. Možná bych to neměl říkat, ale práce na singlu začala právě při pití vodky. Byli jsme s kapelou na hotelu a já šel do vedlejšího pokoje, kde jsem měl kytaru. Napadlo mě, že by bylo super, kdybychom si kromě zážitků přivezli taky song, který vznikl přímo tam. Tak jsem si nalil panáka a začal skládat. Když jsem se zaseknul, zase jsem si nalil trochu té inspirace a pokračoval v psaní, dokud nevzniklo Tekuté štěstí. Ale takhle běžně rozhodně neskládám (směje se).

Při poslechu však není hned jasné, že je tématem alkohol. Naopak některé verše zní jako vyznání lásky.

A přesně o to mi při skládání jde. Já sám mám u svých oblíbených zpěváků rád, když napíšou text, který není prvoplánově jasný. U Tekutého štěstí byla tato nejednoznačnost záměrná, protože zpívat tři minuty o tom, že máme rádi ukrajinskou vodku a pijeme ji po litrech, by asi nikoho nebavilo.

Na koncertu se svou kapelou Self Made (Foto: z archivu respondenta)

Kromě Tekutého štěstí jste už napsal mnoho dalších singlů, ať už pro sebe, Self Made nebo Marod. Vzpomenete si, jaká byla první vámi složená píseň?

To byl lovesong, který jsem ve třinácti letech napsal své tehdy neexistující přítelkyni (směje se). Zpíval jsem o tom, jak mě mrzí, že s ní trávím málo času, což bylo dáno jednak tím, že jsem měl hodně práce, a samozřejmě také tím, že ta přítelkyně neexistovala.

Nedávno jste vydal singl s názvem Dětským hrdinům věnovanou vašim prarodičům. V rozhovoru pro magazín Ostravan jste řekl, že prvním člověkem, který song slyšel, byla vaše mamka. Je vždycky tím prvním, za kým s novou písní jdete?

Mým hlavním rádcem a kritikem není mamka, ale můj kytarista Víťa Štaigl. S ním řeším úplně všechno. Většinou mu pošlu už hotové písničky, o kterých si říkám, že by se mohly hodit do repertoáru Self Made a Víťa nakonec rozhodne. Samozřejmě mi záleží také na názorech mé nejbližší skupiny, rodičů, přítelkyně a dalších členů kapely. Ale Víťův názor má pro mě největší váhu.

Za sebou máte už několik desítek koncertů a vystupování před publikem. Zažíváte před nimi trému?

Ano, je to přirozené. Vnímám to jinak, než když jsem začínal, ale stejně nikdy nevím, co mě čeká. Můžu být sebelíp rozezpívaný, ale i tak se stane, že mi nějaký tón ujede nebo se špatně přehmátnu na kytaře. Navíc se snažím na koncertech i sem tam prohodit nějakou vtipnou průpovídku, když si třeba Víťa ladí kytaru. Je super, když slyším lidi smát se tomu, co řeknu. Ale jindy slyším jen Víťu, který se mi směje proto, že to, co jsem řekl, bylo hloupé.

Muzikou se zabýváte od mala, třetím rokem nyní studujete psychologii. Podařilo se vám najít balanc mezi školou, hudbou a soukromým životem?

Ne (směje se). Škola mi zabírá spoustu času, navíc nerovnoměrně.  V létě mám tři měsíce prázdnin, kdy nemusím do školy dělat nic, ale potom přijde semestr se zkouškovým a já ani nevím, jestli budu mít čas na spánek, natož na soukromý život. Věřím, že balanc najdu, až dostuduji a budu si moct oddělit práci od volného času. Má ideální představa je být půlku týdne terapeutem a druhou půlku muzikantem. Uvidíme, jak mi to vyjde.

Momentálně se nejvíce věnujete přípravě na státnice. Co vás čeká po nich?

Magisterské studium, tedy pokud mě přijmou (směje se). Psychologie je pro mě z mnoha důvodů inspirativní. Fascinuje mě hlavně sociální psychologie v provázanosti s psychologií osobnosti, o čemž vlastně píšu bakalářskou práci. Navíc mi studium dává smysl v kombinaci s hudbou. Tím, že je to věda o člověku, získávám hodně inspirace při psaní písní. Hlavní důvod je však ten, že jako psychoterapeut budu přínosný, budu moct pomáhat lidem. A to mi dává největší smysl.

Klíčová slova: René Matlášek, zpěvák, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.